Indiánská keš
Dríve, než získali indiáni od belochu palné zbrane, používali k zabíjení na dálku zejména luk a šípy. Je doloženo, že se luky používaly v Severní americe již pred minimálne 5 tisíci lety. Vetšina kmenu indiánu plání patrila ke kocovným jezdeckým kulturám a boj a lov s lukem probíhal z konského hrbetu. Stejne jako u ostatních jezdeckých kultur byly kratší, aby umožnily lepší manipulaci a snadnejší mírení i strelbu z konského hrbetu. Na rozdíl od peších lukostrelcu s dlouhými luky, kterí stríleli casto na velké vzdálenosti probíhal lov a boj na pláních z bezprostrední blízkosti. Napríklad pri lovu bizonu strílel lovec šípy do bizona z cca dvou až trímetrové vzdálenosti. Díky konské mobilite probíhaly i boje a šarvátky vetšinou spíše na kratší vzdálenosti a tak rádius úcinné strelby nebyl vetší, než cca 25m. Z tohoto duvodu byly krátké luky konstruovány spíše na vysokou pruraznost, než na velký dostrel.
Indiáni plání byli se svými luky doslova srostlí. Strílet z luku se chlapci ucili již od útlého veku. Malí chlapci bežne trénovali strelbu na drobnou zver, ptáky, veverky, psouny a další zvírata. Pro patnáctiletého kluka již byla presná a úcinná lukostrelba rutinní záležitostí, a to vcetne strelby z konského hrbetu a za jízdy. Pri strelbe indiáni nemírili s nataženým šípem, ale stríleli intuitivne. Šíp byl natažen a vypušten v jednom okamžiku.
Ackoli by to pro malého indiána bylo smešne snadné, pro odlov keše od Vás nebudu požadovat presnou lukostrelbu, ale jen vyrobit si vlastní luk, který dokáže vystrelit šíp 10 metru vysoko. Na šíp navážete pripravené lanko, jeden dobrý výstrel a úlovek je Váš. K tomuto Vám poslouží lanko, které naleznete u korenu jednoho ze stromu. Pokud si na luk netroufáte, zkuste to s oštepem, kamenem ci klackem ala tomahawk. Odlov prosím dokumentujte. Snažte se schránku nepoškodit, po odlovu vracejte keš pomalu pomocí lanka, které pak vracejte a preji Vám úspešný lov.