"Ano, bylo by tech povidani na dlouho, del stary svatojiricsky vodnik, neb v pravde vsude v nasem kraji dlime. A jaci vlastne jsme, my hastrmani? Vzdyt od lidi se lisime jen velmi malo - vzdyt jsme take jen nekdy kruti, marnivi, vztekli, mstivi, zvedavi, mlsni a skodolibi - ale take jsme spravedlivi, pracoviti, touzici treba po neveste a podobne. Co nas tedy odlisuje od lidi? Snad jen trochu kouzel, zelene vlasy a kapani z nasich sosu. Ale take k smrti radi schranujeme svoje hrnecky s dusickama, ktere mame peclive uschovane a ktere ma moznost zrit velmi malo smrtelniku ..."
Vodnik je v povestech popisovan jako muz mensi postavy, shrbeny, s nazelenalou kuzi a blanami mezi prsty. Zije nekolik staleti, vetsinou samotarskym zpusobem zivota. Vodnik se dokaze promenit v krasneho mladence, dobre ustrojeneho s vybranym chovanim, jen mokre sosy, z nichz neustale kape voda, prozrazuji jeho puvod.