S pojmem „akademická čtvrthodinka“ se pravděpodobně setkal každý z nás. Ale ne všichni tuší, co tento pojem přesně znamená, natož aby dokázali vysvětlit jeho původ. Co se tedy podívat do problematiky určování času?
Většina lidí by asi tento pojem vysvětlila tak, že jde o dobu, po kterou jsme ochotni obvykle čekat na opozdilou osobu. To není úplně špatné vysvětlení, ale nedává nám vysvětlení názvu.
Jeden vysokoškolák mi tvrdil, těžko posuzovat pravdivost jeho tvrzení, že ona akademická čtvrthodinka je nepsaným pravidlem na jejich vzdělávacím ústavu. Nedostaví-li se přednášející do čtvrt hodiny po začátku přednášky, považují přednášku za zrušenou. V horším případě (pro studenty) to platí i opačným směrem, zdrží-li se student cestou na zapsanou zkoušku, po uplynutí patnácti minut od dohodnuté doby již chodit nemusí, termín propadá. Toto spojení akademické půdy a časového údaje prý považují za původ pojmu „akademická čtvrthodinka“.
Nechme spekulací, pojďme se podívat, jak to bylo „doopravdy“ a dostaneme se možná postupně i na akademickou půdu, pokud nás k ní skutečně pátrání zavede. Pravdou jest, že čas je fyzikální veličinou ve věděckých kruzích hojně používanou, jež je definována... Ne, ne, ne! Žádné takové, já nechci psát pojednání, kterému by rozuměli beztak jenom ti, kteří to vědí stejně mnohem lépe. Tady a teď to není pro žádné Einsteiny, ale pro úplně obyčejné lidi, jako jsem já.
Když definici času, tak tuto: Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to (Jan Werich). Tomu rozumím. Dříve nepotřebovali vědět, kolik je hodin. Vyšlo slunko, vstávali. Setmělo se, šli spát – televize tenkrát ještě nebyla. A to mezi tím vyplnili z jedné strany nějakou činností pro zajištění obživy a z druhé strany spánkem – jak praktické, že?
Abychom se mohli bavit o čase, musíme si vysvětlit, proč jej lidé začali měřit. A vysvětlení je překvapivě prosté, opět za vším hledejte ženu! Ale kdyby jen jednu, těch bylo!!! Někteří z vás již to tuší, nebo začínají tušit, čas je vynález muslimského světa. Takový mohamedán neměl jen jednu ženu, ale hned několik! A to pak musel zajistit, aby se všechny měly stejně dobře. Pánové, zkusili jste se někdy zavděčit několika ženám najednou? Nezkoušejte, zhola nemožné!
Harém se brzy začal hádat. Předhazovaly si, že jsou zanedbávány na úkor té druhé, té že plní muž "manželské povinnosti“ déle, zatímco jí se věnuje vždy jen krátce - no prostě ženské! Aby zajistil doma klid, byl muž nucen vymyslet způsob, jak odměřovat čas. Inspiroval se při tom ženskou postavou a tak přišly na svět přesýpací hodiny.
Princip byl jednoduchý, co žena, to jedno otočení hodin. Jistě není bez zajímavosti nepřímá úměra, která zde nutně musela nastat: čím bohatší, tím menší. Vysvětlení je prosté: Ti nejbohatší disponující početnějším harémem byli nuceni pořizovat malé hodiny s krátkým intervalem otáčení. A měli se věru co ohánět, aby se dostalo na všechny! Občas pak bývali spatřeni, jak závistivě pozorují žebráky, přemýšlejíce o krásném údělu žebrácké hole, jež netížil na hřbetě těžký úděl bohatého člověka. Co naplat, narodili se bohatému šejkovi, svůj úděl museli nést až do konce.
Fungovalo by to možná dodnes, ale s takovým zápřahem ztrácel muž sílu a zejména chuť. Ale ženy ne! Ty vám byly při chuti pořád, ba dokonce se zdálo, že víc a víc! Z počátku se uchylovali muži k drobné lsti, odsypávali z hodin písek. Ale nešlo to do nekonečna. (Čas je konečný - to je objev, co?) Zkrátka časem začalo být i ženám podezřelé, že písku je méně než obvykle. Rozdělaly hodiny, vysypaly písek na stůl a započaly přepočítávání zrnek. Přestože byly nevzdělané, v čemž je muži vědomě z bezpečnostních důvodů udržovali, a do deseti často napočítat neuměly, obvykle se dopočítaly. Tak málo zrnek občas zbývalo v hodinách nešťastných šejků. A opět byl oheň na střeše! Mužové mi jistě dají za pravdu, že nadává-li i jen jedna žena, je to zlé, ale celý harém? Pokud bohatý šejk dostal rozum, své ženy prodal do otroctví a konvertoval ke křesťanství. Ti otrlejší si někdy jednu ženu ponechali, ale v tom případě se oháněli svatým, kterého znají a uznávají i ateisté, je jím sám svatý Dyndy.
Zdálo by se, že problém je dokonale vyřešen, ale nebyl. Pámbu ví, proč se lidi najednou začali starat, kolik je hodin. A žádné přesýpací hodiny nedaly odpověď.
Možná si říkáte, k čemu lidi tenkrát potřebovali vědět, kolik je hodin? Proč jim náhle přestaly vyhovovat pojmy, jako je za soumraku a za kuropění? Určitě jim bylo tenkrát lépe, když nežili v zajetí času, nikam nespěchali a nikdy nepřišli pozdě, že? Něco takového ale může říct jen tvor naprosto neromantický, který si nikdy nedomluvil rande v tolik a tolik v Horní Dolní za bukem! Proto bylo třeba vědět nejen kde, ale i v kolik! Pojem soumrak se hodil pouze na to, aby ještě stihli trefit pod peřinu, kuropění je pak vyhánělo z pelechů, ale nic víc. I proto se tenkrát manželství musela domlouvat, neb mladí se neměli příležitost sejít, když se u buku míjeli leckdy jen o pár minut! A teď babo raď!
A jedna moudrá „baba“, jíž se na to jeden zamilovaný se svou vyvolenou stále míjející se mladík zeptal, poradila. Snad si i vzpomněla na své vlastní mládí a problémy s tím spojení, proto měla pochopené. Vyšla na rynek, rozhlédla se, našla místo, kam svítilo nejlépe slunko, a přikázala mládenci, aby tam zatloukl kůl do země. Když bylo hotovo, pravila mu: „Každý den, až bude ukazovat stín kůlu na tamten kámen, se zde sejděte. Když bude pršet, tak se nescházejte, protože stín se neukáže.“
Od té doby se na rynku scházeli zamilovaní, ale i drbny, aby mohly žalovat rodičům a šířit klepy, co kde kdo a s kým. Hlavně však první sluneční hodiny byly na světě.
Což o to, sluneční hodiny jsou fajn, ale vyřešily pouze část problému. Zamilovaní věděli v kolik se scházet. Ale každý se nemůže sejít veřejně na rynku, někteří se museli drbnám vyhýbat. A co víc, museli se vyhýbat i osobám mnohem nebezpečnějším, zejména žárlivým manželům a manželkám svých milenek a milenců! A to tím spíše, pokud v případě prvních se jednalo o dobře živené sedláky a řezníky (v dnešních časech kulturisty, zápasníky ve stylu řeckořímském a sumo), v druhém případě pak o osobu, která měla jedovatější jazyk (povšimněte si, u žen se to za celá staletí nezměnilo).
Když jdete na zálety, to je sakra důležité vědět, v kolik se vrátí manžel vaší milenky! Milenka mohla tvrdit, že máte čas až do kuropění, ale kdo žil alespoň chvíli na venkově, ten jistě ví, jak to tam chodí. Občas se nějaký méněcenný kohoutí jedinec se slabým hláskem rozhodne vyřvávat dříve, než ostatní kohouti, protože pak už by ho nemuselo být slyšet. Aby to nezmeškal, začal již o půl druhé ráno. Ostatní kohouti to uslyší, naštvou se a začnou ho přeřvávat, aby jejich slepice věděly, kdo je tady pán! Chudák milenec pak kvůli jejich předčasnému kokrhání prchá, kalhoty na půl žerdi, a přitom svítání si klidně přijde až za několik hodin, no nenaštvalo by vás to? A co teprve, když ten opeřený s prominutím hajzl zaspí a nezakokrhá! A vy jste přistiženi manželem bouchačem!
Jistě, byly tady pokusy o určování času i v noci, když se někdo běžel podívat na sluneční hodiny s lucernou v ruce. Zvláště hostinští s tím měli problémy, protože občas začali vyhazovat hosty moc brzy s odkazem, že už je dávno po zavírací hodině. Hosté vzali lucernu a šli si to překontrolovat. Samozřejmě si posvítili z jiného úhlu, než prve hostinský, nemluvě o tom, že jim se při jejich nejistém komíhavém postoji jevil čas jako proměnná hodnota značného rozptylu, ale kupodivu vždy prokazatelně nižší, než ve tvrzení hostinského. Nejednou pak prolhanému nalévači dali na budku. Takto přišli hostinští na to, že ve dne za příznivých klimatických podmínek celkem spolehlivé hodiny se v noci chovají zcela nepředvídatelně, hosté pak naopak tuze předvídatelně, a začali naléhavě volat po jiných způsobech určování času.
Zatímco dosud si dělali hodiny lidi na zdech sami, zde již se dostáváme do období prvních hodinářů, neb ti jako první pochopili, že bez nich by hostinští mohli pověsit své řemeslo na hřebík a kam by pak oni chodili? Tak vznikají první hodiny mechanické poháněné lihýřem (snad na počest hostinských nalévajících lihové výrobky?), časem i kapesní hodinky. Ovšem lihýř nebyl nejspolehlivějším pohonem hodin, docházelo k odchylkám v měření času řádově až o několik minut za den. Což byl problém opět zejména pro záletníky. Přijali byste vy po příchodu domů v klidu omluvu úplně cizího chlapa, který leží ve vaší posteli s vaší manželkou a vymlouvá se, že na vině není on, ale vaše hodinky, které se opět předešly? Jistě by došlo na rozbitý ciferník nejen hodinek.
Těžko dnes soudit, na kterém postu se tenkrát octl sám Galileo Galilei, snad byl přistižen při nevěře, ale vzhledem k jeho povolání hvězdáře, kdy trávil velkou část noci u svého dalekohledu, se zdá být pravděpodobnější, že přistihl on svoji ženu. Možná se tenkrát náhle změnilo počasí a hvězdy mu zakryl mrak, pročež sešel od dalekohledu dříve, než bývalo obvyklé, ale spíše se mu předešly jeho hodinky. A načapal je in flagranti! Jak jinak si vysvětlit, že si lámal po zbytek života hlavu tím, jak zdokonalit mechanické hodiny, aby se neopožďovaly, ani nepředcházely, a on nepřistihl opět svoji ženu při nevěře? Prakticky až na sklonku svého života přišel s myšlenkou kyvadla jako „pohonu“ hodin a navrhl krokové ústrojí kyvadlových hodin, které by zajistilo konstantní odměřování času. Sestrojit takové hodiny však sám již nestihl, to počkalo na dalšího hvězdopravce a vynálezce Christiaana Huygense (1655).
A již jsme skoro ve finále. Nebylo by zajisté bez zajímavosti pokračovat ve vývoji do současnosti, psát o atomových hodinách a časových pásmech a kdovíco ještě, ale pro objasnění našeho problému akademické čtvrthodinky jsem se potřeboval dostat právě do 17. století k přesným mechanickým hodinám. S nimi totiž se zásadně změnilo určování času.
Když už jsem zmínil dva věhlasné hvězdáře, vezmeme to okrajově i na astronomii a mechaniku nebeských těles. Určitě víte, že Země neobíhá kolem Slunce po kružnici, nýbrž po elipse, tudíž ani rychlost, kterou se po své oběžné dráze pohybuje, není v průběhu roku stejná. Ve výsledku z toho vyplývá, že každý den je ve skutečnosti jinak dlouhý. Pro vaši představu: čas změřený mezi polednem jednoho dne a polednem druhého dne (kdy polednem rozumíme slunce přesně nad jihem) na tomtéž místě povrchu naší planety není vždy přesně 24 hodin. Může být delší i kratší. Pravé poledne nám ukazují sluneční hodiny, protože ty ukazují takzvaný „pravý sluneční čas“.
Mechanické hodiny se neuměly s těmito odchylkami vypořádat, proto s jejich příchodem se začíná pracovat s časem konstantním, kde každý den má přesně 24 hodin – tzv. střední sluneční čas (zvaný též občanský čas). Je to tak, z praktických důvodů jsme přijali za svůj čas, který se s tím správným (slunečním) časem sejde pouze tu a tam - 4x do roka (16. dubna, 14. června, 1. září a 25. prosince), v jiných obdobích se rozchází a v krajních hodnotách dosahuje odchylky až přes 16 minut (12. února o -14min 16s; 3. listopadu o +16min 26s).
Na přelomu 16. a 17. století tak nastala situace, kdy někdo se řídil již podle hodin mechanických (i kapesních – tzv. vajíčko bylo oblíbené), jiní stále užívali hodin slunečních. A právě tehdy při setkáních a přednáškách v akademických kruzích bylo ustanoveno čekat s počátkem přednášky na opozdilce 15 minut, aby ani ti studenti a profesoři, kteří se řídili podle slunečních hodin, nebyli o nic ošizeni.
Myslím, že napsáno bylo dost a dost. Osvětlil jsem vám, co jsem chtěl, více nejen o slunečních hodinách a způsobech určování času si dokážete najít sami, když budete chtít. Teď však vás jistě již bolí ona část těla, která se stýká se židlí, proto vás pozvu na krátkou zdravotní procházku, při které se podíváte na několik slunečních hodin. Můžete to vzít jako inspiraci, kde si s někým dát rande. A chcete-li udělat dojem, můžete zaperlit i nějakou vědomostí a příběhem zde uvedeným. Nebojte se, všechny jsou smyšlené a případné podobnosti jsou čistě náhodné, tak snad nikdo nedostane facku. Dejte si však pozor na letní čas, jinak se můžete o hodinu míjet! A kdyby se druhý zdržel, počkejte na něho alespoň onu akademickou čtvrthodinku, určitě si to zaslouží!
A nyní pár informací k samotné keši a jejímu odlovu:
Velmi naléhavě žádám o neuskutečňování nočních odlovů (po setmění)! Samotnou krabičku si hledejte kdykoliv, ale hodiny na stage 2 nejsou v noci vidět, pouliční osvětlení na ně nedosvítí a svítit baterkou někomu do oken, to opravdu ne!!! Kromě toho jde o keš s tématem a ukázkou slunečních hodin, noční odlov pak postrádá smysl.
V jakém pořadí budete procházet jednotlivé stage je na vás, délka trasy bude obdobná, třebas přijít můžete z jiného směru. Osobně bych preferoval spíše pořadí uvedené v listingu. Vlastní procházka je pohodová záležitost na provětrání, ale u finále to bude chtít trošku pohybu a mrštnosti.
Krabička je celkem malá, je vhodná spíše na GC a CWG, TB pouze malých rozměrů. Z toho důvodu jsem do krabičky nevkládal na počátku nic více, než logbook, tužku (raději si noste svoji) a jeden GC pro FTFkaře.
N 50° 02.276 E 015° 33.914 - Arnoštova č.p. 288
Tyto sluneční hodiny rozhodně nepřehlédnete, jsou přímo před vámi (červená budova). Dočkali jsme se jich až letos (2013) a byly jednou z příčin, proč jsem se rozhodl tuto keš zrealizovat (téma akademické čtvrthodinky mne napadlo již dříve, ale díky těmto hodinám je příležitost udělat si krátkou procházku Přeloučí spojenou s prohlídkou slunečních hodin). Až si je prohlédnete, nebude pro vás problém dosadit si pár zjištěných hodnot z číselníku.
A = kolik čísel označujících čas na číselníku hodin najdeme?
B = najděte si poledne (dvanáctku) a podívejte se, kolik číslic se nachází napravo od ní (tedy čísel větších než dvanáct, samotnou dvanáctku nepočítejte), tento počet si doplňte za B.
N 50° 02.312 E 015° 33.522 - Štítného č.p. 239
Tyto hodiny vznikly (tuším) v roce 2011 na Zahradní galerii. Souřadnice nás zavedou kousek dále na křižovatku, odkud je na hodiny dobře vidět, podívejte se směrem k severu (do nově opravené uličky Štítného, můžete popojít i blíže a celou uličku si projít, je hezky opravená) a hledejte vlevo nahoře. Až se pokocháte, podívejte se opět pozorně na číselník! Pozor, koukejte opravdu pozorně, nebudete stát přímo u hodin, tak ať čtete skutečně ty správné hodnoty, které máte zjistit!!! Dvakrát měř...!
C = Zaměřte se na dvě krajní hodnoty na číselníku, tedy ta nejvíc nalevo a nejvíc napravo. Když od většího čísla odečtete číslo menší, dostanete hodnotu C.
(Znovu upozorňuji, že za tmy je tato indicie nezjistitelná! A doufám, že nikoho nenapadne svítit baterkou a hledat hodiny!!! Jak vám by se líbilo, kdyby v noci někdo svítil do vašich oken? Jestli ten bod za každou cenu musíte mít, tak si raději rovnou napište o souřadnice finálky! Sice si o vás pomyslím své, ale pořád to bude menší zlo.)
N 50° 02.372 E 015° 33.440 - Českobratrská č.p. 86
Tyto hodiny najdete na zdi fary Českobratrské církve evangelické u rohu směrem ke kostelu (hodiny otočeny do ulice). Ježto jsou hodiny 6,5m vysoko, aby na ně bylo lépe vidět, zavedou vás souřadnice na protější stranu ulice. Při renovaci fasády a hodin v letech v letech 1974 a 2001 bohužel nebyl obnoven číselník, proto se z nich nedozvíte časové údaje. Nicméně za shlédnutí jistě stojí.
Z letopočtu nad těmito hodinami se dozvíte, že tyto nejstarší sluneční hodiny v Přelouči byly vytvořeny v roce 190D.
A nyní již zbývá jen dosadit správná čísla a pak hurá pro poklad! Najdete jej tady:
N 50° 02.(BxC)(B)(A)
E 015° 33.(CxD)(A)(D)
Všechny jednotlivé zjištěné hodnoty A až D jsou jednociferná čísla! Kontrola v terénu: A+B+C+D=17 Keš po odlovu opět pečlivě uzavřete a vraťte na místo stejným způsobem, kde a jak jste ji vzali!!! Přeji šťastný lov a dobře se bavte!