Klouzek sličný (Suillus grevillei), známý také jako klouzek modřínový, patří mezi oblíbené a vyhledávané jedlé houby. Roste v rovinách i na horách od června do listopadu v lesích všech typů, ale vždy pod modříny nebo v jejich blízkosti. Často ve shlucích.
K jeho nejcharakterističtějším znakům patří žlutooranžový až oranžovohnědý klobouk, který je za sucha lepkavý a za vlhka značně slizký. dále třeň, jež bývá v horní části nad prstýnkem žlutý a pod ním oranžově nahnědlý, a v neposlední řadě také drobné žluté póry, rourky a dužnina.
Vzhledem k oranžovému zbarvení je klouzek sličný prakticky nezaměnitelný. Snad jen s jinými druhy jedlých klouzků, jako např. klouzek slizký, který však má klobouk i třeň v odstínech šedi, nebo klouzek tridentský, který je zase velmi vzácný a připomíná více hřib dutonohý.
Klouzek sličný je běžně sbíraná, dobrá jedlá houba. Je vhodný pro nejrůznější kuchyňské úpravy. Čistění je někdy pracné vzhledem k slizkému klobouku a malým plodnicím. Dá se i sušit, ale nejchutnější je naložený v octovém nálevu.
Recept:
Klouzkový paprikáš:
500g klouzků, máslo, 2 cibule, 200 ml kysané smetany, mletá paprika, hladká mouka, sůl
Na másle zpěníme cibuli, přidáme nakrájené klouzky a papriku. Klouzky dusíme do měkka. Přidáme smetanu, ve které jsme rozkvedlali lžíci mouky. Povaříme, až paprikáš zhoustne. Podáváme s knedlíkem, případně s vařeným hovězím nebo kuřecím masem.
Dobrou chuť !
A ještě pár slov ke kešce:
Keška je opět velikosti mikro. Jako dáreček pro nálezce se nám do ní podařilo vložit naši vizitku s kalendářem. Jinak do ní nic nedávejte. Nevejde se to tam. Stejně jako hřib bronzový a bedla jedlá je keška vhodná pro cyklisty. Autem k ní, prosím, nejezděte.