Rosicko-Pardubická rafinerie cukru Jindřich Benies akc. spol.

zásadním způsobem ovlivnila rozvoj bývalé obce Rosice nad/Labem, nyní části města Pardubice. Vybudována a řízena rodinou Beniesů 1894.
K rafinerii patřily cukrovary v Litoli, Smiřicích a Zvoleněvsi. Rodina přišla z Vídně a přes investice do budování železnice se postupně dostala k cukrovarnictví, kde zanechala významnou stopu. Rafinerie vznikla na místě pily Liebig. Společnost řadu let prosperovala. V této době se firma věnovala i výzkumu a šlechtění vlastních semen řepy cukrovky, které pak pěstovala na polnostech zvoleněveského panství, později na pozemcích vlastních beniesovských panství v Klecanech, Přemyšlení a Brnkách . Rafinerie v Rosicích padla za oběť krizi cukrovarnického průmyslu na konci dvacátých let, když v ní byla po kampani 1928/1929 zastavena výroba.
V roce 1929 koupila společnost Anglobanka. Následovalo rozličné využití areálu. Agrosol velkosklady obilí (1933), Kooperativa do 1941, 1941 - 1945 sklady německé armády dále VPZ, ZZN. Po roce 1989 se areál obnovuje jako zázemí pro rozvoj podnikání. Historie přinesla pád dominantních komínů, kraj areálu zasypal násep nadjezdu přes železnici. Z dobového obrazu lze ovšem zjistit nesmazatelné stopy pro obec (budova pošty, obytné dvoudomy v ulici Mánesova 184 a 185 z roku 1922, firemní vila v areálu nedávno citlivě rekonstruovaná, provozní budovy …) .

Rafinérie byla významným zaměstnavatelem, ovlivnila architekturu a rozvoj obce, neopomenutelný je i vliv významné podnikatelské rodiny Beniesů a to zejména v prvních třech dekádách 20. století. Firma Jindřich Benies má své počátky již v roce 1870. Na věhlase získala především investicemi do výstavby železnice v Uhrách a v Čechách. Její zakladatel, vídeňan Jindřich Benies získal právě v železničním podnikání své první velké podnikatelské zkušenosti, které záhy zužitkoval v oblasti cukrovarnictví. Nástupce Michal Benies byl i významným zástupcem bankovnictví (člen správní rady Anglobanky). Krátce před smrtí Michaela Beniese došlo v roce 1921 k sloučení všech firemních cukrovarů do akciové společnosti Rosicko-pardubická rafinerie cukru. Páteř imperia tvořily v roce 1924 cukrovary ve Starých Benátkách, Litoli, Černožicích a rafinerie v Rosicích . Již záhy však došlo ke změně. Rodina vlastnila zámek v Klecanech . V roce 1923-1929 vlastnila společnost například i Pivovar Staré Benátky.
Poslední zástupce rodiny v firmě Rosicko-Pardubická rafinerie cukru Jindřich Benies, akc. spol. byl Max Benies. I když podnikatelsky nedosahoval rozměrů svého otce podnik úspěšně vedl až do všeobecné odbytové krize. Bylo o něm známo že mnohem více než podnikání se věnoval dostihovému sportu. I zde je svázán s Pardubicemi. Na Velké Pardubické r. 1923 zvítězil jeho trakénský ryzák Landgraf II., byl členem Jockey Clubu, v dubnu 1939 emigruje do Britské východní Afriky – Keňa, pracuje pro Schwrazenberky, umírá v emigraci.

Zdroj: listy cukrovarnické a řepařské, Cukrovar v Litoli a podnikatelská rodina Beniesů, Michal Novotný – Národní technické muzeum, Rodina Beniesů a jejich cukrovarnické impérium, Michal Novotný – Národní technické muzeum.

Nyní k samotné keši. Je umístěna v místě brány původního areálu, nyní sousedí s rušnou přejezdovou silnicí do Rosic, podnikatelským areálem, poštou a restaurací. Umístění keše se snaží zachovat souvislost s původní funkcí rafinerie. Prosím uveďte maskování do původní podoby. Vítejte v Rosicích n/Labem