Nase prvni keska. Tak dlouho jsme s jejim
zalozenim vahali, az nas k tomu postrcila babicka dcery, ktera
travi vetsinu casu v domku na jednom pro turisty neznamem miste s
hezkou vyhlidkou do udoli. Babicka schovala krabicku, Kacka napsala
povidani a tak je nase prvni keska na svete. A protoze obe jsou
milovnice kocek, je keska nejen o vyhlidce, ale tak trochu i o
kockach...
Bylo to asi tak-myslim. Stalo se to tady, na
konci sveta na navrsi obklopenem lesy 
s prenadhernym vyhledem na Ratiborice, Nove Mesto
nad Metuji, Rozkos a plno dalsiho s nejakymi temi horami v pozadi
na obzoru-zkratka na krajinu vychodnich Cech.
Prave na tomto navrsi stoji uz peknych par let cihlovy dum se
zahradkou, kterou rozhodne nebudu popisovat, protoze si ji ostatne
v rozumne mire muzete prohlednout sami. Take tu s nami zije pet
kocek. Vsechny muzete hladit mazlit i krmit, kdyz budou chtit, jen
je nikam neodnasejte, neodlakavejte a neodvadejte.
Abych se tedy konecne dostala tam, kde jsem vlastne zacala. Nikdo
mi to sice primo nerekl a ja si to urcite nepamatuju, ale myslim,ze
se to odehrálo priblizne nejak takto: 
V okoli
domu, o kterem tady celou dobu mluvim, se tenkrat stejne jako dnes
nachazelo plno dreva a ruznych krivolakých prken, mezi kterymi bylo
i nekolik vcelku rozumnych kousku. Ty se nas deda rozhodl stlouct v
lavicku. Ta pak dlouho stala pred starym altankem vedle davno
neplodici svestky, ktera byla spolu s altanem v ramci rekonstrukce
a mozna trochu i bezpecnosti odstranena. Namisto toho pak zahalela
a trouchnivela vedle altanu noveho.
Dal uz je to jasne. Byla pro potechu a odpocinek kolemjdoucich
premistena na sve soucasne stanoviste u cesty.
Tak (mozna) vznikla mala vyhlidka, kterou alespon prozatim jentak v
zadne mape nenajdete.
Sva vozidla zanechejte na uvedenych
souradnicich parkoviste. U kese se spatne otaci a kdyz pojedete
dal, narazite na cvicene vcely.
Poznamka pro Svejkology a ostatní zvedave:
Hasek byl muj pradeda, ale s vojákem Svejkem nic spolecneho
nema.