Železný most
Na začátek bych vám ráda oznámila, že toto je moje v pořadí 3. založená keš a byla bych velmi ráda kdyby geokešeři nechávali keš v původním stavu S TUŽKOU, kdybych měla počítat, kolikrát jsem tam dávala novou, nedopočítala bych se, proto kdyby tam nebyla, poděkujte těm kteří keš navštívili před vámi. 
Keš je volně přístupná a dojdete k ní po cestě k železnému mostu a k jezu. Kvůli kolizím s jinými kešemi bylo volné jen toto místo vzdálené od železného mostu cca 100m. PROSÍM, vracejte keš přesně na původní místo!!! Nejlépe, jak se k ní dostanete, je při procházce s milovanou osobou, či jen s kamarády kačery, s nejlepším přítelem člověka, na kole a nebo autem, pokud vám nevadí nerovnost na prašné cestě. Rybářům a milovníkům romantiky se zde bude také líbit, protože je zde nádherné okolí a voda. U jezu nebo v písáku se můžete v létě vykoupat, jestli jste otužilý tak i v zimě. 
když budete mít hlad, tak v nedaleké vesničce Ptýrov je restaurace u koní. 
Pozor! Přes železný most se nesmí přejet motorovým vozidlem!
A teď trochu historie.
Žil jednou jeden muž jménem Karel, který se narodil na Ptýrovci a od svého mládí pracoval na Klášteře u Mnichova Hradiště v pivovaru. Jednoho dne se mu vyskytla lepší pracovní příležitost v Praze ve Staropramenu. Tam pracovala Jarmila, se kterou se později oženil. Po celý jejich společný život se jim nepodařilo mít spolu děti. Po pár letech se ukázalo, že Jarmila má rakovinu a několik let na to zemřela. Zdrcený životem se Karel vrací do své rodné vesnice, kde ho všichni známí vítají s otevřenou náručí. Ihned po příjezdu je pozván na svatbu, která se koná ve Veselé. Když se vrací při úplňku o půlnoci domů, již trochu přiopilý, splete si cestu, a když se porozhlédne, nevěří svým očím. Přes řeku Jizeru vede železný most, který tam nikdy před tím nebyl. Karel neví, jestli toho vypil moc, nebo má halucinace. Nevěřícně si ho prohlíží ze všech stran, a potom se rozhodne přes most přejít. Ráno se šel zeptat sousedů, kdy byl most postaven. Sousedé jsou překvapeni a nevědí,o jakém železném mostu mluví. Karel se rozhodne jim most ukázat, ovšem ten tam není. Snaží se vysvětlit včerejší noc, že tu most byl. Sousedé jen kroutili hlavami, že to je blázen. Karel o tom raději více nemluvil, protože další noci tam most neviděl. Po měsíci se dozvěděl od místního rybáře, že tam železný most také zahlédl a to přesně o úplňku. Vrtalo jim to hlavou a pomysleli si, že to je znamení, že ho tam mají vybudovat. Starci, oba již v důchodu, se rozhodli, že postaví železný most přesně takový a přesně na tom místě, kde ho v tu noc viděli. Po jejich smrti se povídá, že vždy při úplňku o půlnoci se sládek a rybář po mostě prochází a hlídají ho.
Co myslíte je to fakt a nebo fikce? Rozhodování je jenom na vás. 
Dobře, tak něco z historie, co víme jistě.
Během třicetileté války byly mnohé z vesnic zpustošeny. Neunikly tomu ani ptýrovské osady. Po bitvě na Bílé Hoře připadly zmíněné osady Vadštejnům a začlenily se do Mnichovohradišťského panství, jehož hospodářské centrum bylo na Klášterském zámku (dnešní pivovar). Celé panství se dělilo na 10 rychet. Ptýrovská rychta zahrnovala osady Ptýrov, Ptýrovec, Maníkovice, Čihátka, Klokačka, Veselou, Haškov, Lhotice a Buda. Valdštejnové byli majiteli panství až do zrušení roboty v roce 1848 a některých statků (zde lesní obory) až do roku 1945. Od poloviny 17. století se uvažovalo o výstavbě mostu přes Jizeru v Ptýrovci, aby byla spojena ptýrovská část rychty s Veselskou, která byla rovněž součástí ptýrovské rychty. K výstavbě došlo až nákladem vyrchnosti v roce 1713, brzy však byl most při povodni odplaven. Znovu byl zbudován v roce 1721. Až do roku 1848 byl udržován nákladem vrchnosti, do roku 1897 jej udržovala ptýrovecká osada. Roku 1920 přešel do správy okresu. V té době byl jediným dřevěným mostem přes Jizeru na Mnichovohradišťsku.
Přeji příjemný lov a odlov keše. 