Něco o Radbuze:
Radbuza pramení pod vrchem Lysá (výška 869 m n. m.) poblíž osady Závist v okrese Domažlice. Soutokem s řekou Mží v Plzni vytváří Berounku. Délka řeky je 112 km. Plocha povodí měří 2179 km2. Teče nejprve severním směrem, v Bělé nad Radbuzou se prudce ohýbá k jihovýchodu až k Horšovskému Týnu, kde se stáčí směrem severovýchodním přes Staňkov, Stod, Chotěšov a Dobřany k Plzni. Na horním toku, kde protéká Českým lesem a poté Chodskou pahorkatinou, má peřejnatý charakter s lesnatým údolím. V Bělé nad Radbuzou se říční údolí otevírá, snižuje se spád toku a Radbuza velkými meandry směřuje k Horšovskému Týnu. Střední tok řeky byl odedávna poměrně hustě osídlený a zemědělsky obdělávaný. Na dolním toku, již na okraji Plzně, byla v roce 1973 vybudována přehradní nádrž České údolí.
Vodní režim:
Průměrný průtok v ústí je 11 m3/s.
Extrémní průtoky na vodočetné stanici Staňkov:
13. 8. 2002, průtok 213,0 m3/s, katastrofální povodeň roku 2002
3. 1. 2003, průtok 157,0 m3/s
14. 1. 2004, průtok 43,3 m3/s
Jez na říčním km 82,0
Délka jezu v koruně - 4,4m
Rozdíl hladin jezu - 0,9m
Profil jezu je kolmý.
Náhon je na levém břehu.
Jez patří ke Starému mlýnu, v současné době je zde penzion Starý mlýn.
Štítary
První písemné zmínky o vsi se vztahují k roku 1282, kdy byla ve vladyckém držení. Na Štítarském kopci stojí kostel sv. Vavřince pocházející ze 13. Století. Na jeho místě dříve stávalo hradiště, které již od 11. století střežilo důležitou obchodní cestu vedoucí údolím Radbuzy až do Řezna. Do tohoto kostela docházeli štítarští na bohoslužby přes mnohdy zatápěnou nivu řeky Radbuzy po povodňovém mostku, který se unikátně zachoval až do dnešních časů.
Tak trochu ve stínu kostela na Štítarském hradišti vznikla zdejší zajímavá svatyně na návsi. Kapli sv. Judy Tadeáše na návsi těsně u fary nechal postavit v roce 1705 farář J. Partner, který nemohl pro nemoc docházet ke vzdálenému kostelu v prostoru hradiště. Když po osmi letech zemřel, byl v kostelíku i pohřben. Z architektonického hlediska se jedná o zajímavou barokní osmibokou stavbu se čtvercovou sakristií po východní straně a předsíní na straně západní. Vnitřek je zastropen dřevěnou omítanou kopulí. Snad každého návštěvníka upoutají barokní kuriózní sluneční hodiny, které udávají čas v různých zemích světa a které však mají namále stejně jako kostel. Snad budou mít šanci ukazovat i lepší budoucí časy této svatyně.
Zdroj: http://dominanty.cz