PE OBECNI DE RADEGOVA

Dejiny obce Radejov jsou nepatrným úsekem dávných dejin jihomoravského kraje. Dvema miliardami let se vyjadruje trvání zemské kury a asi po devetadevadesát setin této nesmírné dávnovekosti byl náš kraj zatopen morem.

Asi 30 mil. let pred naším letopoctem se vytvárely Bílé Karpaty – naše hory a naproti nim Chriby a vznikl úval, dnes zvaný dolnomoravský, stále však ješte zatopený morem. V dobe tretihorní more ustupovalo zdvižením zemské kury, a asi 15 mil let pred našim letopoctem ustoupilo odtud navždy. Morská zvírena vyhynula. Náš kraj se stal natrvalo souší, ale ta nemela dnešní podobu. Naše hory cnely mnohem výše než dnes a nížiny byly hlubší. V dalších tisíciletích se menilo nekolikrát podnebí. Strídaly se doby ledové a doby teplé, za techto se táním uvolnovalo množství hornin, lijáky splachovaly je do nížin a tak se hory snižovaly a nížiny zvyšovaly. Vytvorilo se podnebí s tuhými zimami a suchými léty. Do naši krajiny se rozšírila z východu odolná kvetena stepní . V následujících dobách se zmírnovala drsnost podnebí, objevily se nové porosty. V této prírode žila už i dnešní zvírata. Náš kraj dostával dnešní podobu, hluboké údolí se vyplnovalo a v nem se vinul z hor do nížiny náš Radejovský potok, nanášeje do nižších poloh mocné vrstvy šterku. Potok dríve mohutnejší než dnes, menil nekolikrát svoje recište a mení je ovšem v míre težko pozorovatelné i dosud.

Toto se zacíná od doby , kdy byl náš kraj osídlen lidmi . V dobe asi 3500 až 3000 pr. Kr., prišlo k nám z jihu , ze sídel starých kultur, cestou podle toku Moravy, obyvatelstvo, pastevci a rolníci. Osadili tu vhodné vyvýšeniny u vody a zakládali vesnice, kde pokrevne príbuzní tvorili pracovní spolecenství. Z této doby máme nástroje a zbrane , dovedne již hlazené a vrtané (uloženy jsou v Muzeu ve Strážnici?). Asi kolem roku 2000 pr. Kr. je pocátek doby bronzu (slitina 8% medi a 10% cínu). Donesli jej k nám nový kolonisté z jihu, kterí také pásli mnoho dobytka a pestovali i orbu. (Roku 1868 byla v Jiríkovci pri cištení strouhy nalezena asi 18 cm dlouhá jehlice bronzová). Je to dukaz, že osídlení postoupilo tenkrát hluboko do hor. Souvisí to bud s osídlením hradiska na Šumárníku nebo pravekými osadami pozdeji jmenovanými Vojšice a Certoryje. Tyto osady zanikly a jména dnes znamenají louky a rokle. V posledních stoletích pr. Kr. bylo známé už i železo, které zpusobilo rychlý rozvoj kultury.

Kolem narození Krista jsme zde prožili 2 okupace: galskou a germánskou. Naše domácí zemedelské obyvatelstvo se však ve svých osadách drželo dál, vyvíjelo se pod vlivem ruzných kultur, ac je mužeme zvát praslovanské. V prvních stoletích po Kristu na ne mocne pusobil lid rímský. Germánští okupanti bojovali na Dunaji s veleríší rímskou, ale rímané je zatlacili a zakládali svá opevnená strediska i na Jižní Morave. Není vylouceno, že práve na Šumárníku bylo takové rímské opevnení. Nasvedcovaly by tomu nálezy rímských penez. O tom, že našim krajem po dlouhé doby procházely rímané, at už vojáci nebo kupci (toto za jantarem k Baltskému mori) svedcí hojné nálezy rímských mincí. A ty nám ukazují, že nejstarší cesta na Moravu z jihu (i obrácene) vedla ze Slovenska pod Žerotínem pres Radejovský potok k Tvarožné Lhote a Kneždubu, kde obcházela veliké mocály a zahýbala kolem Tasova k Veselí. Cesta tato vedla od Radejovského potoka pres Kratiny a Ploštiny do rohu, kde se dotýká Dubrava lhotského Zanherští, jak je nyní železný stožár elektrického vedení, dodnes se ríká tatarská cesta. Tato prastará cesta byla zvána pozdeji uherská nebo také tatarská.


Radejov tedy ležel pri této duležité obchodní a vojenské ceste.

Asi od 4.st po Kristu mužeme již mluviti o historických Slovanech v naši zemi. Jejich plný rozvoj kulturní nastal v 9. Století , kdy jsme patrili do ríše Velkomoravské. Vlivem prijetí krestanství se naše obyvatelstvo dostalo do styku s byzantskou kulturou, která byla tehdy na vysokém stupni.

Bohužel tento rozvoj byl znicen pádem ríše Velkomoravské zacátkem 10. století a nastaly zlé doby. O Moravu usilovala moc ceská, polská i uherská a po dlouhých a krutých bojích ovládli náš kraj Uhri. Náš kraj však zustal i nadále Slovanským. K zemi Moravské byl pripojen až v létech 1260 – 1270 za boju mezi ceským králem Premyslem Otakarem II. a uherskými králi.

Ve 12. století se v našich zemích vyvíjelo nové zrízení spolecenské. Staré slovanské zrízení rodové ustupovalo západoevropskému zrízení feudálnímu. Ve 13. století už se zde vyvinula vrstva pánu nad poddanými. Vrchnost vykoristovala své nevolníky. Tento stav trval 700 let (do roku 1848, kdy bylo poddanství a s ním robota zrušena).

Od zacátku 14. St. Jsou u nás první známí páni z Kravar. Sídlili na zámku Strážnice a patrila jim Krom Strážnice i vesnice Radejov. Tvarožná Lhota i Lidérovice. Za Petra z Kravar se na celém panství rozšírilo hnuti husitskéa strážnicko se stalo nejsilnejší baštou husitství na Morave. Vedlo v snahách za ocistu církve. Roku 1417 udelil Petr z Kravar vinohradum celého panství Horenské právo , které je dukazem, jak hojne se zde pestovala vinná réva a jak všem záleželo na rozvoji vinarství. Radejovšti byli dobrými delníky ve vinohradech. Dedicka pánu z Kravar, Alžbeta dala panstvi Strážnické roku 1486 do zástavy novým pánum ze Žerotína, kterí velkostatek po její smrti roku 1501 koupili. Tito páni byli rovnež dobrou vrchností a s lidmi cítili. Oba tyto rody byly znamenité rodiny moravské, které zastávaly duléžité funkce zemské správy. Roku 1506 dovolil Jan z Žerotína bráti drevo v panských lesích na pálení a na stavení Strážnicanum bezplatne, za trochu ovsa a pár slepic. Roku 1514 dostali radejovští obdarování, v nemž stojí, že pánum založili nové vinohrady pocínajíc od Trešnovce u Radejova až nahoru k ceste Výskoku a od ní zase dolu až po potok a pak podle vesnice až k hore zove Mechyne. Za to byly zprošteny robot u panského dvora v Radejove a byli povinni toliko 7 dní jinak robotovati (4 dni v léte a 4 v zime).

Skoro po celé 16. Století bylo naše obyvatelstvo znepokojováno nebezpecím tureckým a uherským. Za obléhání Vídne a jiných pevností podnikaly Turci a s nimi i Uhri loupežné výpravy na Jižní Moravu. Nebezpecí turecké hrozilo zvlášte od roku 1536. Proto narídil zemský smer brnenský, aby hory od pomezí uherského byly zasekány, Strážnice aby byla opevnena dukladneji a vojsko stálo pri hranicích. K tomu obnovovali Uhri stále znovu a znovu staré spory o hranice založené na uherských listinách z roku 1217 a 1256 podle nichž do Skalicka patrilo území až k rícce Velicce a po Tasov a Kobylu. Na zacátku 17.st trpel náš kraj opet hroznými vpády z Uher.

V roce 1618 nastala srážka 2 svetu - habsbursko-katolického a stavovska protestantského. Od kvetna 1619 byla i Morava v povstání proti císari. Na podzim pritáhl protestantum na pomoc sedmihradský kníže Betlem Gábor. Stavovské povstání bylo však v známé bitve na Bílé hore 1620 potlaceno a nastala válka, pozdeji zvána jako tricetiletá. Po vítezství strany císarské museli se nekatolictí páni vystehovat. Také poslední pán Jan Jetrich ze Žerotína odcházel do vyhnanství do Uher. Panství koupil za 200 000zl. František, svobodný pán z Magni, cizinec, plukovník, který pomáhal císari Na Bílé hore a proto byl odmenen. Podle nejstarší zachovalé farní matriky byly už v listopadu 1629 krteny deti z Radejova katolickým farárem ve Strážnici. Roku 1632 jsou zapisovány 1. katolické snatky. Roku 1663 vtrhli na Moravu Tatari, vesnice Radejov i s panským dvorem byla vypálena.

Roku 1683 zažilo Strážnicko nový neprátelský vpád Emericha Tököly, který povstal proti císari. V té dobe rádil mor. Lidé žili v neustálém strachu a na zprávu, že se neprátelé blíží, prchali se ukrýt do hor i s dobytkem. Panství bylo tak zuboženo, že melo být prodáno. Z roku 1694 (v zámeckém archivu) je tento soupis a vidíme v nem, že v Radejove zustalo jen 35 usedlíku. Roku 1703 se ujal vedení tlup proti císari kníže František Rakoczy a pronásledoval každého, kdo zustal císari verným. Po potlacení tohoto povstání dal císar Josef I Uhrum svobody náboženské i politické a tím prestaly vpády na Moravu. Minulo nejstrašnejší století 17. Už nikdy potom nezažil náš kraj prímých hruz válecných (až za nemecké okupace). Ale následky hrozných ran tohoto 17. Století byly takové, že trvalo dlouho, než se vše uvedlo do porádku.

Roku 1771 narídila císarovna Marie Terezie soupis duší, hlavne pro úcely vojenské. Pri tom byly ocíslovány domy. Velkou událostí bylo veliké selské vzbourení v Cechách i na Morave v r. 1775. Císarovna vydala nový robotní patent, podle nehož byla robota upravena a pod vlivem selských bourí zrušil císar Josef II r. 1781 osobní nevolnictví selského lidu. Rolník mohl se nyní svobodne stehovati, mohl se ženiti, jíti na remeslo, do škol bez povolení pánova. To byla velika úleva, kterou lid prijal s velikým nadšením a radostí. Také dane byly spravedliveji vymereny (Josefínský katastr).

Konec selského poddanství prinesl revolucní rok 1848. Z nekdejších nevolníku se stali plnoprávní, svobodní, státní obcané. Sem poznamenávám, že po zrušení moci vrchnostenské dostaly obce samosprávu a volily si obecní výbor, který pak ze sebe volil starostu, tehdy se ríkalo pudmistr (ze slova purkmistr).


Listina podepsána roku 1867 nese ješte starou pecet Radejova, která mela dokola nápis“PE: OBECNI ?DE: RADEGOVA?1667?X“ . Uvnitr byl srp, spíše vinohradský po obou stranách nože byly 2 hrozny s malými lístky.
http://www.radejov.cz/index.php?nid=780&lid=CZ&oid=40069
Tato pecet se prý ztratila a od roku 1890 je nahrazena novou.

Zápis z roku 1903: Byla to štastná myšlenka, jenž uskutecnil mistr Alois Kalvoda, vyvoliv pro svou kocovnou malírskou školu Radejov. Radejov jest malá sice a chudá, zato však roztomilá a malebná dedina slovácká. Z prací Kalvodových vane vše duchem prirozeným, velikoduchým. Vidíme tu jakoby velký notes umelcuv, v nem zachycuje z okolí svého vše, co je rozkošné, milé a co se jeho umelecké duši zamlouvá. Mistr Kalvoda dovedl snad první tento zvláštní kumšt malírský zríditi témer pod širým nebem a jejímž úcelem jest sbírati a prijímati krásy prírody.

Po obou stranách Radejova táhnou se nízké hory karpatské porostlé na hrbete svežími lesy, kdežto na úbocí zelenají se štavnaté lužiny, bohate krásnou flórou, v níž jsou zastoupeny celní druhy vonných vstavacu, na pastvinách ozývá se cvikot skotu. Stredem vesnicky vine se stríbrnou stuhou „Radejovský potok“, dnes sice melký a témer vyprahlý, ale jinak dosti záludný, který dovede tak jako všechny horské bystriny delati nepekné divy vcas náhlých deštu a prívalu…..

zdroj archiv mesta Hodonín.

Výnatky z kroniky obce (uloženo v Archivu mesta Hodonín, prístupném v roce 2010)

The history of Radejov village is a tiny section of the ancient history of the South Moravian region.

Bílé Karpaty had been created (Local mountains) for at least 30 mil. years BC. Our mountains and Chriby which were opposite to them had formed the ravine, called Dolnomoravský, still flooded sea. Sea retreated the raise of the earth's crust in Tertiary period. In approximately 15 mil. years BC sea had disappeared from this land. Our region had become permanently dry land but that was not the present form. Our mountains had gone much higher than today, and the Lowlands had been deeper. In the next period the climate had been friendlier and new vegetations had appeared. Present animals had already been living in this nature, this nature forming the country side. Our Radejovský potok (the brook passing through the village) meandered from mountains to the valley bringing thick layers of gravel.

Own prehistory

This has started since our region was inhabited by humans. The citizens, shepherds and peasants came from south, from sites of ancient cultures along the Morava river in period between 3500 – 3000 BC. We have smoothed and drilled weapons and tools exposed in Strážnice Museum from this period. We had gone through 2 occupations: Gallic and Teutonic around the birth of Christ. Romans influenced our culture in first centuries after the Christ. Several Roman fortifications and findings of old roman coins confirmed their presence in this region.

All the findings show that the oldest journey to Moravia led from south (and also back), from Slovakia around Žerotín (hill above the church) through the brook toward Tvarožná Lhota and Kneždub. Large swamplands were circumvented while headed to Veselí. Radejov had been located beside this very important trade and military route.

In approximately since 4th century AC we can call citizens Slavs. Their biggest cultural expansion peaked in 9th century within the Great Moravian Empire. Unfortunately, this expansion was broken with the empire fall at the beginning of the 10th century and bad times had come thereafter. Czech, Hungarian and Polish power fought for this region but the Hungarians prevailed at that time. The region was added to Czech-Moravian Kingdom during the years 1260 – 1270, during the reign of Premysl Otakar II.

The new social hierarchy and establishments arised in 12th century. The original Old Slavonic family establishment subsided West European feudal establishment. A layer of lords over subjects had developed during the 13th century. Nobility exploited their serfs. This situation lasted for 700 years (until 1848, when serfdom was abolished).

We have known about the Lords of Kravare since the beginning of the 14th century . They resided in the Strážnice castle which belonged to them as also Radejov and villages Tvarožná Lhota and Lidérovice. Petr of Kravare gave the Horenské right to the vineyards of the whole dominion in 1417. This illustrates how widely planted grapes were overhere, and how all depended on the development of viticulture. Our citizens had been disturbed and occupied by turkish and hungarian enemy for almost the whole 16th century.

The important collision of 2 worlds happened in 1618– habsburc-catholics against Protestants. The rebellion was suppressed by Catholics in 1620 but upon this uncontrolled situation another war appeared, later called as the Thirty years war. The first written Catholic marriages were documented in 1632. In 1663, the Tatars invaded Moravia, Radejov village was fired also with the Manor court. The consequences of these terrible wounds of the 17th Century were such huge that it took a long time before everything was set in order.

The emperor Joseph II abolished serfdom peasant people in 1781. A peasant could now freely move, could marry, go to the craft, the master's schools without any permission. End of peasant serfdom brought the revolutionary year 1848. The former serfs became full-fledged, free citizens. Documents signed on 1867 bore the old seal that had around the inscription “PE: OBECNI ?DE: RADEGOVA?1667?X“. http://www.radejov.cz/index.php?nid=780&lid=CZ&oid=40069 This seal has apparently been lost and therefore replaced by the newone.

The note from 1903: It was a happy thought, which held a master Alois Kalvoda, choosing Radejov to be the site for his Painting school. Master Kalvoda established perhaps the first painting artform almost in the open air. This had been designed to gather and percept the beauty of nature.

On both sides of the village rise the low Radejov Carpathian mountains covered with lush forests on the back. While the slope greening meadows with richly beautiful flora, which is represented by leading kinds of orchids, are exposed.

Excerpts from the chronicle of the village (stored in archive of Hodonín, captured in 2010).