Tuto keš jsem založil, jelikož se živím jako dřevorubec v okolí Suchého Vrchu a pocházím z Mladkova. Keš vás zavede k místu zvanému "U Kolotoče". Název vznikl podle nedaleké točny pro kladaře. Prochází tudy zimní běžkařská trasa Mladkov-Suchý Vrch a dále do Čenkovic. Cesta se zde rozdvojuje. Rovně na Lichkov a vpravo nahoru na Vysoký kámen a dále na Suchý Vrch.
Pokocháte se zde krásným výhledem do mladkovské kotliny a na samotný Mladkov.
Studenecké skály - Celné - Šibeniční vrch - Dolany - Mladkov - sjezdovka(Petrovičky) - Hraniční vrch
První zmínky o Mladkovu:
Mladkov, připomínaný poprvé v roce 1350, byl až do počátku 16. století příslušenstvím panství žampašského. V roce 1513 Jan Žampach z Potštejna zastavil polovinu žampašského panství i se samotným hradem Žampachem Janu Burianovi Trčkovi z Lípy a sám neměl kde sídlit. Za nové sídlo si zvolil Mladkov, odkud spravoval zbývající polovinu žampašska. Zbudoval si v Mladkově tvrz, která však nebyla nijak rozsáhlá, neboť v soudobých pramenech se nazývá pouze srubem. Byla to nevelká dřevěná budova, opevněná parkánem. Jan Žampach již v roce 1516 Mladkov se srubem zastavil bratřím Mikulášovi z Bubna a Otovi z Bubna. Ti nechali srub zpustnout. Když Janův syn Zdeněk Žampach zastavený Mladkov v roce 1543 vyplatil, došlo ke sporu mezi ním a Mikulášem z Bubna pro škody způsobené na srubu. Proto v roce 1548 navštívil Mladkov komorník od zemských desek, z jehož zprávy se o podobě srubu dozvídáme. Srub byl tehdy úplně zpustlý. Nebyl již obnoven, neboť Mladkov přestal být centrem samostatného statku a sídlem feudální vrchnosti.
Stával na strmé rulové skále, vypínající se na pravém břehu Tiché Orlice východně od Mladkova nedaleko od mladkovské elektrárny. Německé obyvatelstvo nazývalo místo "Das weisse Schloss" nebo což je logičtější "Das Wüste Schloss", v české literatuře je místo nazýváno "Bílý zámek".
Místo srubu bylo chráněno na třech stranách strmými boky skály, jen na severu, kde vrchol skály je v úrovni terénu, bylo potřebné umělé opevnění. Nepatrná terénní vlna v těchto místech je snad pozůstatkem příkopu. Jiné stopy po srubu nejsou na povrchu patrné.
Historie:
Přírodní podmínky místa vymezují skromné rozměry středověké lokace. Na jedné straně strmé svahy nad řekou, na druhé straně poměrně široký pás inundačního území podél pravého břehu řeky. Základem obce je drobné náměstí nepravidelného tvaru, protažené podél cesty přicházející z jihu podél Orlice a pokračující strmým údolím potoka do sedla Bystřických hor a do Kladska. Příčná cesta odbočovala z horní části náměstí. Sídlo pravděpodobně těžilo z postavení hornického sídliště a nemělo zemědělský charakter (odkázáno na dovoz potravin). Domy byly v této rané době již poměrně velké, ale neměly zemědělské zázemí. Exponovaná pohraniční poloha chráněna opevněným areálem kostela.
V 16. stol. dochází ke kolonizaci 10 km východně vzdáleného Králicka, kam mohla část obyvatel odejít a Mladkov tak ztrácí své postavení posledního kolonizovaného pohraniční v oblasti. V r. 1577 je Mladkov uváděn jako městečko se sklářskou hutí, pro kterou zde byl dostatek dřeva i potřebných nerostů a která zajišťovala obživu. Zprávy vypovídají o mimořádně skromných poměrech a celkovém počtu 28 domů.
Velký růst oblast zažívá od 17. do 19. stol, kdy vznikají tři řemeslnické čtvrti. Jednak naproti městečku za potokem v okolí nového zděného kostela a fary z roku 1697. Velikost kostela vypovídá o nárůstu počtu obyvatel v této době. Východně od náměstí se zástavba rozrůstá podél řeky. A jižně od městečka při řece dokonce vzniká zástavba kolem nové protáhlé návsi.
Raně barokní úpravy kostela sv. Jana Křtitele byly provedeny v letech 1736-44. Jednolodní, křížově sklenutá loď, valeně sklenutý polygonální presbytář, po obou stranách lodi tři arkádové kaple s tribunami nad nimi, barokní zařízení kostela z místní dílny, oltář se sochami sv. Anny a sv. Jáchyma, obraz křtu Kristova, socha sv. Jana Nepomuckého, v blízkosti kostela sousoší Kalvárie. V 17. stol. v obci škola. V roce 1869 je v obci absolutní maximální počet obyvatel a dlouhodobě největší počet domů (159/1083). Na základě podmínek kapitulace z války s Prusy je v r. 1874 dokončena železnice z Ústí nad Orlicí do Kladska. Zastávka v obci je však zřízena až v r. 1899, železnice sice přispěla k rozvoji řemesel, ale dochází k stavební stagnaci. V r. 1927 postaven činžovní dům u železniční zastávky pro českou menšinu (719 obyvatel, z toho 129 Čechů). V r. 1930 pro nedostatek financí nerealizován záměr stavby lázní na radioaktivních pramenech. V letech 1935 - 38 stavba betonového opevnění. Do r. 1945 dochází k dostavbě volných ploch v malebné zástavbě zejm. v jižní části obce. Domy mají charakter jednak netradiční “vilkové” architektury, často s historizujícími prvky, stále se však staví i tradičně řešené domy v důsledku neměnného systému zemědělského hospodaření a řemeslnické výroby. Po vysídlení obyvatelstva německé národnosti, k němuž byl vydán rozkaz již 16.5.1945 je okres Žamberk dosídlován českým obyvatelstvem z vnitrozemí, odhad osídlení v r. 1947 je 50-60 % z původního předválečného stavu, v r. 1950 je uváděno 451 obyvatel.
V zástavbě dochází k rušivým demolicím a modernizacím. Nejtěžší rána je zboření severovýchodní části náměstí kvůli možnosti vjezdu autobusů a nákladních vozidel (1955), na místě zbořených domů nevhodně zřízen parčík. Pro zaměstnance státního statku postaveny v 70. letech bytové domy, které k tradiční zástavbě vesnice nemají žádný vztah, podobné je to s další zástavbou z doby socialismu v centru obce: novostavba kulturního domu při hostinci na místě původních stodol, novostavba samoobsluhy, zemědělských provozů, aj.
Foto: www.techonin.net
Současnost:
