Velká část obce Tichov byla vskutku donedávna doslova na konci světa, vždyť teprve v roce 2011 zprovoznil jeden z mobilních operátorů vysílač nad do té doby z velké části bez-mobilní obcí.
Název Tichov ale nezavinilo nepokrytí obce signálem, ale inspirací bylo nejspíše jméno Tich nebo Čichla.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1422, nicméně lidé zde žili i dříve.
V obci se našly pozůstatky žárového pohřebiště kultury popelnicových polí z doby bronzové (lužická kultura).
Do roku 1924 nesla obec název Cichov. Dodnes místní lidé neřeknou své obci jinak než Cichov, i přes oficiální název Tichov.
V písemné zmínce z 15. století je obec zmíněna v rámci inventáře majetku Brumovského hradu. Po roce 1662 se pak brumovské panství rozdělilo.
Tichov byl vždy rolnickou osadou s pasekářským charakterem, v 17. a 18. století stálo v okolí obce 5 salaší.
Po druhé světové válce počet osob z 560 postupně klesal až na současných 330.
Od roku 1980 obec přišla o svou samostatnost a byla místní částí Valašské Klobouky. Od roku 1993 je opět samostatnou obcí.
V historii Tichova lze najít několik katastrof, tatarský vpád v roce 1663, v období kuruckých vpádů se pak celá obec na čas vystěhovala do lesů.
V roce 1866 obec postihla epidemie cholery a o dva roky později tato dřevěná osada celá lehla popelem při velkém požáru.
V době nacistické okupace zahynulo 5 osob.
Autobusové spojení s obcí je pouze ze strany Valašských Klobouk. Druhá příjezdová cesta směrem od Drnovic je soukromým pozemkem a účelovou, v zimě neudržovanou komunikací.
Obec ovšem nenabízí žádné pracovní příležitosti a je závislá i na spojení ze západu a proto se poté co krajský úřad odmítl komunikaci koupit od soukromého vlastníka, zastupitelé dohodli v roce 2013 na údržbě komunikace i v zimě na náklady obce, zejména kvůli dojíždění občanů do zaměstnání.
Přístup do obce v zimním období ze západu proto bude pravděpodobně zajištěn a tím i příjezd kačerů ze západu od této valašské obce.
Obec pořádá plesy, dětský den, drakiádu a mistrovství Tichova ve cvrnkání kuliček.
