Tovačovka Traditional Cache

Tovačovka

První úvahy o výstavbě trati do Tovačova

První pokusy o napojení města Tovačova na rychle se rozvíjející železniční síť tehdejšího Rakousko-Uherska byly zaznamenány v roce 1867, kdy byla připravována výstavba trati z Nezamyslic do Olomouce a prostějovští radní požadovali její trasování právě přes Tovačov. Trasa této trati však byla později změněna a ani řada pozdějších pokusů o spojení Tovačova se světem prostřednictvím kolejí nebyla úspěšná. Až když v roce 1890 vystavěl velkoprůmyslník a majitel uhelných dolů na ostravsku, rytíř David Guttmann, v Tovačově-Anníně vlastní cukrovar, vyvstala naléhavá potřeba zajistit kvalitní, kapacitní a na povětrnostních vlivech a roční době nezávislou dopravu paliv, surovin pro výrobu i odvoz hotových výrobků. Tomuto požadavku vyhovovalo jedině použití železniční dopravy, se kterou již měli David i jeho bratr Vilém Guttmannové velmi dobré zkušenosti z jejich působení na Ostravsku. A protože bratři Guttmannové byli muži vlivní a průbojní, dokázali i železniční spojení Tovačova se zbytkem světa prosadit - mimo jiné i díky tomu, že sami byli financiéry společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda, která jako první přivedla "opravdovou" železnici na české území. Tento fakt se tedy stal příčinou toho, že právě Severní dráha císaře Ferdinanda, jinak proslulá především výstavbou hlavních tratí, přivedla do Tovačova železnici - sice po stránce osobní dopravy z nevýhodného směru od Kojetína, zato však šlo o nejkratší a stavebně nejsnazší spojnici se stávající železniční sítí, pro Guttmanny navíc výhodnou i z hlediska přímé dopravy uhlí do Tovačova z vlastních dolů na Ostravsku.

Stavba trati a první léta provozu

Vlastní stavba trati mezi Kojetínem a Tovačovem byla zahájena v dubnu 1894, první vlak, který projel celou trať z Kojetína do Tovačova se na svou cestu vydal 1. září 1895 (složen byl z třínápravové "lokálkové" parní lokomotivy, jednoho osobního a jednoho nákladního vozu). Pravidelný provoz na trati pak byl zahájen 1. října a už následujícího roku bylo po trati přepraveno přes 3000 vozových zásilek nákladu! A stejně jako na počátku, hrála i v celé další historii tratě nákladní doprava jednoznačně důležitější roli oproti dopravě osobní. Nejvýznamnějším dopravcem v předválečném i meziválečném období byly jednoznačně podniky původního Guttmannovského velkostatku, ložilo se ale také na nákladišti v Lobodicích. Po druhé světové válce nákladní doprava na trati velmi posílila se zahájením těžby štěrku na místě původní obce Skašov, která ležela nedaleko Tovačova. Do nově otevřených štěrkoven byla v roce 1952 postavena tříkilometrová vlečka, odbočující z tovačovské trati za zastávkou Lobodice. Štěrk se ze Skašova vozil od časného rána do pozdního večera, o víkendech i svátcích. Netěžilo se pouze v zimě, kdy byla stále se rozšiřující "Skašovská jezera" zamrzlá. Na místě původního Guttmannovského cukrovaru vznikl podnik vyrábějící stavební materiál a prefabrikáty - PREFA, v Lobodicích pak podnik BETONIKA (později také PREFA), kde se vyráběly betonové dílce a roury. Přímo vedle vlečky štěrkoven na území bývalého Skašova pak byl postaven závod Dopravní stavby, kde se vyráběly pásové dopravníky, mostní konstrukce a těžké stroje. Všechny tyto podniky zajišťovaly nákladním vlakům na trati Kojetín - Tovačov slušné vytížení.

Vrchol provozu a zastavení osobní dopravy

Vrcholnou érou provozu na tovačovské trati byla bezesporu 70. a 80. léta minulého století. Na jejich počátku parní "Štokry" 556.0 vystřídaly neméně mohutné přerovské "Sergeje" T679.1, které i s oblíbenými "Hektory" T458.1 na postrku denně vozily ze Skašova až třicetivozové vlaky "sypáků" s štěrkem, jejichž nejčastějším cílem byly doly na Ostravsku (i ty původně Gutmannovské). Břeclavské "Pilštyky" ze strojové stanice Kroměříž pak až třikrát denně navážely manipulačními vlaky do "betonárek" při trati vápno a cement v oranžových cibulkách "Rajek" a prázdné plošinové vozy, na kterých se v opačném směru odvážely hotové betonové dílce. Běžným nákladem byly též kusové zásilky se zemědělskými produkty a vagóny uhlí pro sklad v Tovačově. Daní za silné vytížení trati nákladní dopravou však bylo zastavení osobní dopravy, ke kterému došlo na konci května roku 1981. Šlo (údajně) o čísi "zlepšovák", že proč by měly osobní vlaky na trati překážet velkému množství vlaků nákladních, když je možné do Tovačova i obcí při trati dobře cestovat četnými autobusy po téměř souběžně vedené silnici... Počínaje jízdním řádem platným pro GVD 1981/82 tak byla tabulka tehdejší tratě 33d vyplněna pouze strohým textem: "Doprava toho času zastavena". V této podobě byly "jízdní řády" tovačovské trati uváděny v knižních jízdních řádech ČSD a později i ČD až do roku 1999, kdy se trať, ukrytá již pod číslem 334, objevila v jízdním řádu prozatím naposledy.

Úpadek provozu po listopadu 1989

Po politickém převratu v listopadu 1989 začalo po léta zaběhlé tempo provozu na tovačovské trati významně oslabovat. Ve všech podnicích při trati začala klesat nakládka i vykládka, také štěrk se začal více vozit po silnici. Po roce 2000 z trati téměř vymizely manipulační vlaky a s nimi i ruch v koncové stanici Tovačov, kde byla koncem roku 2006 zrušena též dopravní služba (do té doby zde stále sloužil výpravčí, který řídil provoz na celé trati) a stanice se oficiálně změnila na nákladiště. Dosud dobře udržovaná staniční budova tak začala rychle chátrat a jen stěží odolávala nájezdům vandalů, zejména z řad učňovské mládeže z nedalekého učiliště. Rovněž vozba štěrku od počátku 90. let zvolna klesala, až v roce 2002 úsek trati z Lobodic do Kojetína projelo jen několik jednotlivých vlaků v červenci, které navíc byly vedeny do té doby zde neoperujícími privátními dopravci. Naopak osobní dopravě po roce 1989 několikrát svitlo světélko naděje, avšak její znovuobnovení se nikdy nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce, přestože k tomu v polovině 90. let scházel jen malý krůček. Následná změna způsobu financování osobní dopravy a zrušení dopravní služby v Tovačově naději na případné obnovení pravidelné osobní dopravy do Tovačova v podstatě pohřbily. I přes tento neúspěch se ale v roce 1995, tedy po čtrnáctileté přestávce, osobní vlak do Tovačova přeci jen dostal! Šlo o zvláštní vlak tažený olomouckou parní „Rosničkou“ 464.202, kterým si stovky cestujících připomněly 100. výročí od zahájení provozu na trati. Enormní zájem o svezení zvláštními vlaky byl jasným důkazem toho, že "Tovačovka" i přes své uzavření široké veřejností patří k životu místních obyvatel, kteří o provoz na jejich dráze stojí. To se ostatně potvrdilo i při dalších jízdách zvláštních vlaků, které se postupně propracovaly až do současné četnosti téměř stovky spojů ročně!

Pravidelný provoz na trati v posledních letech a současnosti

Po doslova "kritickém" roku 2002 naštěstí začala přeprava štěrku rok od roku opět stoupat, až v letech 2006 a 2007 dosáhla svého dalšího maxima, a to především díky výstavbě dálnice mezi Brnem a Ostravou. V té době se ze Skašova vozily až tři páry vlaků o 29 ložených vozech denně, a to často i o sobotách a nedělích, což bylo naposledy pozorováno počátkem 90. let. Po dostavění dálnice ale objem přeprav opět poklesl na současnou úroveň jednoho loženého vlaku denně, který jezdí od jara do podzimu pouze v pracovní dny. V současné době je obvykle 29 ložených vozů z důvodu nedostatku lokomotiv ČD-Carga odváženo ze Skašova do Kojetína na třikrát s tím, že jejich odvoz i posun se soupravami při ložení na štěrkovnách obstarává jediná lokomotiva řady 742 (dříve vozily jeden vlak celkem 3 lokomotivy řady 742, do roku 2008 vždy 2 stroje řad 754 či 750, předtím 2 lokomotivy řady 771). Když už jsme se o několik odstavců výše zmínili o soukromých dopravcích, neměli bychom zapomenout zmínit to, že právě od roku 2002 se na tovačovské trati občas objevují i nákladní vlaky jiných dopravců než ČD-Cargo. Jde především o vlaky společnosti OKD-Doprava, resp. dnes AWT, které si několikrát ročně přijedou na Skašov pro štěrk se soupravou vozů Ua taženou lokomotivami řady 740. V roce 2005 dokonce bylo těchto vlaků několik desítek, poslední dobou jsou ale spíše vzácností. Dalším vítaným oživením nákladní dopravy v režii soukromého dopravce, o kterém je třeba se zmínit, přestože už nešlo o vozbu štěrku, byl odvoz řepy z Lobodic do cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou, který probíhal na začátku zimy 2007. Vlaky dopravce IDS Olomouc odvážely z Lobodic dva až tři ložené vlaky denně po dobu tří týdnů. Vlaky byly vedeny lokomotivami řady 740 a vozy Eas-u a podobnými, povětšinou pronajatými z Rumunska. Bohužel v dalších letech se přepravy cukrovky opět vrátily na silnici. Počet klasických manipulačních vlaků na trati do Tovačova výrazně poklesl taktéž v roce 2002, kdy přestala železnici pravidelně využívat tovačovská Prefa-TOPOS (poslední zásilka sem po kolejích dorazila v roce 2005). Od té doby byly manipulační vlaky do Tovačova zaváděny jen nahodile, a to vesměs už jen kvůli dovozu uhlí pro místní uhelné sklady. I tyto přepravy však v roce 2009 skončily a od té doby se v Tovačově objevil manipulační vlak již jen 2 až 3x ročně, v roce 2011 pak byl jejich provoz defacto ukončen vyhlášením ZAN (zákazu nakládky) pro nákladiště Tovačov ze strany jediného zde operujícího dopravce, ČD-Carga. Na první pohled zcela beznadějný stav v další nákladní obsluze Tovačova ale, naštěstí, netrval dlouho, a přestože v současnosti do Tovačova žádné nákladní vlaky nejezdí, převzetím podniku Prefa-TOPOS německou stavební společností Goldbeck prefabeton k 1.9.2011 výrazně vzrostla naděje, že se v dohledné době opět začne tovačovský závod obsluhovat po kolejích! Alespoň to tak ve svém odvolání ve správním řízení na zastavení veškeré drážní dopravy do Tovačova, které proti další existenci trati vedla u Drážního úřadu v roce 2011 SŽDC, tvrdili majitelé Goldbecku. Zmíněné správní řízení nakonec bylo na základě odvolání firmy Goldbeck, ale také Kroměřížské dráhy, Olomouckého kraje, dopravce MBM Rail i města Tovačova přes Ministerstvo dopravy zastaveno a trať tedy nadále zůstává plnohodnotnou regionální tratí!

Zvláštní vlaky - aneb osobní doprava po letech opět funguje!

Výše již byla zmíněna slavná jízda parního vlaku taženého olomouckou parní "Rosničkou" 464.202, která 8. května 1995 připomněla 100. výročí od otevření trati, a zároveň šlo po dlouhých čtrnácti letech o první jízdu osobního vlaku do Tovačova. Tato jízda se po rovných deseti letech, tedy v květnu 2005 opakovala, i když šlo o oslavy už 110. výročí od zahájení provozu na trati. A protože akce opět měla velký úspěch, podobně jako ještě v roce 1998 uspořádaná jízda na Den dětí s přerovskou "Šlechtičnou" 475.1142, rozhodly se České dráhy (a za ně především Ing. Martin Šůstal, pozdější náčelník našeho sdružení), že budou v podobných parních jízdách pokračovat, a tak se při příležitosti konání Svatováclavských hodů v Tovačově (28. září) vydala z Olomouce "Rosnička" do Tovačova opět, a to v letech 2006, 2007 a 2008, kdy lokomotiva 464.202 kvůli propadnutí lhůty kotelní způsobilosti dojezdila. To už se ale dostáváme do období, kdy bylo založeno naše sdružení (Kroměřížská dráha, o.s. byla ustanovena 11.8.2007), které právě od data svého založení pravidelně vypravuje na tovačovskou trať zvláštní vlaky, kterými se snaží vyjít vstříc zájmu veřejnosti i města Tovačova, v jehož zájmu je omezení dříve běžných zaplnění města automobily v době konání velkých kulturně-společenských akcí ve městě jako je tradiční Výlov Hradeckého rybníka či festival Tovačovský porál. Přestože zvláštní vlaky bývají často vedeny historickými vozidly z celé Moravy i ze Slovenska, nejde o vyloženě nostalgické jízdy. Hlavním cílem jízd je zajistit běžnou dopravní obsluhu města a zájem o vlaky je ze strany cestujících přibližně stejně velký, ať už se vezou historickým "Věžákem" ze 30. let minulého století, nebo zánovní "Regionovou". Rozsah jízd zvláštních vlaků, které pořádá naše sdružení, se na tovačovské trati ustálil na obvykle šesti dnech intenzivního kyvadlového provozu ročně, rozděleného na tři dvoudenní akce (květen, srpen a říjen), přičemž další den jízd někdy přidávají České dráhy v podobě parního vlaku na Svatováclavské hody. Počet za rok vypravených osobních spojů na trati do Tovačova tak v některých letech přesahuje 100 spojů, což už je na "zapomenutou lokálku kdesi na Hané" úctyhodný výkon! Právě na příkladu tovačovské trati je velmi dobře vidět nesystematičnost a absurdnost počínání správce železniční infrastruktury SŽDC, která v roce 2011 chtěla zbavit provozu a zrušit koncový úsek trati mezi Lobodicemi a Tovačovem.

V minulosti se na tovačovské trati konaly tyto jízdy zvláštních vlaků:

Text v listingu je se svolením Rosti Kolmačky použit z větší části stejný, jako máme na stránkách o Tovačovce www.prototypy.cz/tovacovka a se mnou se můžete setkat při jízdách zvláštních vlaků do Tovačova, nejčastěji v roli průvodčího.

Keš není na kolejích, nevstupujte na trať mimo přejezd a dávejte pozor na případný projíždějící vlak

Za Betatest keše děkuji válečníkovi.