Sudoměřice jsou nejjižnější obcí na východním břehu řeky Moravy na území České republiky.
První nálezy pocházejí z let přibližně 3000 př. n. l., dlouhodobé pravěké osídlení z pozdní doby kamenné na místě současného křížení komunikací I/50 a I/70 (obchvat). Z doby 1800 let př. n. l. se na stejném místě nalézá další dlouhodobé osídlení ze starší doby bronzové. V 2.-1. století př. n. l. na tomto místě vznikla poměrně rozsáhlá keltská osada. Ve 3.- 4. století n. l. se pak objevuje germánská osada z mladší doby římské, a v 10. - 12. stol. n. l. hradiště velkomoravské a raně přemyslovské hradisko Hrúdy, které bylo pravděpodobně vybudováno za velkomoravského vládce Svatopluka, k ochraně před postupujícími barbary z východu. V 11. století bylo sídlo feudála z hradiště Hrúdy přeneseno na hrad do Skalice, který pravděpodobně po celé 11. a 12. století patřil k Moravě.
Asi roku 1261 kancléř krále Přemysla Otakara II. – Sudomír z rodu pánů z Horky založil pohraniční ves Sudoměřice. Sudomír zemřel asi kolem roku 1264. Z roku 1368 pochází první písemná zmínka o vesnici – Sudoměřice kupuje Beneš z Kravař a ze Strážnice od Alberta ze Šternberka, biskupa litomyšlského. Roku 1421 byla vesnice zpustošena vojskem císaře Zikmunda, pod velením krutého Pipo Spana. V letech 1428 – 1433 probíhaly spanilé jízdy husitů (tzv. Rejsy) - výpravy do Uher, které měly být odvetou za křižácké výpravy a propagandou husitství. Mnohokrát byla základnou vesnice Sudoměřice, která tehdy byla silně husitská. Mnoho obyvatel se na těchto loupeživých výpravách také aktivně podílelo. Dne 9. 2. 1458 táhl vesnicí s početným doprovodem a královnou matkou nově zvolený uherský král 
Matyáš Korvín, který se vracel ze zajetí českého krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1467 – 1477 probíhají boje mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem a české královské vojsko mělo dlouhé měsíce ležení na Sudoměřicku, dodnes se tomuto místu říká Tábořisko.
Roku 1640 vzniká Stará pečeť Sudoměřic. obec má ve znaku štít s radlicí a vinařským kosířem. V letech 1618 – 1648, za Třicetileté války dovhází v Sudoměřicích a okolí k obrovským škodám. V Sudoměřicích zůstalo 49 pustých gruntů a jen 29 obsazených. V 2. polovině 17. století přicházejí pustošivé nájezdy tatarských a tureckých vojsk a velké plenění kraje. v roce 1678 propukla v Sudoměřicích epidemie moru. Kolem roku 1680 začínají nepokoje poddaných ze Sudoměřic proti šlechtě. V letech 1703-1708 přicházejí kurucké vpády, dne 28. 7. 1708 došlo k bitvě početného císařského vojska s kuruckým vojskem u Sudoměřic při vrchu Šance směr Petrov. Dne 13. 3. 1742 v průběhu I. Slezské války přešlo pruské vojsko přes Sudoměřice. 2. 11. 1744 zřízen starý hřbitov na Horním konci
Ve 2. pol. 18. století byl vybudován hospodářský velkostatek na místě původního panského dvora a postavena na Podhatí kaplička s obrazem Bolestné Matky Boží Panny Marie. Roku 1866 probíhá válka prusko – rakouská. Rozšířila se cholera, která usmrtila mnoho obyvatel i pruských vojáků, kteří jsou pochování u cesty na Horním konci. Dne 10. 5. 1884 byl položen základní kámen k nové školní budově. Následující rok obecní škola otevřena, jako dvojtřídka. 10. 9. 1887 projel první vlak na železniční trati Veselí nad Moravou - Sudoměřice a roku 1889 byla otevřena železniční trať Sudoměřice - Rohatec.
(Čerpáno ze zdroje www.wikipedia.cz)
Zveme vás tímto na malou procházku obcí k prohlídce místních pamětihodností. Při ní zjistíte několik indícií potřebných k výpočtu souřadnic finálky.
Keš hledajte na souřadnicích: (bude ještě změněno)
N 48° 52.(ABC)'-0.007
E 017° 15.(DEF)'+0.015
Keš byla předělána na takové trošku větší mikro. CWG tam bohužel nevlezou, putovní předměty raději nevkládejte, skrýš byla několikrát vymudlena. Doufejme, že tentokrát vydrží.
Keš je na dost frekventovaném místě, sledujte pečlivě okolí a logujte, až si budete jistí, že vás nikdo nevidí. Díky.