Macourov-srážka MIGů
Chtěl bych Vás přivést k pomníčku, který připomíná letecké neštěstí ze 17. června 1999….
Před návratem do Čáslavi nacvičovali piloti nad Českomoravskou vrchovinou manévrový vzdušný boj. Letci patřili k pilotům první třídy. Pilot jednomístného letounu nalétal 760 hodin; instruktor dvoumístného stroje 1260 hodin. Přední pilot, který se zachránil, měl na kontě 1069 letových hodin.
Pilot, který přežil, skončil na vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví. Při katapultáži, kterou provedl za rotace padajícího letounu, si namohl krční páteř... (zemřel při havárii Migu 12.10.2000 u Bílku ???!!! –jak jsem zjistil na Wikipedii-což se mi zdá neuvěřitelné, prostě to měl zcela jasně nalajnovaný…)
Oba letouny dopadly do lesa, kde způsobily materiální škody. Ředitel jihlavské Letecké záchranné služby Jan Sedlák řekl, že migy ve tříkilometrové výšce zavadily křídly o sebe a podle svědků začaly ve vzduchu hořet. Obě stíhačky dopadly do neobydlených prostor v blízkosti obcí Macourov a Česká Bělá, jejich pád nezpůsobil žádné škody na domech ani zranění občanů.
Tolik původní prvotní oficiální informace. Ihned se však vynořily další verze srážky : V dalších zprávách z téhož večera si vojenské letectvo dalo záležet na zdůraznění faktu, že se piloti již vraceli z výcviku směrem na Čáslav a při výměně pořadí druhé letadlo zavadilo o pravé křídlo prvního. Z této informace (která odporuje údajům očitých svědků, jak bude uvedeno níže) pak vycházely různé sdělovací prostředky.
Podívejme se na situaci, jaká skutečně byla. Musíme to však vzít trochu zeširoka a začít od Čáslavského letiště. Vzletová a přistávací osa vojenského letiště v Čáslavi vede údolím Doubravy pod Železnými horami (ty se táhnou ve směru Třemošnice - Ždírec n. Doubravou). Údolí, které je výbornou naváděcí trasou pro vzlétající i přistávající piloty, končí poblíž Chotěboře, na jejímž východním okraji leží další skvělý orientační bod pro piloty - 90 metrů vysoké silo, opatřené signálními světly. To je pro Chotěboř osudná skutečnost: Po zrušení letiště v Bechyni a přestěhování Migů do Čáslavi létají všichni piloti přes Chotěboř jako výborný naváděcí bod, a to do výcvikového prostoru na pomezí Českomoravské vrchoviny a Žďárských vrchů (vyznačeno zelenou plochou), kde je řídké osídlení a mnoho lesů a polí, což pro případ havárie je právě dobré.
Podle výpovědi očitých svědků létaly oba Migy v pozdní odpoledne v prostoru mezi obcemi Česká Bělá, Cibotín a Macourov. Očitý svědek, pan T., důchodce, pobýval na své zahradě na okraji Cibotína a pozorně sledoval činnost obou strojů. Podle něj se piloti neustále honili v tomto poměrně malém prostoru a prudce měnili výšku. Používali svislé stoupání i strmý sestup. Pan T., jakoby v předtuše, si pomyslel: Ti teda vyvádějí, aby se jim tak něco stalo. Přitom je pozorně sledoval. Náhle se mu málem zastavilo srdce: Zablesklo se, letadla se srazila a předchozí řev motorů vystřidalo zlověstné ticho a padající stroje. Panu T. se udělalo špatně a celý večer již do něj nic nebylo.
Pan M. nebyl sdělovacími prostředky citován, o svém otřesném zážitku se podělil jen s rodinnými příslušníky. Ale i svědkové, citovaní v televizi a v denním tisku, vypovídali o prudké a vysoké pilotáži obou strojů po dlouhou dobu nad tímto prostorem, zakončené zábleskem a náhlým tichem. Nic nenapovídá ve výpovědích tomu, co se nám vojenské letectvo snažilo namluvit, že letadla letěla v poklidu směrem na přistávací osu, tedy, že se již vracela z výcvikového prostoru. Pan K. z jedné obce v této oblasti řezal dříví na dvoře. Po celé odpoledne, vždy když vypnul pilu, slyšel burácení motorů, jak se stíhačky honily neustále v tomto prostoru. To slyšel i při posledním vypnutí cirkulárky. Ale najednou nastalo ticho a pak divný zvuk. Vzhédl a viděl padat trosky...
To však není vše, co zůstává nevysvětleno. Je tu ještě další okolnost. Harryho pán, ten den již nemocný, polehával v ložnici, odkud má výhled oknem na prostor, do něhož piloti nalétávají na přistávací osu poté, co přeletí chotěbořské silo. Okolo 18. hodiny zaznamenal úprkem letící Mig 21, v poměrně malé výšce, že byl v pokušení jej vyfotit, ale stroj byl rychlejší. Než vstal z postele a otevřel aparát, byl Mig již daleko směrem na Čáslav. Za hodinu poté již rádio hlásilo zprávu o neštěstí v místě, odkud Mig přilétal. Druhý den si v rádiu poslechl, že očitá svědkyně z Macourova vypovídala o činnosti tří strojů odpoledne nad nimi. Vzniká otázka: Byli tam tři a ten třetí, když viděl, co se stalo, zdrhnul? Nebo to bylo už po havárii a stroj, který Harryho pán viděl, to tam letěl obhlédnout? (Proti přítomnosti tří strojů však mluví zkušenost: Přes Chotěboř létají ve dvojicích.)
V Chotěboři jsme také zaznamenali informaci, že čáslavské letiště krátce po havárii postrádalo čtyři piloty a teprve později údaj změnili na tři. To je také zajímavé...
Co se tedy vlastně stalo u České Bělé, zůstává dosun nezodpovězeno. Nalezené trosky vypovídají o způsobu srážky. Letadlo s jedním pilotem narazilo zezadu a zespodu (!) do druhého s dvěma piloty. To jistě souhlasí. Ale nebylo to při vodorovném letu na návratovou osu, to určitě ne!
Ať to bylo jak to bylo, dnes po celé události zbyl jen pomníček u polní cesty spojující Macourov a Cibotín, poblíž lesa, kde došlo k pádu letadel…..a dnes i jedna keška...
Příjemný odlov.
V keši není tužka !!!!!!!!
