Kabelová komora KK 19/ I. / B
Bez spojení není velení. To věděli i budovatelé opevnění a proto všechny bunkry „zadrátovali“ telefonními kabely. K telefonní síti patřily i kabelové komory a k jedné z nich Vás zavede i tato keška. Je dostupná na kole, autem i pěšky.
Pevnostní telefonní síť byla vedena rovnoběžně s linií opevnění. Skládá se z telefonních příček, spojovacích os a ústředen (kabelové komory a kabelové studny). První příčka pevnostní telefonní sítě vede ve vzdálenosti 0,5 a 2,5 km od linie těžkého opevnění, druhá příčka podle terénních možností ve vzdálenosti 2,5 až 5 km. Obě příčky byly navzájem propojeny po 5 až 6 km spojovacími osami. Na příčkách, osách a uzlech byly budovány železobetonové stavby (kabelové komory a studny), v nichž byly kabely propojovány. Na první telefonní příčku byly napojeny pěchotní sruby, tvrze, některé důležité objekty lehkého opevnění a polní pozorovatelny. Kabely měli 16 až 200 pramenů, papírovou izolaci, chránící olověný plášť a obal z ocelového plechu. V nejvíce ohrožených prvních 300 metrech od objektů byl kabel ukládán do hloubky 3 až 3.5 metrů. Dále pak už byl kabel ukládán v hloubce 2 m pod povrchem. Do kabelových objektů bylo možné v případě potřeby připojit polní telefon.
Kabelové komory a studny byly stavěny stejně jako vlastní objekty opevnění podle nejpřísnějších norem. Stavěli se tři druhy těchto objektů. Větší varianty typ "A" a "B" jsou nazývány kabelové komory, menší typ "C" kabelové studny.
Typ "A" byl konstruován pro umístění ve svahu, má vstup z boku, chráněn 30 mm pancéřovými dveřmi.
Typ "B" byl budován v rovném terénu. Má půdorys tvaru "L" - vstupní chodbička a kabelová místnost, do které se vstupovalo dvoukřídlými plechovými dveřmi. V kabelové místnosti byly umístěny kabelové závěry a svorkovnice. Do kabelové komory "B" se vstupuje šachtou ve stropě, která byla uzavřena ocelolitinovým poklopem. Poklop se uzamykal speciálním kódovým klíčem.
Typ "C" – kabelová studna, neměla vstupní chodbičku, vstupní poklop ústil přímo do kabelové místnosti se svorkovnicemi - přepínači.
Objekty byly zapuštěny do okolního terénu, obrovnány kamennou rovnaninou a pečlivě maskovány. Komory a studny byly očíslovány a v jejich označení byl systém, který usnadňoval orientaci v terénu. V úseku Hlučína byla síť naprosto dokončena, neboť to byl jeden z nejprioritnějších prostorů.
Zdroj: www.cestyzaopevnenim.net, J.Durčák, Opevňování Ostravska v letech 1035 až 1938
Pozor, komora má otevřenou vstupní šachtu a je z části zatopená. V keške není tužka