Olmutzer U-Bahn
Ukoncete vystup a nastup, dvere se zaviraji. Pristi stanice - Envelopa ... Zda se vam, ze vas klame sluch a zrak ? Mozna ano, ale vetsina obyvatel Olomouce ani netusi, , ze chybelo malo, a mohli si dnes zajet treba na Dolni namesti ... METREM !!!
Ano, i v Olomouci, stejne jako v Lipniku nad Becvou a Fulneku, byla plánována výstavba tohoto výdobytku moderní dopravy osob. Ne v podobném rozsahu jako napr. v Parizi nebo Londyne, ale i tak dnes zaujme velkorysym resenim dopravni cesty, planovanych stanic a naprosto zvladnutou logistikou.
Londynske metro, Anglicany zvane tez "podzemka".
Prvni zminky o podzemni draze v Olomouci lze nalezt v roce 1907, kdy vidensky cisarsky architekt Adalbert Jaschke spolu se svym bratrem Maxem konzultuje s olomouckymi radnimi moznost prenest cast osobni dopravy z pretizenych Lazcu pod zem, do tunelu o svetlosti 12 metru, ktery by vedl od vlakoveho nadrazi (v originale "von bahnhof") pod tehdejsi Kaiser Strasse (nyni Masarykova trida) az na Namestí Republiky. Stola v hloubce 20 metru se dále mela sirokým obloukem stácet smerem k lazecké dostihové dráze a vyustit prave zde, nebot nedaleke moderni konske staje skytaly na tu dobu neomezeny zdroj tazne sily pro vlakove soupravy.
Adalbert a Maxmilian Jaschke, jaro 1905.
Olomoucka radnice sice tuto variantu zavrhla (ze zapisu z jednani lze vycist, ze hlavni duvod nezdaru obou bratru je jejich navrhovane vyuziti dostihovych plnokrevniku do tahu), ale vzapeti objednava v Praze u inzenyra Doubrawskiho, predniho zemskeho odbornika v oblasti socialni logistiky, analyzu pohybu osob na uzemi mesta.
Na zaklade jeho posudku je upraven puvodni plan bratri Jaschku, ktery je rozsiren o dalsi dve vetve - vetev Povelskou a vetev tzv. Uredni ctvrt, což je uzemi mezi dnesni ulici Litovelskou a Stitneho. Tim jsou potreby presunu osob reseny temer idealne, lazecke delnictvo, povelsti rolnici a pracujici inteligence z Tabuloveho vrchu je prepravovano do mista sveho zamestnani s markantni casovou usporou.
Jiz v nasledujicim roce je otevrena prvni stavebni jama, a to ve Starych Hodolanech. Je použita tzv. rakouská metoda, která umožnuje pri ražbe pružne reagovat na zmeny ve složení horniny. Nasazení razicu, povolaných až z Kutné Hory, je príkladné. Tato doba velmi preje jakýmkoliv cinum, které zviditelní ceskou zem, úpící v podrucí Monarchie.
Kutnohorsti razici, sedmý zleva Antonin Zlounek, predak razby.
Druhá jáma, otevrená v oblasti dnešní ulice Sládkovy, byla vyhloubena ješte v tomtéž roce. Zde ale oba stavitelé museli rešit první problém. Píscité podloží a masivní prusak vody daný blízkostí toku reky Moravy komplikovaly stavební práce. Bylo nutné zamezit sesuvum, alespon do doby zapažení sten tunelu. Je zde použit relativne nový stavební materiál, železobeton. Z dobové dokumentace lze vycíst, že první betonáži v tomto úseku byl osobne prítomen American William E. Ward, vynálezce spojení betonu a oceli. Je zde také drobná zmínka o Johnu Loudon McAdamovi (zrejme v souvislosti se štetováním príjezdových cest na stavenište).
Prvni zelezobeton v Olomouci, dnes pod vozovkou - staniceni 0,34 km, dnesni ulice Masarykova.
Plán byl takový, ze trasy vetví se spojí pod dnešním Námestím Republiky. Tato lokace je logickým vyústením studie inzenýra Doubrawskiho a jeho vyse uvedeným, plánovitým spojením delnictva, rolnictva a pracující inteligence v centru aglomerace.
Druha stavebni jama
Práce pokracuji tempem poplatnym technologii tehdejsi doby. Na celbe se razici stridaji po ctyrech hodinach, veskere pazeni je drevene (neni tajemstvim, ze na vydrevu byla spotrebovana zhruba tretina tzv. Svatokopecke aleje). Delnictvo, obstaravajici odsun vytezene horniny osvetluje prostor pomoci petrolejovych lamp, na detekci dulniho plynu jsou pouziti specialne vycviceni kanari, dovezeni z Moravske Ostravy. Veskery material je transportovan konskymi povozy do oblasti v katastru obci Lutin a Hnevotin. Tam je vyuzit k rekultivaci mistni skladky. Za zmínku stojí také presnost tehdejsich trasovacich metod. Na úseku peti kilometru,navic v parabolickem oblouku o strednim polomeru 1,45 km, je v roce 1908 namerena odchylka neuveritelnych 15 cm !!! To a mnohe dalsi udaje dokladuji vysokou odbornost inzenyru Jaschku a jejich razicskych mistru.
Schema pomucky pro tehdejsi presné trasování a navigaci horniku na celbe, tzv. Geodätische Tunnel Vorbereitung.
Prichazeji vsak problemy. Rok 1910 prinasi nestabilitu ve vedeni mesta, kdy je uprednostnen prospech jednotlivcu bez ohledu na nazor obyvatel. Opozice, podporena tvrdym lobbingem Spolku dopravcu a Spolku pro ochranu zvirat, napada puvodni ideu inzenyra Doubrawskiho. Ten, znechucen naladovosti a alibismem zastupcu mesta, odjizdi okamzite zpet do Vidne. Nasleduje dalsi pohroma, zaval na useku 4 (zhruba v ose dnesni ulice Dlouhe, kde pohyblive pisky brehu Mlynskeho potoka prorazily spolu s vodou k celbe a doslo k umrti peti kutnohorskych razicu). Na cele trase se mnozi drobne kradeze, ktere vyvrcholi na podzim roku 1910 zcizenim kompletní lokomobily, která zajistovala potah dulnich huntu pri razbe odvetravaci stoly pod nynejsi ulici Riegrovou. Soucasti stroje, z veci casti bronzoveho, byly asi prilis velkym lakadlem ....
Na jare roku 1911 vidime stavbu podzemni drahy ve stagnaci. Mestske zastupitelstvo zcela zastavilo priliv penez, vybaveni stavenist je z vetsi casti rozkradene a prace v male mire pokracuji jen v tzv. Uredni ctvrti, kde par patrne silne vlastenecky citicich rodin financuje posledni slabe pokusy o razbu (pozdeji se s jistotou prokaze, ze pouze ze zistnych duvodu - realizace vinnych sklepu, sklad brambor a podobne soukrome prostory). Totalni konec velkolepeho projektu pak nastava v rijnu roku 1911, kdy se naplno projevuje zavislost bratri Jaschku na tehdy bezne dostupnem lecivu - kokainu .... mladsi z nich, Adalbert, je hospitalizovan v Salzburku, Max, starsi z bratru, propada depresim,deziluzi a nakonec v osamoceni umira.
Max Jaschke, prosinec 1911
Mestska rada okamzite rozprodava casti tunelu soukromym subjektum k ucelum, ktere, vzhledem k velikosti myslenky, pusobi velice prizemne(sklepy, sklady zeleniny, septiky apod.) Velkolepe dilo tak konci prozaicky .... Adalbert Jaschke se jiz do Olomouce nikdy nevrati, inzenyr Doubrawski konci svou aktivitu v tomto projektu otevrenym dopisem adresovaným Olomoucanum, ve kterem prorokuje vecnou provincnost teto aglomerace. Ta se ostatne projevuje dodnes ......
Na uvodnich souradnicich vas maximalne prejede tramvaj, takze zkuste neco jineho. Neni treba zdvihat jakekoliv poklopy. To, ze jste spravne, poznate tak, ze pred vami je zelezna tlama, nad hlavou budete mit jeji jedine oko. Dal rozhodne nechodte, tlama obcas sklapne ! Případné foto, pořízené v tunelu, prosím ponechte v rodinných archivech, ať nepřipravujete ostatní explorery o závěrečný efekt, jinak log smáznu a dáte si tu práci ještě jednou. Po nalezeni finale prosim smeknete pokryvku hlavy a chvili postujte v tichem mlceni. Velikost myslenky, ktera byla jako obvykle zaslapana diky zaslepenosti a malosti, si to zaslouzi .... preji stastny lov !
