"Ahoj, Georgie," řekl příjemný hlas z jímky. George zamrkal,s těží mohl uvěřit tomu, co viděl; bylo to jako z nějakého vymyšleného příběhu, nebo z nějakého filmu, kde víte, že zvířata mohou mluvit a tančit. Kdyby byl o deset let starší, nevěřil by tomu, co vidí, ale jemu nebylo šestnáct. Bylo mu šest. V jímce byl klaun. Světlo tam zdaleka nebylo dobré, ale stačilo na to, aby si George Denbrough byl jist tím, co vidí. Byl to nějaký klaun jako v cirkusu nebo v televizi. Obličej klauna v jímce byl bílý, na obou stranách své holé hlavy měl legrační chomáče zrzavých vlasů a přes ústa namalovaný široký klaunský úsměv. Klaun držel v jedné ruce svazek balónků, různobarevných, jako krásnou kytici... George natáhl ruku. Klaun ho za paži chytil. A George viděl, jak se klaunova tvář mění.
To, co potom uviděl, bylo tak strašné, že jeho nejhorší představování si něčeho ve sklepě vedle toho vypadalo jako krásné sny; co uviděl, ho v mžiku připravilo o rozum. "Vznášejí se," zabručela zastřeným hlasem ta věc v jímce. Držela paži George mocným a horkým sevřením, táhla George do té strašné temnoty, kam se valila řvoucí voda, unášející do moře svůj náklad různých úlomků a věcí. George odtahoval krk od té konečné temnoty a počal do deště křičet, křičet jako smyslů zbavený do světlého podzimního nebe. "Vznášejí se," vrčela ta věc, "vznášejí, Georgie, a až tu budeš dole se mnou, budeš se vznášet taky...! "
Ukázka z knihy Stephena Konga - "TO"
Pennywise je vlastně síla, která nemá žádnou určitou podobu. Převtěluje se do toho, čeho se nejvíce bojíme. Ale proč? Naše hrůza se promítne do krve a ta poté ochutí maso, které má To tak rádo. Ovšem neloví stále, ale jednou za dvacet sedm let. A neloví všechny věkové skupiny, ale hlavně děti. Jejich jednoduchý strach z příšer, prokletí, víry o zlu poskytuje Pennywisovi, že právě je nejjednodušeji dostane, kam chce. Ale roku 1957 - 1958 se objevila parta sedmi dětí, které poprvé nahnali Pennywisovi, tomu věčnému stvoření strach a vážně ho i zranili. Předčasně se ukryl hluboko do městských kanálů, kde se po dalších sedmadvacet let uzdravoval a plánoval pomstu. Plný sebevědomí se do ní vrhnul, ale jak se oni blížili, tak on opět propadal hrůze. Té hrůze, že ho opět porazí. Té hrůze, že nemusí být nesmrtelný. Ty děti - nyní dospěláci - se vrátili a opět proti němu použili jeho vlastní zbraň: víru.
Co myslíte? Kdo se mu postaví příště? Budete to právě vy?
Pojďme si vyzkoušet logické uvažování a luštění v terénu. Získání úvodních souřadnic přece není tak těžké... Přečetli jste si dobře listing? Všímáte si maličkostí? Pokud jsou indicie do kruhu, čtou se po směru hodinových ručiček. Když bude potřeba, ve stages je nápověda. Je jen na vás jak jí uchopíte. S sebou dobré boty, čistou hlavu, barvocit... Mějte oči otevřené a mysl jasnou. Hodně štěstí!