Kaple sv. Anny Multi-Cache

V roce 2010 si občané Jaroslavic připomněli jedno z významných výročí jejich obce – 100 let od posvěcení kaple sv. Anny. Při této příležitosti Jaroslavice navštívil poprvé v historii olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Mons. Jan Graubner, který zde sloužil mši svatou.

EN: Sorry, only Czech.

Z jednoduché multiny jsem po naprosté devastaci keše v září 2013 místními teenagery
byl nucen udělal delší, abych dostal finálku do klidnějších míst.
Celá trasa od první po třetí stage měří necelých 600 m.

Texty psané kurzivou jsou s citacemi z dobových písemných záznamů.

Jaroslavice

První písemná zmínka o Jaroslavicích je z roku 1588, kdy majitelka zlínského panství Bohunka ze Žerotína udělila jaroslavickým poddaným dvě památné listiny.

První z nich je důležitá tím, že jim za plat prodala kus hor, aby je vzdělali na role a louky, za což jí byli povinni dávat ročně po 10 groších. Druhou listinou jim majitelka panství změnila některé roboty na stálé platy s odůvodněním, aby ti, kteří na syrových kořenech živnosti své mají, své živnosti tím snázeji mohli polepšovati.

Jméno této obce je v dochovaných archivních materiálech uváděno (snad vlivem písaře, ale hlavně vlivem jazykového vývoje) v různých variantách: Jaroslawicze (1596), Jaroslawitz (1720), Jaroslawitz, Garoslawice (1846). Na kulaté pečeti o průměru 2,4 cm, pocházející z roku 1777, čteme v mezikruží zleva doprava vyrytý text: POCTIWA OBEC GAROSL.

Kaple sv. Anny

V roce 1900 měly Jaroslavice 98 domů a 528 obyvatel, všichni měli českou národnost, většina z nich byla římskokatolického vyznání. Na bohoslužby docházeli do farního kostela sv. Filipa a Jakuba do Zlína.

Centrum obce tvořila od počátku 20. století nově postavená kaple sv. Anny, která nahradila dřevěnou zvonici. O její stavbě čteme ve zlínské farní kronice, ale hodně informací nám poskytují pečlivě vedené soukromé záznamy místního občana Františka Čecha (1887 – 1966), jehož otec František Čech (1854 – 1939) byl iniciátorem stavby nové kaple v obci a sám začal psát stručné kusé záznamy o jejím budování.

Stará zvonice stávala asi o 30 kroků výše mimo cesty na levé straně, tak píše ve svých záznamech z roku 1908 František Čech. Protože se začala budovat silnice přes obec, bylo rozhodnuto, že kaple bude přeložena na jiné místo. Po jejím rozebrání dělníci zjistili, že ji už nebudou moci nikam přemístit, protože byla ve velmi špatném technickém stavu. František Čech k tomu dodává: Jelikož nebylo možno zvonici po rozebrání znova sestaviti, nebylo pomoci jiné nežli naproti v zahradě čís. 37 na dvou spolu-rostlých lipách zvonek ten pro další zvonění upraviti.

Zachoval se také Protokol z usnesení obecního představenstva z 15. ledna 1908, který uvádí, že byl zvolen výbor ke stavbě nové kaple v Jaroslavicích. V jeho čele stál tehdejší starosta obce Josef Krajča, místostarostou byl František Čech, zde nazvaný jako „zběratel“, který měl za úkol shánět tzv. „milodárky“ ke stavbě nové kapličky.

O nové kapli v Jaroslavicích čteme, že to byla kaple „jubilejní“. Rok 1908 byl totiž jubilejním rokem císaře Františka Josefa I. (60 let císařem – od roku 1848) a také jubilejním rokem papeže Pia X. (před 50 lety v roce 1858 přijal kněžské svěcení). V záznamech Františka Čecha čteme mj.: Pro oslavu a trvalou památku tak slavných dvou jubilárů založili leckde veliké chrámy, kaple, pomníky, založili také školy a různé ústavy dobročinné. Vysázeli pro tuto památku stromoví – stromy, sady a mnohé jiné… Tu v jeden den rozezvučely se všecky zvony a zvučely tónem radostným. – A i náš vesnický zvonek rozezvučel se ač umístěn doposud na stromech zmíněných. Ale aby památněji a slavněji hlásati mohl… z vnuknutí dobrého pro čest a slávu Boží shodli se dobří a rozvážní občané s potřeby a památce svým potomkům – ale také na počesť těchto dvou vznešených jubilárů založiti v místní své obci kapli, na niž by mohl zvonek přenešen býti. A s pomocí Boží nacházelo započaté dílo pochopení a mnozí dobrodinci přiložili oběť k tomu. A tak s pomocí Boží začalo se bohumilé to dílo stavěti hned jubilejním rokem 1908… A dále pak čteme, že stavba kaple byla dokončena v tomtéž roce.

Nyní si však klademe dvě otázky:
– Proč letopočet na kapli je jiný, než uvádí František Čech ve svých zápisech?
– Proč byla kaple posvěcena až v roce 1910?

Na první otázku odpovídá zase František Čech ve svých záznamech: A protože vyčerpány byly síly a peníze se stavbou – peníze beztak z větší části dobrodinci i cizími – muselo se vyčkati doby – delší, kdy zase i ostatní sochy, obrazy a všecky jiné okrasy a potřeby se zbudovat mohou… A zvláště dlužno v památku připomenouti, že taky s pomocí Boží a celou svou péčí o celou úpravu kapličky této věnoval se můj vlastní otec František Čech č. 1, který vše, co třeba k ozdobě a potřebě kapličky této vykonal – až konečně r. 1909 vysvěcena… Na další stránce však čteme o novém oltáři z roku 1910. Je nemyslitelné, aby byla kaple posvěcena bez oltáře.

Kdy tedy došlo k jejímu svěcení? Přesné datum nám uvádí farní kronika zlínské farnosti, kde čteme zápis faráře P. Ignáta Nepustila: Tohoto roku byla na Jaroslavicích posvěcena dne 11. září 1910 krásná kaplička zasvěcená sv. Anně. Vystavena byla milodarky, které k tomu účelu sbíral zbožný osadník Jaroslavský František Čech, podsedník na Jaroslavicích. Plán ku stavbě nakreslil darem p. Otokar Janáček, architekt z Prahy, jsa návštěvou ve Zlíně a kapli vystavil stavitel Novák z Vizovic; oltařík pracoval Celler z Olomouce. První mše sv. konala se dne 11. září 1910 a sloužil ji farář Ignát Nepustil. Kázal toho dne kooperátor Emanuel Dvořák.

Zdá se, že kaple byla postavena až v roce 1909 (je nepravděpodobné, že by byla postavena během jednoho roku – se stavbou se muselo začít na jaře 1908 a dokončena byla v roce příštím) a pak se celý rok shánělo její vnitřní vybavení. Ostatně o tom také píše František Čech ve svých záznamech:
– Nový oltář se soškou sv. Anny = 500 korun (rok 1910)
– Socha sv. Josefa = 128 korun (rok 1911)
– Socha Panny Marie Lurdské = darovala Anna Čechová z Kroměříže (rok 1911)

František Čech pak detailně popisuje ostatní vybavení kaple, včetně finančních částek a dárců, u některých je uveden také rok. Uvádí také několik letopočtů (některé jsou nečitelné), kdy byla kaple vymalována: 1921, 1931, 1950.

Za zmínku také stojí uvést stáří lip před kaplí. František Čech ve svých záznamech uvádí, že lípy byly nasazeny čtyři, a to v roce 1911.

(Z knihy PhDr. Josef Pala: Jaroslavice – Sto let kaple sv. Anny, 2010)

K SAMOTNÉ KEŠI

Zaparkovat vozidlo v těchto končinách je docela svízelné.
Na příjezdové komunikaci je značný provoz a jezdí zde také autobusy MHD.
Zkus auto nechat u pomníku padlých (N 49° 12.527 E 017° 42.356)
nebo u fotbalového hřiště (N 49° 12.607 E 017° 42.464).

Krabička se nachází na souřadnicích:

N 49° AB.CDE

E 017° FG.HIJ

Kontrolní součet všech správně zjištěných čísel (A až J) je 33.

–

STAGE 1 – kaple sv. Anny

N 49° 12.577
E 017° 42.288

Prostranství před vchodem do kaple sv. Anny.

STAGE 2 – najstarší památka v obci

N 49° 12.614
E 017° 42.258

Zde se nachází kamenný kříž s korpusem Krista, nejstarší památka v obci. V dolní části kříže je vtesána soška Panny Marie.

STAGE 3 – kříž

N 49° 12.820
E 017° 42.241

Na těchto místech se nachází hřbitovní kříž

Pokud by byl hřbitov uzavřen, pak můžeš najít nápovědu napsanou na sloupku oplocení na těchto souřadnicích: N 49° 12.838 E 017° 42.295

–

OSTATNÍ INDICIE
–

Ostatní indicie nalezneš v textu listingu.