Ty létající kabáty jsou v Jizerkách totiž dva - ten druhý vlastnil Brechschmied a rád na něm svezl spoustu lidí. Měl jenom jednu podmínku, že se během letu nebude mluvit, což ale nikdo nevydržel. Naštěstí to většinou skončilo dobře, lidi sice z toho kabátu spadly, ale dopadli do sena nebo do hnoje a nikomu se nic vážného nestalo. Prý se na tomto místě upsal ďáblovi, a sto let po své smrti byl každou noc spatřen jeho duch na místě, kde dnes stojí kaple. Teprve když v Čertově komoře, to je taková rádoby jeskyňka na vrcholu Bukové hory, kámen zabil malého synka dřevorubce Augusta Sedláka, přestal se Brechschmied zjevovat. Tak se pojďte na tu kapličku podívat. Věci na výměnu si s sebou však neberte, celá keš je pouze notýsek.
...že vám tohle nestačí? Tak se na to pojďme podívat trochu rozsáhleji: Jak už bylo řečeno, kaplička je postavena v místech, kde se v 18.století prý upsal ďáblu kovář Andreas Kuntze a kde po své smrti dlouho obcházel jako noční duch. Andreas Kuntze se narodil r. 1700 v domě na úbočí Bukové hory na hranicích Horního Maxova a Lučan, po otci zdědil kovářské řemeslo a až do r. 1738 tam také žil. Ale povozů s koňmi jezdilo málo, a tak musel kovář ostřit klíny a sekyry místním dřevařům, aby se alespoň skromně uživil. Aby si trochu přilepšil, začal pěstovat len (odtud jeho přezdívka Brechsmied: kovář z pazderny). Začalo se mu dařit, a tak zbohatl. Někdo však říká, že to bylo jinak. To zrovna jednou šel odvádět práci až do Smržovky. Koval totiž pro tamní pivovar ozdobnou mříž. Práce maxovského kováře se pánům na zámečku velmi líbila, ale co mu to bylo platné? Když se panský kancelista podíval do pokladny, zjistil, že v ní skoro nic nemá. Proto řekl maovskému kováři, že mu dá jen splátku a pro zbytek ať si příjde někdy jindy, až budou mít páni v pokladně větší obnos. Brechschmied šel rozmrzele domů a celou cestu přemýšlel o tom, zda by si snad neměl vybrat nějaké jiné řemeslo, aby nemusel žadonit o každý groš. Když se vracel do své kovárny, již se šeřilo. I přes to, že tam neměl nikdo být, svítilo se a byly slyšet rány perlíkem. Čekal tam na něj čert s krásným zámkem s parádním klíčkem, který by mohl posloužit k ozdobě i užitku na sebekrásnějším zámku: "Jsem ten, po kterém toužíš, abys byl bohat a nemusel se doprošovat o každý groš. Přišel jsem přímo z pekla, abych ti ukázal, jak se to má dělat." Brechschmied jej odmítnul, avšak celou noc si to následně vyčítal. Ráno jej opět vzbudily rány perlíkem. Tentokrát čert koval ozdobnou lucernu, jakou snad neměli ani na frýdlantském zámku. A tak si nakonec plácli. Sláva Brechschmiedovy kovárny se rozšířila a nyní chtěl mít každý vozka koně okované od něj či jeho pomocníka. Brechschmied musel tedy přijmout dalšího kováře, nějakého Šimona z Albrechtic. Ten toho na kovadlině neuměl tolik jako jeho druh a o to více mu jeho umění záviděl. Když se mezi lidmi začalo povídat, že tajemství Brechschmiedova úspěchu je v jeho kladivu, rozhodl se mu jej jeden kovář z Lučan ukrást. Doma pak chtěl sílu tajemného kladiva vyzkoušet. Pokusil se vykovat pár šindeláků - zprvu perlík v ruce ani necítil, ale čím více koval, tím bylo kladivo těžší a těžší. Chtěl jej tedy odložit, a co se nestalo - kladivo ne a ne vypadnout z jeho ruky. Nakonec tedy s perlíkem musel zpátky na Maxov, a Brechschmieda s jeho pomocníkem odprosit, že už to víckrát neudělá. V roce 1738 již měl hodně vyděláno, a tak koupil od knížete Rohana výnosný zájezdní hostinec Zlatou hvězdu u Sychrova. Našetříno měl tolik, že půjčoval peníze i samotným Rohanům. Do rodného Maxova často ze Sychrova zajížděl na svoji bělírnu, provázen uctivým strachem horalů. Vyprávěli o něm, jak létá na svém plášti do Prahy, a jak před smrtí bohatě zabezpečil kostel v Jenišovicích, aby odčinil to, co slíbil ďáblovi. V roce 1766 si pro něj nakonec pekelník přeci jenom přišel. Maxovské kovárně se pak sousedé a pocestní dlouho vyhýbali. Protože ale chtěli, aby se na jeho skutky nezapomnělo, postavili u jeho kovárny kapličku, která zde stojí dodnes. Na místě kapličky pak jako noční duch obcházel skoro sto let. Ze zakletí ho mohla vysvobodit pouze smrt nevinného dítěte, což se také stalo v roce 1863, kdy byl syn místního dřevorubce Sedláka zabit balvanem na nedalekém kopci Buková, když si tam hrál.
A ještě jedna poznámka na závěr - rok postavení kaple není znám, v katastrální mapě z roku 1843 však stále není. Dá se tedy čekat že vznikla až po tomto roce a nemá nic společeného s Brechschmiedem, ale s tehdejším vlastníkem sousedního pozemku s přezdívkou Brechanton, podle kterého se kapli v devatenáctém století říkalo Brechkapelle.
Kolem kaplicky dnes vede zelena turisticka znacka. K mistu doporucujeme pristup z waypointů.
Jste v Jizerských horách - kaplička není zamčená, stačí sundat řetěz a jít se kouknout dovnitř. Prosím, nic nedemolujte a neodnášejte věci, které nejsou k odnášení určené.
Listing byl zkompletován z knih Ďáblův doktor, Putování s vílou Izerínou, kniha o Jizerských horách, Lučany nad Nisou a webové stránky hrady.cz.