Charakteristika Marsu

Sondy

Mars se stal jednou z prvních planet, která byla zkoumána na počátku vesmírného průzkumu. Americké, ruské, evropské a japonské sondy kolem této planety již obíhaly, dopadaly na její povrch, přistávaly a jezdily po ní, aby získaly data o jejím geologickém složení, vlastnostech povrchu, hledaly vodu a zkoumaly klima. První úspěšná mise byla americká Mariner 4 v roce 1964. Následoval symbolický úspěch sond Mars 2 a Mars 3 v roce 1971. Důležitou údálostí se stalo na začátku 70. let navedení sony Mariner 9 na oběžnou dráhu, která pořídila první kvalitní fotografie povrchu planety. Následoval americký program Viking. Obě sondy a jejich povrchové moduly přistály úspěšně na povrchu v roce 1976 a po dobu 3 a 6 let prováděly pozorování. V roce 1996 s k Marsu dostala sonda Mars Global Surveyor, která úspěšně mapovala povrch planety až do roku 2006.  V roce 2003 se k Marsu vydala i dvě stejná vozítka NASA v rámci projektu Mars Exploration Rovers – Spirit (MER-A) a Opportunity (MER-B). Obě dvě vozítka úspěšně přistála na povrchu v lednu 2004 a začala zkoumat místa dopadu, pomocí mechanického ramena očišťovat vzorky a analyzovat je. Mezi největší objevy patří důkaz, že na Marsu kdysi skutečně byla tekutá voda v obou oblastech, kde sondy přistály. Vozítka měla hlavní misi naplánovánu na 90 dní, ale díky silnému větru a prachovým vírům, které čistí solární panely vozítek, byla mnohonásobně déle funkční. Vozítko Spirit přestalo fungovat 22. března 2010 po ujetí 7,73 km namísto plánovaných 600 metrů. Jeho dvojče Opportunity je stále pojízdné a přináší vědecká data (informace k červenci 2012). Za tu dobu ujelo již přes 34 km.  Toto velmi přispělo k popularizaci výzkumu Marsu. A protože je Mars relativně blízko, počítá se s ní v budoucí době jako s objektem velmi podrobného výzkumu a pozorování. ESA plánuje svoje první vozítko na rok 2016-2018 schopné kopat až 2 m pod povrch, a USA a ESA mají dlouhodobý plán vyslání pilotované lodě na Mars.

Měsíce

Okolo planety obíhají dvě přirozené družice – Phobos („strach“) a Deimos („hrůza“). Podle řecké mytologie byli Fobos a Deimos synové boha války Area, kteří ho jako vozatajové doprovázeli do válek. Řecký Arés byl pak proješkem římského Marta. Oba měsíce objevil Asaph Hall v roce 1877 a pojmenoval je podle synů boha Marta.  Obě tělesa mají vázanou rotací, což znaměná, že ukazují Marsu stále stejnou stranu.

Povrch

Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu . Velikost Marsu, který je znatelně menší než Země, ačkoliv se vyvíjel v oblasti, kde bylo více místa, a mohl tak nasbírat více materiálu, je jedním z hlavních paradoxů ve vývoji sluneční soustavy, který není dobře vysvětlen. Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z hornin ze skupiny čedičů. Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje voda v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů proč na Marsu není pozorována desková tektonika.  složenou především z oxidu uhličitého s pouze malou příměsí vody, která se předpokládala v polárních oblastech. Atmosférický tlak v průměru dosahuje 700 Pa. Na základě tohoto zjištění byl následně vytvořen model atmosféry Marsu, ze kterého vyplynulo, že dostatečně nízké teploty způsobily zkondenzování a zmrznutí samotného CO2 na pólech. Kvůli tomuto periodickému ději (na Marsu se střídají roční období podobně jako na Zemi) dochází také k významné změně tlaku během roku až o 20 %. Další podrobné zkoumání nicméně ukázalo, že se póly skládají z vodního i suchého ledu

Zajímavost

Je zde v současnosti nejvyšší známá hora sluneční soustavy – štítová sopka Olympus Mons, která dosahuje výšky přes 21 km. Průzkum sondami Viking přinesl i snímky oblasti Cydonia Mensae, na kterých se objevil zvláštní útvar připomínající lidskou tvář obrácenou k nebi. Tento skalní útvar se později začal označovat jako tzv. „tvář z Marsu“ a považoval se za umělé dílo mimozemské civilizace. Pozdější kvalitnější snímky ale ukázaly, že se jednalo pouze o hru světla a stínu na obyčejném erodovaném skalním masívu.​