Petrolinka

Ratíškovice se svým okolím patřily k územím, na které se soustřeďovala pozornost hned od počátku vyhledávání ropy (v češtině se běžně
i pro těženou surovinu používá termín nafta)
a zemního plynu na Moravě. Vyhledávání uvedených surovin se na Moravě rozběhlo na přelomu 19. a 20. století, když byl v roce 1899 za tímto účelem proveden 450,7m hluboký vrt
v Bohuslavicích nad Vláří. Hned další rok bylo uskutečněno další hlubinné vrtání do 217m
v blízkosti řeky Moravy u dvora Nesyt jz. od Hodonína. I když vrt několikrát zachytil stopy nafty a hořlavých plynů, vrtba byla zastavena, poněvadž známý vídeňský geolog Emil Ernst August Tietze předpokládal, že ložisko ropy by na Hodonínsku mohlo byt až ve velké hloubce kolem 600m. Tento důvod vedl před 1. světovou válkou k utlumení zájmu o vyhledávání ropy na Hodonínsku. Na katastrech Ratíškovic a Vacenovic přesto prováděl drobné kutací práce za tímto účelem ing. Antonín Kuba, z nichž nejzajímavější byl 112m hluboký vrt právě u Ratíškovic. Během 1. Světové války zde chtěl v roce 1915 situovat dokonce hlubinný vrt, problémy s převozem vrtné soupravy v pohnuté válečné době však způsobily, že nebyl realizován. Stoupající cena nafty během této války vedla ke zvýšenému zájmu o možné moravské zdroje. Drobné průzkumné šachtice do hloubky 6m proto provedla v roce 1916 mezi Ratíškovicemi a Vacenovicemi soukromá naftařská společnost OPTEG
z Rakouska. V letech 1917–1918 dokonce uskutečnila vrt Ratíškovice T1 hluboký 638m pomocí kanadské vrtné soupravy na parní pohon. Vrt zachytil stopy plynu a v hloubce 551,7m i lehkou nažloutlou naftu. Úspěšné dokončení vrtu však přerušila havárie vrtného nářadí. Bylo zjištěno, že
v katastru Ratíškovic se nachází také petrolej a zemní plyn. V roce 1917 byly postaveny na obecním pasuňku poblíž dnešní soboňské cesty tři vrtné věžě nového závodu zvaného Petrolinka. Hluboké vrty prováděla vídeňská firma Österreichische Petroleum Industrie. V roce 1919 se objevil petrolejový proud. Byly vytěženy tři sudy petroleje a část vzácné tekutiny poslána do Brna k posouzení. Lidé si zbytek rozebrali a viděli, že petrolej byl mnohem čistější než z obchodu, svítil jasným plamenem. Ve dvou dalších věžích se narazilo na různé plyny, jichž bylo používáno k topení pod kotlem. Po oslabení petrolejového a plynového proudu, byla vrtba zastavena. K obnovení vrtů došlo až v letech 1922-1924, ale ani v hloubce 630m se nevyskytl petrolej, nepatrné množství nestačilo k otevření těžby. V roce 1933 byly dřevěné věže a budovy rozebrány, nářadí a stroje odvezeny do naftových dolů Apollo v Hodoníně.

Po první světové válce přijala nová Československá republika zákon, podle něhož byla práva
k vyhledávaní a těžbě přírodních úhlovodíků vyhrazena pouze státu a soukromým podnikatelům je mohlo pronajímat ministerstvo veřejných prací. V tomto smyslu došlo k jednání
s anglickou firmou „Galicia“, která měla zájem o pronájem kutebních revírů, mimo jiné také u Ratíškovic. K podpisu smlouvy však nedošlo. Na scéně se objevila Moravská těžařská společnost, která počátkem dvacátých let figurovala jako vlastník kutisk také
u Ratíškovic. Další hluboký vrt u Ratíškovic uskutečnila v roce 1937 společnost Apollo. Byl to její vůbec druhý nejhlubší vrt Ratíškovice T2 a dosáhl hloubky 949m. Během
2. Světové války tato firma vlastnila v okolí Ratíškovic 103 kutisek na výměře 2300 ha. Malé ložisko ropy a zemního plynu bylo u Ratíškovic zjištěno až po 2. světové válce. Bylo vázáno na antiklinální pásmo bělokarpatské flyšové jednotky v podloží sedimentární výplně vídeňské pánve. Těžba naftového ložiska proběhla v letech 1960–1963. V prvním roce se vytěžilo 43 tun, v roce 1962 to bylo maximálních 186 tun a celkem bylo získáno 264 tun ropy. Ložisko zemního plynu patřilo rovněž do kategorie menších, to je s těžitelnými zásobami do 50 milionů m3. Vrty byly situovány především v části katastru dnes nazývané Petrolinka nebo Na Petrolince. Jedná se o úsek lesa omezený železniční tratí do Rohatce, lesní silnicí do Bzence
a ratíškovickým potokem směrem k rúdnickému mlýnu. Zbytky armatur se tam povalovaly ještě před několika lety. Zajímavější ložiska ropy a zemního plynu byla zjištěna u vedlejší obce Vacenovice. Tady provedli v roce 1929 úspěšnou hlubinnou vrtbu podnikatelé
L. Holczmann a J. Holna. Byla situována asi 310m od trati Čertoprd (Čertobrd), ze které byly známy přírodní výrony plynu, jenž po zapálení hořely. Účelem vrtu ale bylo najít ropu. Od hloubky 56m se ve vrtu nepřetržitě vyskytoval plyn, který dokonce způsobil v prosinci 1929 erupci. Ve vacenovické kronice je zaznamenáno, jaký rozruch mezi okolními lidmi tato havárie způsobila a že vedla k mylné domněnce o výbuchu sopky na Čertoprdu. Tato vrtba dosáhla hloubky 111,4m. Druhý vrt, vrtaný na přelomu let 1929/1930, byl ukončen v hloubce 288,5m, když opět došlo k plynové erupci. Těžba plynu zde pak probíhala od roku 1930 až do roku 1972.
V prvním roce se vytěžilo 242 000m3 plynu, maximální těžby se dosáhlo v roce 1952 (1 421 000m3)
a celkem se získalo 16 325 000m3 plynu. Ropa se u Vacenovic těžila v letech 1946 až 1968. V prvním roce bylo získáno jen 14 tun, v roce maximální kulminace 1958 vzrostla na 9430 tun a celkem toto ložisko poskytlo 49 148 tun ropy.

Keš se nachází v blízkosti místa, kde kdysi jedna taková vrtná věž stávala.
Další místa můžete vidět na mapě zde.