ovolte mi v textu krátkém povídání místní, o dceři sedlákovo, půvabné Marzebille. Snad pověsti, snad o duchu říkání, či strašidlu v 
Rudohoří žijícím, v kraji dnešních Krušných hor. Paní, kterážto s láskou i s nenávistí dodnes v horách škodí či v dobro pomáhá. Pokusím se přiblížit žití této ženštiny v místa skutečná a pravdivá, jen dobu žití její, se mi nedaří stále zachytit. Již letopisec Lehman v letech 1611-1688, či kronikář Grohmann později 1863, se zmiňují snad o čase dvanáctého století, toto určit, blíže nedokázali. Jen vězte, v pravdivý příběh, který se před mnoha lety, opravdu stal.
V roku dávném v Rudohoří (Krušné hory), v kraji Pressnitz (Přísečnice), překrásná panna Marzebilla v statku zvaném Bartel Wulfenberg (Vlčí vousy), s otcem svým, pánem bohatým, v panství žila. Krása jejíž, brzy slovem roznesena široko byla, mládencům statným i rytířům vznešených se v kraji kol Vlčího vousu brzy mnoho objevilo. Pán však dceru svou, v ochranu majetku svého, a v zachování statků i pod výhrůžkou bojů, loupeživému rytíři jménem Alamsdorf z hrádku u Schönlind (Krásná lípa) též Husbergu zaslíbil. Leč spanilá Marzebilla rytíře ni vidět nechtěla, by srdce své již před mnoha jary mládenci z panství či dvorce v Sonnebergu (Výsluní) tajně dala. Přes protesty své, proto v klášter Kadden (Kadaň) odchází. Po návratu k sňatku s pánem z Hausbergu však vše přichystáno již bylo. Krásná děva si v zoufalství hlavu postavila, i rytíř s otcem její vůli v boj o její ruku na vědomost vzal. V kolbiště se mladý pán z dvorce Sonneberg a rytířem Alamsdorf o pannu krásnou ve smrt utkal. V boji lítém pan Alamsdorf z Hausberg z oře padl, v chvíli poslední však zákeřně mládence dýkou bodl v zad. Spanilá Marzebilla v lítosti zplakala a v smutku tklivém ze zbroje rukavici svému milému sejmula v ruce levé, zmizela na věk do lesů hlubokých. V tvrzi rodné se již neobjevila.
Po Rudohoří se však povídání po staletí nese, že v Petsch (Bečov) při senách změnila vodu v krev, leč se ženci nechtěli jen modlit a toho který se nejvíc rozpoltil, v popel okamžitě proměnila. V jiném místě zas zachránila mladé dívčí zbloudivší v houštinách, malin a jahod lesních i cestu domů jim pomohla nalézt. Jiného zas ztraceného naschvál v houštin zavedla. As jak se kdo zachoval, při setkání sní! Tajemné i povídání o sedláku z Neudorfu (Nová ves), který ženštinu starou s rukavicí rytířskou na ruce levé, ze svého povozu vypráskal, přijel domů, zalehl a do osmi dnů skonal, tělo jeho ztratilo se. Po letech kostlivec pod stromy v lesích nalezen byl, jen podle amuletu onoho sedláka rodina poznala. Či o uhlíři z Marzdorfu (Menhartice), který uhlí pálil dřevěné, i baba se mu zjevila a křikla: „Sochor vem a tenhle balvan odval!“ I bál se uhlíř, ač věděl že, s balvanem hnout sám nezmůže, inu pokusil se. A hle skála se nadzvedla a zlata pod ním jen oslepnout. „Hej mylíř ti hoří!“, žena vykřikla, muž se lekl a ohlídl se. Marzebilla zmizela, jen smích bylo 
v dáli slyšet. Šutr lehl na své místo a již s ním nikdo, ani tucet chlapů nehlo.
Někdy poutníků z mokřadů vyvedla, onehdy zas jiných do blat zavedla. Osudy živých není možné vyzpytat, neboť vždy se Marzabilla chová podle svého?
Příběhů mnohých po staletí lid v Rudohoří již vyslechl i povyprávěl, příběhů mnohých dohledal jsem i já, a snad přednesl to, jak se stalo, a jen to správné. Možná jsem si přidal, možná pozapomněl.
Z textů historických, dohledal a předvyprávěl Troschig
Dílo toto prosím, právu autorů podléhá, kopie či přepisování možné jest jen k účelu studijnímu. Jiné či komerční využití se tímto zapovídá!
Marzebilla znalostí má v Rudohoří o každičkém pokladu.
Jen kačer ten co touhou hoří, vyřeší tu záhadu.
Mě se také zjevila a tajemství mi sdělila.
00110-00001-01101°11001-00011. 01010-01010-01101
10000-01101-11101-10000°11101-00011. 11100-01010-00001
Jak ulovit, aneb několik rad
Po příchodu na místo vyluštěných souřadnic se pořádně rozhlédněte!
Keš tady nehledejte, ale zvolte zde ten správný azimut a připočtěte několik metrů...
Jsem si jist, že vám bude další postup jasný, nikam jinam nemůžete zabloudit.
Po odlovu krabičky máte možnost se vrátit zpět, nebo můžete pokračovat cestou necestou dál, na procházku dlouhou pouhých 96 metrů.
Možná právě zde, tak jak mě se přihodilo, Marizebillu potkáte.
Terén v místě uložený krabičky, je asi malinko jiný než by jste čekali, především v zimě, může být záludný a nebezpečný. Bezpečnostní technik by prý tady vyžadoval přilbu.
Pro odlov této cache si připravte nezbytnou svačinu, ale hlavně:
- svítilnu a to i v pravé poledne! (k odlovu bezpodmínečně nutná alespoň jedna, pro super zážitek přijde ale, vhod každému)
- kvalitní nepromokavou obuv (od prvních mrazíků, až do krutých veder doporučuji mít sebou i protiskluzové hřeby „mačky, nesmeky, podkůvky“ na boty)
Nezasouvejte cache do skrýše příliš hluboko, jen tak aby šla opět vyndat. Bude-li problém v protější skrýši najdete vytahovák.
Odlov této cache je pouze na vlastní nebezpečí!
! Nedoporučuji sólo akce !
Prosím všechny, co toto místo navštíví – nevkládejte do logblogu foto,které by tajemství prozradilo. Místo by bylo odhaleno všem, cache by tak kouzlo ztratila.
Přeji příjemnou zábavu při odlovu této krabičky.
