Něco o Radbuze:
Radbuza pramení pod vrchem Lysá (výška 869 m n. m.) poblíž osady Závist v okrese Domažlice. Soutokem s řekou Mží v Plzni vytváří Berounku. Délka řeky je 112 km. Plocha povodí měří 2179 km2. Teče nejprve severním směrem, v Bělé nad Radbuzou se prudce ohýbá k jihovýchodu až k Horšovskému Týnu, kde se stáčí směrem severovýchodním přes Staňkov, Stod, Chotěšov a Dobřany k Plzni. Na horním toku, kde protéká Českým lesem a poté Chodskou pahorkatinou, má peřejnatý charakter s lesnatým údolím. V Bělé nad Radbuzou se říční údolí otevírá, snižuje se spád toku a Radbuza velkými meandry směřuje k Horšovskému Týnu. Střední tok řeky byl odedávna poměrně hustě osídlený a zemědělsky obdělávaný. Na dolním toku, již na okraji Plzně, byla v roce 1973 vybudována přehradní nádrž České údolí.
Vodní režim:
Průměrný průtok v ústí je 11 m3/s.
Extrémní průtoky na vodočetné stanici Staňkov:
13. 8. 2002, průtok 213,0 m3/s, katastrofální povodeň roku 2002
3. 1. 2003, průtok 157,0 m3/s
14. 1. 2004, průtok 43,3 m3/s
Jez na říčním km 33,1
Délka jezu v koruně - 54,2m
Rozdíl hladin jezu - 2,3m
Profil jezu je šikmý.
Náhon a stavidlo na levém břehu.
Mantov
Obec Mantov leží na pravém břehu Radbuzy, která ji odděluje od sousedního Chotěšova. První zmínka o Mantovu je v potvrzovací listině papeže Řehoře X z roku 1272, kde je obec Mantov uvedena jako majetek kláštera chotěšovského. Uhlí se začalo dolovat v Mantově asi v roce 1780. Po roce 1850 zde byly otevřeny malé šachty Josef a Mariahilf, v roce 1862 šachty Hermann pojmenovaná podle majitele dolu Dr.Hermanna Dittricha Lindheima. Plný rozvoj těžby v celé západočeské uhelné pánvi nastává až po vybudování železniční tratě Plzeň - brod nad Lesy v říjnu 1861. V Mantově byla otevřena v roce 1889 nová šachta Austria I, následně na Důl č.V. K šachtě Austria I byla vybudována vlečka od Stoda se železným mostem přes Radbuzu. Zbytky mostu této trati jsou vidět od jezu. V roce 1912 byla otevřena šachta Ruska. Austria byla uzevřena v roce 1920 a přeměněna na metalurgický závod. Ruska byla uzavřena v roce 1924. Jeden z dolů vyhloubených hrabětem Thurn-Taxisem byl i Gutes Gluck - Dobré štěstí, ve kterém se těžilo od roku 1884 až do roku 1992.
Chotěšov
Svým původem sahá historie obce Chotěšov hluboko do středověku. První písemná zmínka je z roku 1115. V roce 1202 byl Hroznatou založen ženský premonstrátský klášter. Roku 1278, po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli, vítězné vojsko klášter úplně vyplenilo. Rozkvět kláštera je zaznamenám až v roce 1284 za vlády krále Václava II. V roce 1406 probošt Sulka zorganizoval vojsko proti vpádu Ruprechta Falckého do Čech. U Hradce se mu podařilo Ruprechta porazit a vyhnat ze země. Roku 1421 klášter vypálil Jan Žižka a zůstaly jen zříceniny. Velitel obránců byl zabedněn do vysmoleného sudu a před klášterní branou při cestě ke Stodu zaživa upálen. Na tomto místě stával dřevěný kříž a od roku 1687 sloup se sochou Panny Marie. V roce 1520 byla obec postižena morem, který si vyžádal mnoho obětí. V roce 1618 po dobytí Plzně Mansfeldem byl klášter stavovským vojskem obsazen a vypleněn. Klášter byl poté vypleněn ještě čtyřikrát, a to v roce 1620 při vpádu císařských vojsk, roku 1639, 1645 a 1647 Švédskými vojsky. V roce 1648 byl Chotěšov podruhé napaden morem. Roku 1652 navštívil klášter císař Ferdinand III. s císařovnou a synem Ferdinandem IV. V roce 1680 po selských bouřích na Tepelsku byla provedena výměna českých chotěšovských sedláků za německé sedláky tepelské. Roku 1756 byla dokončena stavba konventu podle návrhu J. Augustona ml. V roce 1757 se v Chotěšově za sedmileté války ubytoval pruský vojenský sbor a vyžadoval na klášteru vysokou kontribuci. V letech 1770 až 1771 byla tak velká nouze, že lidé umírali hlady. Kritickým bodem se stal rok 1782, kdy císař Josef II. zrušil klášter a 44 jeptišek muselo klášter opustit. Majetek zrušeného kláštera byl předán nově utvořenému náboženskému fondu. Jeho správou byl pověřen císařský vrchní Karel Ipold. Roku 1822 koupil celé panství kníže Karel Alexandr von Thurn-Taxis z Regensburgu. V roce 1925 mu bylo panství po první pozemkové reformě zabráno a byl mu ponechán jen areál kláštera. V roce 1945 přechází klášter jako součást konfiskátu do majetku československého státu. V roce 1991 jej převzala obec Chotěšov, v jejíž správě je dodnes. S účinností od 1.7.2010 byl klášter Chotěšov uznán za Národní kulturní památku.
Zdroj: http://www.mantov.estranky.cz, http://www.obec-chotesov.cz