FDD Traditional Cache

Prvni diskety predstavila v roce 1967 spolecnost IBM, mely prumer 14" (355,6 mm).
Prumer disket se prubezne zmensoval:
1971 - 8" (203,2 mm) - kapacita nejprve 160 kB, pozdeji az 1 MB
1976 - 5,25" (133,3 mm) - kapacita nejprve 160 kB u jednostrannych,
pozdeji az 1,2 MB - pouzivany u osobnich pocitacu od roku 1981,
po roce 1995 postupne vyroba ukoncena
1984 - 3,5" (88,9 mm) - pouzivany dodnes, kapacita puvodne 400/800 kB,
nyni nejcasteji 1,44 MB, maximalne az 2,88 MB.

Objevily se i malo obvykle prumery 3" (u Amstrad/Schneider) i mensi.
Data jsou na diskety ukladana do tzv. sektoru o velikosti napr. 512 bytu ktere tvori kruhove stopy.
Seznam datovych souboru na diskete a jim prirazenych sektoru je v tzv. alokacni tabulce.
V pripade fyzicke poruchy sektoru je mozno v alokacni tabulce oznacit sektor jako vadny,
cimz se ponekud snizi celkova kapacita diskety o jeho velikost, ostatni sektory vsak zustavaji pouzitelne.

Od poloviny 90. let 20. stoleti se zacaly objevovat i velkokapacitni diskety, ktere vyuzivaly
ruzne technologie. Nejznamejsi je Iomega ZIP, uvedena koncem roku 1994 s 3,5" disketami
a kapacitou 100 MB, pozdeji i 250 a 750 MB. Konkurencnim modelem byl LS-120 s 3,5" disketami
o kapacite nejprve 120 MB a pozdeji i 240 MB, vyhodou tohoto typu byla kompatibilita techto
mechanik s beznymi 1,44 MB disketami, nevyhodou vyrazne pomalejsi cteni a zapis nez u ZIP.
Existovaly ale i dalsi, vetsinou zcela neuspesne pokusy.