Československé opevnění budované v letech 1935 až 1938 patřilo v meziválečném období mezi nejdokonalejší pevnostní systémy v Evropě. Koncepčně vycházelo z francouzských moderních fortifikací (Maginotova linie), ale v řadě technických řešení svůj vzor předčilo. Bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v Praze, které mělo výstavbu čs. opevnění na starost. Výstavba byla rozdělena do Ženijních skupinových velitelství (ŽSV), kterým byl svěřen dozor nad výstavbou v jednotlivých stavebních úsecích. Úkolem těžkého opevnění (TO) bylo zastavit postup nepřítele na delší dobu. Základem linie TO byla souvislá řada samostatných pěchotních srubů zesílená dělostřeleckými tvrzemi. Tyto sruby měly být trvale obsazeny stálou posádkou a v případě boje musely samostatně vzdorovat nepříteli delší dobu. Proto byly vybaveny týlovými prostory a složitým technickým zařízením. Díky Mnichovské dohodě nebyly některé plánované objekty TO stavebně dokončeny a u některých se do této doby už s vlastní stavbou ani nezačalo.

Pěchotní srub K-S 29 "Na selském"