Na uvedených souřadnicích keš nenajdete, ale můžete tu pohodlně zaparkovat u cvičného fotbalového hřiště, které se nachází se u Mlékárenského rybníka. Tento rybník slouží jako chovný, v létě si tu můžete i zaplavat…
Vzdušnou cestou byl Lamanšský průliv poprvé překonán 7. ledna 1785, kdy Francouz Jean-Pierre Blanchard a Američan John Jeffries přeletěli v balonu mezi Doverem a Calais. S letadlem těžším vzduchu uspěl jako první Francouz Louis Blériot 25. července 1909 (směrem z Francie do Anglie).
Prvním plavcem přes kanál La Manche (vzdálenost 36 km) byl Angličan Matthew Webb v roce 1875. Překonání průlivu z Doveru do Calais mu trvalo 21 hodin a 45 minut. V roce 1923 se Američanka Gertrude Ederleová vydala opačným směrem a po 14 hodinách a 39 minutách vystoupila z vody jako první žena.
Málokdo ví, že o překonání kanálu La Manche se pokusil i osečenský mlynář a člen Okrašlovacího spolku v Osečné Donald Enterich. Můžeme se o tom dočíst ve staré kronice Geschichte der Stadt Oschitz…
Na jaře roku 1924 se v Bergrestaurantu der Schillerhohe debatovalo o dálkovém plavání přes kanál La Manche a mlynář Donald Enterich přišel s nápadem, jak v tomto sportu proslavit naši obec. Mužský i ženský rekord byl již sice vytvořen, ale co takhle smíšené páry?
Druhý den byla schůze Okrašlovacího spolku, kde Enterich přednesl návrh na uspořádání plaveckých závodů smíšených dvojic na Mlékárenském rybníku – byl by to zároveň pokus o překonání kanálu La Manche. Protože šířka rybníka byla přesně 50 metrů, navrhl Enterich dvě varianty pokusu o rekord:
- A) Dvojice by plavala přes rybník celkem 720 x a měřil by se jí čas
- B) Dvojice by přeplavala rybník pouze jednou a změřený čas by se vynásobil 720
Členové Okrašlovacího spolku byli Donaldovým návrhem nadšeni – z časových důvodů byla nakonec zvolena varianta B. Proti pořádání závodů na Mlékárenském rybníku byl pouze ornitolog Paul Kruste – uváděl, že tam zpívá budníček menší, rákosník velký a sedmihlásek hájní, ozývá se káně lesní, strakapoud a krkavec a v okolí hnízdí chřástal vodní, polní a kropenatý. Enterich prohlásil, že závodníkům ptačí zpěv vadit nebude a s těmi chřástaly že si jistě poradí mladý Gutenberg z Jablonce ( což se také stalo, ale jak se s nimi vypořádal se nikdo nikdy nedozvěděl ).
Dne 1.července 1924 se na hrázi Mlékárenského rybníka shromáždili téměř všichni obyvatelé Osečné, přijela i řada VIP hostů ze širokého okolí. V západní části rybníka umístil Enterich početnou skupinu tzv. vlnařů – organizovaným skákáním ve vodě měli vytvářet vlny a zabezpečit tak plavcům stejné podmínky, jako na moři. Vedením této skupiny pověřil Enterich své staré kamarády Mikolause a Bibera. Tito dva partneři se chtěli původně zúčastnit závodu mimo soutěž, ale nebyli včas zaregistrováni a tak fungovali jen jako pořadatelé…
A pak už za hlasitého potlesku nastoupily přihlášené závodní dvojice : chalupníci Bärovi, zvěrolékař Hans s nadlesní Kokrčíkovou a lesní adjunkt Adler s pomocnou učitelkou Rauberovou. Přesně ve 14.00 odstartoval mlynář Enterich nejvýznamnější závod v historii obce Osečná a závodníci se vrhli do vln…
Hned po startu nastala dramatická situace – adjunkt Adler sice skočil do vody bravurním saltem, ale vzápětí se vynořil, začal se topit a volat o pomoc. Zjistilo se (trochu pozdě), že neumí plavat … Znechucená Rauberová ze sebe strhla plavky a místo závodění začala ve vodě předvádět akvabely. Vlnaře to rozhodilo natolik, že začali skákat neorganizovaně a tím vytvořili mohutnou vlnu, která odnesla nadlesní Kokrčíkové klobouk – zvěrolékař Hans se ho pokusil zachránit, zamotal se do rákosí a závod tak skončil i pro tuto nadějnou dvojici. A tak k protějšímu břehu doplavali ve strhujícím tempu bok po boku jen chalupníci Bärovi…
A čas této vítězné dvojice ? 1 minuta a 5 sekund !!! Po vynásobení 720 dospěli rozhodčí k celkovému času : přesně 13 hodin !!! Lepší, než Angličan Webb i Američanka Ederleová ! Světový rekord v přeplavání kanálu La Manche smíšenými páry byl na světě …
Po vyhlášení nového světového rekordu vypukl na březích Mlékárenského rybníka obrovský jásot, lidé provolávali Bärovým slávu a nadšení nebralo konce. Vyčerpaný adjunkt Adler byl vytažen z rybníka a oslavy pak trvaly až do pozdních nočních hodin…
Hned druhý den zaslal Donald Enterich hlášení o rekordu na Úřad pro registraci rekordů v Londýně a za několik dnů přišla odpověď. Bohužel se v obci nevyskytoval zrovna nikdo, kdo by uměl anglicky a kdo by dopis přesně přeložil. Starosta usoudil, že se jedná o schválení rekordu, dopis nechal zarámovat a zavěsil ho ve své pracovně – dnes se tento obraz nachází v obecním archivu…
A kde najdete kešku, věnovanou této významné události? Kde jinde, než tam, kde rekord vznikl – u Mlékárenského rybníka na souřadnicích:
50.41.XXX a 014.55.XXX
Těch pár čísel jistě snadno objevite… A při hledání kešky si dávejte pozor, kam šlapete, ať vám nenateče do bot. Můžete si zkusit rybník i přeplavat na čas – třeba překonáte rekord chalupníků Bärových…
