akladatel
Jiří starší Tunkl z Brníčka a na Zábřeze (1455 – asi 1494) byl jeden z nejznámějších členů starého moravského panského rodu, jejichž panství patřila svého času k nejbohatším na severozápadní Moravě. Uznání si získal jako válečník, ať jako voják císaře Fridricha III. při obléhání Vídně, nebo později ve válkách Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Významná byla jeho činnost rybníkářská, ve svém kraji založil nejméně desítku rybníků, z nichž se ale většina nedochovala. Tunklové bývají často identifikováni svým erbem: v modrém poli leží stříbrná ryba – snad kapr – s obojkem.
aložení
Když Jan starší Tunkl z Brníčka koupil někdy před rokem 1442 zábřežské panství, nastalo pro město a okolí období velkých změn. V okolí Zábřeha vznikl velký a malý rybník Závořický, Městský, Zámecký neboli Oborníkový rybník (dnes zvaný Oborník) a Příčínek. O něco později založil Tunkl tři rybníky v okolí Dubicka (Vitošovský, Dubický a Hrabovský) a dva v okolí Třemešku (Zámecký a Frankštácký). Z těchto rybníků se dodnes zachoval rybník Zámecký čili Oborník. Z ostatních můžeme dnes obdivovat pouze zbytky mohutných hrází v blízkosti Zábřeha, Leštiny, Lesnice a Kolšova.
ávořický rybník
Tento rybník vznikl v osmdesátých a počátkem devadesátých let 15. století v sousedství Postřelmova na místě bývalé vsi Závořice. Bylo to významné vodní dílo. Závořický rybník byl ve své době největším na Moravě (108 ha). Jeho dodnes zachovaná více než tříkilometrová hráz, která se táhne od bývalé postřelmovské pískovny až k Zábřehu, je vyhledávanou cykloturistickou stezkou.
Zdroj: www.sije.cz
znik legendy
Stavba rybníků a jejich následné udržování však kladly velké nároky na poddané. Nadmíra roboty a bezohlednost majitele panství vyústila kolem roku 1493 v povstání poddaných, že poddaní pana Tunkla, „pána svého, jsou porazili, zranili a skoro zabili, takže jest od toho zbití nevstávaje, umřel“.
Pravě z toho znikla pověst, že chodí k rybníkům, které zbudoval strašit a že zde sním oře čert.
Pán na Brníčku a Zábřehu zeman Tunkl byl velmi krutý ke svým poddaným. Trápil je robotou, jeho drábi bili z nařízení robotníky a nutili je do práce od rána do noci. A jestli byli drábi na robotníky málo přísní, dostali vyplaceno hotovými od zemana. Tak ze strachu poddané sužovali a tisíce jich zemana proklínalo:„Kdyby si ho čert na věky vzal,“ přáli si všichni potají. Když zemřel, lidé si oddychli, že nadešla doba jejich vysvobození nebo aspoň úlevy. Ale po nějakém čase prý se začaly dít divné věci: každou noc bylo slyšet hrozný řev na hrázi rybníka u Postřelmova. Když to nebralo konce, šlo se pár mužů podívat, co se tam děje. Vrátili se odtud celí vyplašení a vyprávěli, co spatřili:
To prý Tunkl byl zapřažen v dřevěném pluhu a čert s ním oral hráz rybníka. Když málo táhl, čert ho mrskal bičem. A sám Tunkl ho pobízel:
„Švihni, jenom švihni – jak jsem já švihal, sekni, jenom sekni – jak jsem já sekal!“
Tak oral čert s Tunklem každou noc, od půlnoci do jedné. Každé ráno hleděli Postřelmovští s hrůzou na rozoranou hráz. Co když přijde velká voda a protrhne ji? Hledali pomoc proti Tunklovi. Ale kdo spraví něco proti čárům? V jedné vesnici žil pastýř a ten prý uměl víc, než jen chleba jíst. Znal léčivé byliny, zaříkal nemocný dobytek a dovedl prý odvádět i těžké bouřky od kraje. Šli za ním a prosili ho, aby jim nějak pomohl. Pastýř je poslouchal a potom povídal:
„To bude dost těžká věc- ale pokusím se o to.“
Vyjel o půlnoci na koni, kterému dal obrátit podkovy, sám na něm seděl obráceně – hlavou k ocasu. Přijel k rybníku a zaříkal, zaklel Tunkla na pustou Kaní horu. Podařilo se! Od té chvíle řev a křik u postřelmovského rybníka ustal, jako když utne.
Další varianty této legendy můžete nalézt například ZDE.
Jak na keš:
Keš najdete v místech, kde se kdysi rybník rozkládal. Paneláky, které z tohoto místa vidíte, patří k ulici Závořická, která dostala své jméno po tomto rybníku a zatopené vsi Závořice.
Keš musíte sundat a otevřete ji odšroubením horního víčka, malé víčko je atrapa. Zacházejte s ní šetrně ať vydrží co nejdéle!