POZOR, ZMĚNA FINÁLNÍCH SOUŘADNIC Každá doba má své hrdiny. A z těchto hrdinů si různé politické režimy vytáhnou pár reprezentačních jedinců, které potom zahrnou slávou. Ostatní hrdinové pak pomalu upadnou v zapomenutí a když se náhodou najde někdo, kdo na ně upozorní, většinou narazí na hradbu nezájmu. Přesně to je případ karvinského rodáka JUDr. Rudolfa Lifczicze. Pro poúnorový režim byl západním letcem a tedy nežádoucí a nyní je již nezajímavý a v jeho rodném městě není o něm ani zmínka. Pouze karvinský Klub modelářů při své dubnové soutěži každoročně vyhlašuje Memoriál sgt. Rudolfa Lifczicze.
Rudolf Lifczicz se narodil 29.3.1911 ve Fryštátě, nyní Karviná-Fryštát, v židovské rodině soudního úředníka, vystudoval právnickou fakultu a pracoval v právnické kanceláři v Ostravě. Po okupaci a rozpadu Československa odešel do zahraničního odboje, za což jeho rodiče zaplatili životem v koncentračním táboře Birkenau. Jižní cestou přes Balkán se dostal přímo do Velké Británie, kde se přihlásil do vznikajícího čs. zahraničního vojska k letectvu. Velení RAF ho převelelo do kurzu pro palubní střelce. Po jeho absolvování v prosinci 1940 se hlásil na základně East-Wretham do stavu české 311. bombardovací perutě a byl zařazen jako zadní střelec do nově vznikající osádky sgt. Františka Kráčmera. Po povinném výcviku byla osádka uznána operační a začala pravidelně létat na bojové mise nad Evropu. Osudnou misí se pro osádku stal nálet na Kolín nad Rýnem v noci ze 16.4. na 17.4.1941, kdy při návratu do Británie byl jejich Wellington Mk.Ic, (kod KX-J, výr. číslo R-1599) napaden nočním stíhačem. V Messerschmittu Bf 110 sedělo noční stíhací eso, velitel 1. Gruppe NJG 1 Haupmann Werner Streib, který ve spolupráci se světlomety (palubní radary tehdy noční stíhači ještě neměli) Kráčmerův letoun sestřelil. Vzdálenost místa, kdy radista poprvé oznámil, že byli napadeni a místa dopadu letadla je přibližně 120 km a tak se lze domnívat, že boj trval asi 10-12 minut. Zadní střelec, sgt. Rudolf Lifczicz tedy svůj letoun bránil urputně a podle některých pramenů musel Haupmann Streib s těžce poškozeným letadlem nouzově přistát. Wellington KX-J dopadl v plamenech u samoty Kelpen blízko města Venlo v holandské provincii Limburg a osádka:
velitel sgt. František Kráčmer
2.pilot F/O František Sixta
navigátor F/O Vladimír Kubíček
telegrafista P/O Václav Košulič
přední střelec sgt. Václav Štětka
zadní střelec sgt. JUDr. Rudolf Lifczicz
byla nejprve pohřbena ve městě Venlo. Po osvobození byly ostatky celé posádky převezeny a pohřbeny na vojenském hřbitově Jonkerbosch War Cementary v Nijmegen, Holandsko. Ironií osudu je, že tato mise pro Rudolfa Lifczicze měla být u 311. bombardovací perutě poslední, byl vynikající střelec a měl nastoupit do střeleckého kurzu pro noční stíhače.
Na úvodních souřadnicích je Okresní státní archív, jehož zaměstnanci mi pomáhali při přípravě této cache. Původní umístění finálky poblíž Rudolfova rodného domu zničil nedaleko bydlící domorodec, proto je přemístěna. Finální souřadnice dostanete po seznámení se s 311 (Czechoslovak) Squadron Royal Air Force.
N 49°51.ABC E 018°32.DEF
A) Kolik čs.perutí bylo u RAF:
6 perutí (A=6)
5 perutí (A=3)
4 perutě (A=0)
B) Druhým československým velitelem 311.bombardovací perutě byl:
W/Cdr Josef Šnajdr (B=2)
W/Cdr Josef Schejbal (B=7)
W/Cdr Josef Ocelka (B=5)
C) Které místo bylo historicky prvním cílem 311.bombardovací perutě:
Brusel (C=1)
Brest (C=2)
Antverpy (C=3)
D) Která továrna letadla Wellington vyráběla:
AVRO (D=6)
Vickers (D=7)
Fairey (D=8)
E) U Pobřežního velitelství, po přezbrojení na modernější techniku, létala 311. peruť na letadlech
typu:
Consolidated PBY Catalina (E=1)
North American B-25 Mitchel (E=5)
Consolidated B-24 Liberator (E=0)
F) Letouny, na kterých 311.bombardovací peruť přiletěla do vlasti,
byly později s RAF vyměněny za:
De Havilland Mosquito F.B.Mk.VI (F=9)
De Havilland Vampir Mk.III (F=5)
Supermarine Spitfire Mk.XIV (F=1)