Chtěl bych všechny kačery upozornit na jednu architektonickou památku, která stojí v jedné z původních chodských vesnic v podhůří Českého lesa, v malebné vesnici Postřekov.
O vesnici
Jde o nejlidnatější chodskou obec, žije zde asi 1170 obyvatel. Připomínán je už roku 1325 jako sídlo svobodných lidí podléhajících přímo králi prostřednictvím královského purkrabího z Domažlic. Jako strážcům zemských hranic byla Chodům českými králi přiznána četná privilegia včetně osvobození od robot. Ostatně název obce údajně pochází od postřehování – pozorování, které Chodové prováděli ze strážisek na vrcholcích blízkého hřebenu Haltravy. Po bělohorské porážce v roce 1621 Chodové svoji nezávislost ztratili a po selských bouřích koncem 17. století byli donuceni vzdát se výsad a přijmout poddanství. Postřekov patřil mezi místa nejradikálnějšího odporu Chodů v boji za nezávislost. Po zlomení odporu byli Chodové poddáni nejprve Lamingenům, na přelomu 17. a 18. století pak přešli pod Stadiony, kde setrvali až do začátku 20. století. Ve zdejší podhorské poloze s málo úrodnou půdou bylo obtížné se živit jen zemědělstvím, proto se zde již v 19. století objevily jiné pracovní příležitosti. Vznikla tehdy rafinerie zrcadlového skla, fungovala papírna, vzkvétalo krajkářství, začala manufakturní tkalcovská výroba. Řada obyvatel si jezdila (a dodnes jezdí) vydělávat dlouhodobě do měst a i do zahraničí, zdokumentována je například účast místních zedníků na stavbě cukrovaru v Persii (ne, zde se nejedná o cimrmanovskou fikci), údajně byli po úspěšném dokončení prací pozváni na audienci k samotnému šáhovi, kterým byl tehdy ještě mladý Rézá Páhláví.
 |
|
 |
Z muzea chodských krojů.
Postřekov má dvě částí - Postřekov a Mlýnec. Postřekov je typicky chodská a vždy česká obec. Mlýnec byl do roku 1945 německý (je připomínán již roku 1379 jako poddanská ves pivoňského kláštera a poběžovického panství). V roce 1946 byli Němci vysídleni a Mlýnec byl osídlen převážně rodinami z Postřekova. Mezi obcemi byly původně louky (na tzv. Trávníkách měl svého času ateliér malíř Jaroslav Špillar, kterému proto říkali Trávníček) a protéká zde Mlýnecký potok. Volný prostor byl od začátku šedesátých let 20.století postupně zastavěn novými rodinnými domky (celkem nová výstavba asi 150 domů) a obě vesnice se tak spojily v jeden celek. I v dnešní době zde běží výroba látek z přírodních materiálů (postřekovský kanafas) a některé starší ženy se zabývají tradičním krajkářstvím. Už zmínění řemeslníci jsou většinou známi jako zedníci-šamotáři a komínáři. V obci, stejně jako na celém Chodsku, jsou stále živé lidové tradice. Na místní čtyřdenní masopust se sjíždějí návštěvníci z širokého okolí. Z tradic čerpá i místní folklórní soubor s letos již osmdesátiletou historií. Východojihovýchodně od obce je přírodní rezervace Postřekovské rybníky (vyhlášena r. 1990) se vzácnou faunou i flórou.
Z natáčení chodské svatby místním folklórním souborem.
Kostel sv. Jakuba
Dominantou obce a hlavním námětem téhle kešky je ale římskokatolický kostel (nebo též kaple) svatého Jakuba staršího. Jeho výstavba proběhla kolem roku 1890 svépomocí z darů místních obyvatel a spolků, významných rodáků a z prostředků obce, podle plánů architekta Ing.dr.techn.Aloise Čenského (1868–1954), mimo jiné autora plzeňské Měšťanské besedy. Ke stému výročí byl kostel nově opraven. Je ve vlastnictví obce, po stránce církevní patří ke klenečské farnosti. Kostel byl v roce 1993 prohlášen nemovitou kulturní památkou, stále v něm ovšem probíhají pravidelné bohoslužby.
Exteriér kostela.
Sv. Jakub
Apoštol Jakub, označovaný Starší, Větší či Zebedeův (pro odlišení od svého jmenovce Jakuba Alfeova) byl jeden z dvanácti apoštolů–učedníků Ježíše Krista. Pocházel z Betsaidy u Genezaretského jezera v Palestině. Jeho rodiče byli rybáři Zebedeus a Salome, jeho mladším bratrem byl Jan, apoštol a evangelista. Ježíš ho povolal hned po Petrovi a jeho bratru Ondřejovi současně s Janem. Podle evangelia oba velkodušně opustili otce i loď a šli za ním. V seznamech Kristových apoštolů zaujímá Jakub druhé místo po Petrovi (u Marka) nebo třetí po Petrovi a Ondřejovi (v evangeliích Matouše a Lukáše).
Po Ježíšově Nanebevstoupení hlásal Jakub evangelium. Těšil se velké autoritě uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě, podílel se na jejím budování a spolu s Petrem za ni cítil pastorální odpovědnost.
Jakubovi je připisováno autorství Listu sv. Jakuba, jedné z částí Nového zákona. Nepředstavuje se zde však jako "bratr Páně", ale jako "služebník Boha a Pána Ježíše Krista". Tento list zaujímá v kánonu křesťanských Písem první místo mezi takzvanými katolickými listy, tj. určenými nejen jedné, ale mnoha církvím. Velký důraz je v něm kladen na nutnost neomezovat vlastní víru na pouhou verbální či abstraktní deklaraci, ale konkrétně ji vyjadřovat v dobrých skutcích. Velice příznačnou v tomto listě je věta, podle níž je "víra bez skutků mrtvá".
V Jeruzalémě byl kolem velikonoc roku 44 zatčen vojáky Heroda Agrippy I., vnuka Herodova a na příkaz krále sťat mečem. Jakub se tak stal prvním z dvanácti Kristových apoštolů, který podstoupil mučednickou smrt.
Na oltářním obrazu od již zmíněného malíře Jaroslava Špillara(1869-1917) je zobrazeno výše zmíněné stětí, dle pamětníků měl malíř problémy se získáním modelů, nikdo nechtěl představovat oběť popravy. A proč byl vlastně kostel zasvěcen sv. Jakubovi? Vysvětlení je prozaické - postřekovský starosta v době výstavby se tak jmenoval křestním jménem.
Interiér kostela s oltářním obrazem od Jaroslava Špillara.
O keši
Na výchozích souřadnicích N 49°27.460', E 12°48.315' se nachází Kostel sv. Jakuba v Postřekově. Obejděte a prohlédněte si jej a posbírejte následující indicie potřebné k nalezení keše:
A = počet sloupů podpírajících stříšku nad vchodem do kostela
B = počet pozlacených koulí s bodcem na vchodové straně do kostela
C = počet oken v nichž se nachází vitráž ve tvaru květiny s pěti okvětními lístky
D = počet maleb umístěných v oblouku po obvodu kostela (zvenčí)
E = počet schodů ke dveřím do kostela
F = 4
Finálové souřadnice keše: N 49° 27.CD[E+D], E 012° 48.B[A+F][A*E]
(S indiciemi mi pomohl Carloschico, děkuji)
Keš v krabičce od kinofilmu je pod dohledem, majitelka objektu (není třeba do něj vstupovat) je moje příbuzná, sousedé vědí o co jde, pozor dejte hlavně před kolemjdoucími. Keš obsahuje pouze logbook, tužka v ní není. Hint vraťte tak, aby byl viditelný zvenčí. Do logu můžete napsat počet koček viditelných za okny objektu, obdržíte malé bezvýznamné plus :-)