Obec Třebovice
Obec Třebovice leží na východě Čech v Pardubickém kraji. Nachází se v okrese Ústí nad Orlicí a má 814 obyvatel. Nachází se na jižním okraji okresu Ústí nad Orlicí hned u hranic s okresem Svitavy. Táhne se v údolí podél řeky Třebovky od hráze rybníku Hvězda. Do okresního města Ústí nad Orlicí je to zhruba 15 km. Od České Třebové jsou vzdáleny 6 km. Východně od obce se nachází Třebovické sedlo.
Třebovice leží na hlavní železniční trati Česká Třebová – Bohumín se stanicí Třebovice v Čechách. Odbočuje zde regionální trať do Moravské Třebové.
Poblíž Třebovic stojí Třebovický tunel, jeden z nejstarších ve střední Evropě, v roce 2005 opuštěný a nahrazený Novým Třebovickým tunelem.
Vznik osady
Osada byla založena při prvním osídlování řeky Třebovky, její první obyvatelstvo byl slovanský lid kmene východních Charvátů. Krajina kolem Třebovky se nabízela sama k osídlení, říčka měla rybnaté vody, srázný hřbet po jejím břehu byl ochranou osady a tam kde se údolí rozšiřovalo, slibovala orná půda rozvoj zemědělství. Zbývalo však vymýtit les, což se dělo vypalováním.
Vznik jména
Původ jména je velmi těžké vysvětlit, snad nejpravděpodobnější myšlenka, že slovo Třebovice je odvozeno od slova staroslovanského "terb" nebo "treb", jež přichází ve staročeském "triebiti", novočeské "tříbiti", což znamená les ohněm mýtit. Německý název pro vesnici je pak Triebitz
První zmínka
První zmínka o Třebovici je v Zemských deskách v době vlády českého krále Václava II (1278-1305). Píše-li se však v roce 1293 o osadě (civitas Triovia), odlišné od "Tribovia maior - větší Třebová", předpokládá to již osadu vzniklou nebo vznikající vedle České Třebové. Že však Třebovice byly větší osadou, vynikající nad okolím, lze soudit z toho, že již roku 1350 měla samostatnou faru což bylo v tehdejších dobách velkou zvláštností. Německé obyvatelstvo se sem začalo stěhovat v době Jana Lucemburského, otce nejskvělejšího českého krále Karla IV, Otce vlasti, již před tím než zde byla fara. Toto vtisklo charakteristiku celé krajině.Typ selských stavení, uzavřených kvadrantů, je typem budov středoněmeckých, lépe řečeno franckých. Přesto však český živel převládal.
Germanizace 1622
Otevřené údolí Třebovky, sousedící s lanškrounskou pánví bylo sice výhodné k osidlování, ale nevýhodou ve všech válečných změnách. Touto cestou se valily vždy proudy vojsk buď z Čech na Moravu nebo opačně. Tudy táhly i Husité z Litomyšle k Lanškrounu kde zbořili klášter i hrad Mirandu tudy vpadli Švédové v nešťastné 30-ti leté válce ze svého opevnění nad Lanškrounem z osady Landov, mající dodnes jméno po neblaze proslulém švédském generalovy Laudonovi. Tudy i odcházeli čeští emigranti na Moravu, do Slezska i do Polska. V té době ve vylidněném a zpustošeném kraji zanikla i Třebovická fara. Když pak po bitvě bělohorské koupil Lanškrounské panství, k němuž i Třebovice patřila, kníže Liechtenstein, usadil ve zničených obcích Němce z Bavor, Horní Falce a ze Slezska - tak byl poněmčen náš kraj.
Zmínka o roku 1670
Zajímavá je zmínka v Lanškrounském archívu, vztahující se k roku 1670, že na sv. Jiří (24. dubna) se konaly v Třebovici hlučné pouti. Z toho lze usoudit, že z dřívější dob zde zůstal kostelík sv. Jiří, ale fara zanikla neboť Třebovice byly přifařeny k České Třebové.
První republika
O osudu Třebovice je v kronice jen malá zmínka: České obyvatelstvo se nemohlo národnostně rozvíjet. O každý úspěch v pravém slova smyslu se muselo rvát a přece i zde byla postavena menšinová česká škola pro děti těch českých lidí, kteří zde hledali obživu, především jako zřízenci a úředníci československých státních drah nebo jiných úřadů s jakou nenávistí jsou psány zápisy německé pamětní školní knihy. S nenávistí proti všemu českému zejména proti řídícímu školy. A po bolestném odtržení Sudet v r. 1938 i Třebovice patřila k odstoupenému území. České obyvatelstvo opustilo osadu a zůstalo zde přes válku jen několik málo českých lidí, většinou ze smíšených manželství.
1945 Rudá armáda
Fronta naším krajem neprošla, ale pouze partyzánské jednotky. Rudá armáda zde učinila pořádek a připravila obec pro nové české osídlence. Zajišťovali zde hlavně průjezdnost tratí, tzv. železniční útvary, které je dávaly do pořádku a předávali úřednictvu. Působily zde do konce července 1945.
První Češi, osídlování pohraničí
Po ukončení války osídlenci přicházeli do Třebovic, kde měli možnost výběru prázdných domů, na které dohlížela tzv. Česká milice a chránila majetek před rozkradením. Českou milici tvořili dobrovolníci z řad občanů. Vybraný objekt, určený ke spravovaní a hospodaření, nahlásili na komisařství a po té se mohli nastěhovat. Podmínkou však bylo, že osídlenci měli v pořádku své osobní doklady, zejména doklad o národní spolehlivosti, tj. že nepřisluhovali hitlerismu. Začátkem školního roku 1945 se začaly vyučovat české děti v uvolněné škole.
Požár
Bohužel se nedochovaly žadné další písemnosti, neboť v padesátých letech hořelo na národním výboru a požár zničil archiv. Není možné zjistit přesný rok...
CWG v keši se mění !!!!! KUS ZA KUS !!!!!
(pro ty co nevědí, ty malé dřevěné kolečka. pokud nevíš k čemu jsou, neber je)