EN: The Stompy way is one of local legends. You will need some torch, because it is a night cache, and your GPS device. Hint: Stump under 3 red lights.
V logbooku kese najdete kontrolni cislo urcene pro pripad, ze by pri logovani nebylo po ruce nic na psani.
Svojanov je malá vesnice spadající pod obec Bouzov ležící asi 2,5 km jihvýchodně od hradu. Žije zde asi 21 obyvatel a evidováno je 26 domů. Rozloha katastrálního území činí 755 ha. Uprostřed vsi najdete zrekonstruovanou kapličku s křížem, hřiště a odstavnou plochu. Autobus do obce nezajíždí, nejbližší zastávka leží více než 1 km daleko dole v údolí mezi Kozovem a Blažovem. Autem se sem dostanete po klikaté silnici vedoucí z Kozova. Svojanov je obsluhován poštou 783 25 Bouzov. Poblíž obce stojí na kopci zrezivělý telekomunikační vysílač. A právě nad tuto osadu vás zavede noční keš věnovaná pověsti o Dupavé cestě, která dodnes spojuje Svojanov s Ospělovem.
Mezi kopci, lesy a stráněmi bohatého Bouzovska se krčí v mírné kotlince, svažující se k jihu, malá horská vesnička Ospělov, obklopená se všech stran lesy. Její chaloupky se bázlivě tulí k sobě, jako se choulí v hromádce opuštěná kuřátka. Krásně, pohádkově krásně je tu v létě, když slunce hází své ohnivé šípy po kraji, mrtvo a smutno je však v zimě, když drsný severák divoce fičí, letí nad krajem a plnými dlaněmi sype studený sníh, který přikryje jako rubáš ztuhlou zemi a zadusí všechen život.
Vesnička, od světa skoro odloučená, žije svým tichým životem klidně a spokojeně jako kdysi. Lidé z ní chodívali a dosud chodívají za větším nákupem do Konice. Byli však mezi nimi mnozí, kteří chodili i do vzdálenějších Loštic. Nejkratší cesta do Loštic vede přes Svojanov, Kozov a Jeřmaň. Z vesnice stoupá dosti příkře až na hranice katastru, odtud pak se svažuje víc a více ke Kozovu a dále do Loštic běží skoro po rovině. V dřívějších dobách se chodívalo do Svojanova starou cestou, zvanou “Dupavá“. Podivné jméno, ještě podivnější však cesta sama!
Velebný klid a dusivé ticho, visící přímo ve vzduchu, působí tísnivě na duši člověka, takže i místní lidé tudy dodnes chodí neradi. Obrázek svaté Barbory, zavěšený blíže k Ospělovu, shlíží zadumaně na lesní partie Rompotového dolu. Dolu, který ztrácí své krkolomné stráně až kdesi v tajemné Věžnici. A tento obrázek, který prý je nyní zavěšen hlouběji v lese, je začátkem “Dupavé“, kde prý se dály podivné věci. Slyšte, co se tu přihodilo.
Před mnoha lety žil v Ospělově chalupník Kupka. Byl to člověk pracovitý a hodný, poctivý a rozvážný, jeden z těch horalů, jimž srdce časem při práci zarostlo do horských políček, strání a kopců. Jeho láska k rodnému kraji rostla jako hromada kamení na mezích – těch podivných “kameníček“ – které pracně posbíral na svých polích. Miloval tento drsný kout, v němž spatřil světlo světa a za živého Boha by ho nebyl nikdo vylákal do světa. „Všude je chléb o dvou kůrkách, pravda pravdoucí“, říkával, „ale můj chléb mi chutná nejlépe, poněvadž je osolen solí mého potu! To je ten radostný chléb domova, pravý chléb vezdejší! A domov sám? Do smrti mu zůstanu věren, i když tu každý den pro mne znamená jen starost a práci. Raději se skryji za svým snopem, než za cizím mandelem.“
Jednou, bylo to v říjnu, kdy se práce na poli končily a podzimek se značně nachýlil, vypravil se chalupník jako každoročně do Loštic, aby nakoupil, čeho bylo třeba na dlouhou zimu, hlavně soli a petroleje. Vzal s sebou ženu Jozefku a malou dcerku Mařenku. Před polednem byl v Lošticích. Nakoupeno bylo brzy. Malé odpočinutí v hospodě a brzy po poledni se vydal na zpáteční cestu. Ale co naspěcháte, když je den na píď. Na zpáteční cestě je zastihl večer již v Kozově a cesta lesem k Ospělovu probíhala již za tmy.
Sotva minul povoz obrázek svaté Anny, visící za Svojanovem v lese, dostal se milý chalupník na “Dupavou“, o níž slyšel od sousedů mnoho podivných řečí, při nichž mnohdy mrazilo v zádech, a koně počali jeviti nepokoj. Chvěli se po celém těle, zastavovali se každou chvíli, jakoby je neviditelná ruka chytila za uzdu a zastavila, a ne a ne dopředu. Nejednou slezl chalupník z vozu a šel se podívat před koně, neleží-li v cestě povalený strom, nejednou hmatal rukou pod koly, neleží-li na cestě skutálený balvan, vždy však marně. Cesta byla volná jako ve dne, ale jakési neznámé tajemství leželo nad celou cestou a nad tichým okolím, chvělo se ve vzduchu a rozechvívalo duše zvířat. A pojednou!
Temnem noci šlehl kolem vozu mocný plamen, podivně oslnivý, jako by hořelo celé okolí, válel se ve velkých kotoučích a ozařoval svým příšerně krvavým jasem nejen koně a vůz a lidi na něm, ale i vše kolem. Celé okolí bylo jakoby v jednom plameni a ustrašenému chalupníkovi se chvílemi zdálo, že se na něj odevšad šklebí ohnivé příšery, jejichž ohnivé jazyky a vlasy děsivě vlály a šlehaly kolem. Chalupník stiskl pevně v ruce bič, vyjeveně pohlédl kolem sebe, starostlivě pak na ženu a malou Mařenku. Jejich oči visely na něm jako přikovány, jako by čekaly slova útěchy, prosili o vysvětlení. Hrůza přeskakovala z očí do očí a všechny hořely poplašným plamenem.
Nikdo nepromluvil ani slova. Nepromluvil ani chalupník sám, jakkoli byl člověk nebojácný. Jeho oči přímo poplašeně poletovaly kolem. Hned byly v podivném plameni, hned u koní, hned u ženy a u děvčete a pojednou zůstaly jako přikovány u kamenného „plocaru“ s petrolejem. Mrazivé zachvění mu proběhlo ztrnulým tělem a mrak starostí přelétl přes zachmuřené čelo. „Mám rychle ujet? Co však, kdyby se rychlou jízdou nádoba s petrolejem rozbila a petrolej se od ohně vzňal?“ uvažoval v duchu. Koně zatím, střihajíce ušima, pospíchali rychle se vztyčenými hlavami v tomto podivném a ďábelsky příšerném osvětlení k Ospělovu.
A chalupník seděl na voze a hleděl kolem sebe. Všude jen plameny a plameny. Rostou a ženou se jako povodeň, strašidelně tiché, šlehají svými červenými jazyky a mlsně se olizují. Všude kolem hrůza a hrůza. Chalupník sepjal bezděky ruce k modlitbě a v duchu prosil: „Pomoz, Hospodine, pomozte všichni svatí!“ Ruce sepjaté, oči vyjevené, seděl chalupník na voze a čekal. Jen jeho mírné oči těkaly udiveně na všechny strany. Přílišná hrůza zachvátila jeho mysl a nepřinesla rozhodnutí. Než chalupník domyslil, dospěli koně k obrázku svaté Barbory. A najednou – jako když utne. Plameny i podivné záře zmizely a neproniknutelná tma obklopila chalupníka i jeho povoz a doprovodila ho až domů.
Brzy po této příhodě se chalupník vypravil do Valáškova mlýna. Vzal s sebou opět malou Mařenku. Šli Rompotným dolem. Velebné ticho, které se rozkládalo nad oběma příkrými stráněmi, uvítalo je chladně a mlčky. Avšak po několika krocích zůstal chalupník překvapením stát. Co to? Z čista jasna počaly létati ze strání kameny různé velikosti a dopadaly jako krupobití kolem chodců. Děvče ustrašeně pohlédlo na otce a pak kolem sebe. Nikde ani živé duše! Jen kamení lítalo bez přestání, jako by je desítky rukou vymršťovaly, a dopadalo dunivě v šumícím tichu. Chalupník se tiše pokřižoval a sepjal ruce k modlitbě. Modlil se Otčenáš, tiše, spíš v duchu. Děvče učinilo totéž.
S modlitbou na rtech spěchali oba z těchto hrůzných míst. Přešli bez nehody. Když docházeli k Valáškovu mlýnu, zastavil se chalupník, pokřižoval se a pravil zamyšleně: „V těch místech, kde lítaly kameny, zabili se jednou dva lidé. A od těch dob se tam mnohdy dějí podivné věci“. A od této příhody smekal vždy před „tlustou jedlí“, která stála v „Rompotném dole“, a obyčejně s obnaženou hlavou a s modlitbou na rtech chodil těmito místy. „Tak prý se nikomu nic nestane“ – říkával.
Keš vás zavede na místo konání první části příběhu, tedy na tzv. Dupavou cestu spojující Ospělov a Svojanov. Jde o kvalitní lesní cestu, kterou kromě nočního putování za keškou můžete využít třeba k procházce za krásnou vyhlídkou v místě, kde cesta vychází z lesa a pokračuje dolů mezi pastvinami ke Svojanovu. Místo konání druhé části pověsti, tedy Rompotný důl, k návštěvě rozhodně nedoporučujeme, jelikož kamení padající z příkrých svahů a neprůchodné cesty jsou zde realitou. Nyní ale už přímo ke kešce. Ta je noční, což znamená, že budete potřebovat nějakou nezkomírající baterku, abyste bludičky dobře viděli. Začátek je na úvodních souřadnicích, kam se ale oficiálně autem nedostanete. Trasa je jakoby okružní a provede vás po vetší části Dupavé cesty. Za pěkné viditelnosti se můžete těšit také na pěknou noční vyhlídku, která je jinak moc pěkná i ve dne. Budete se pohybovat po cestě, ale i mimo ni přímo lesem. Po cestě vás čeká pár zastávek, 1. stage hledejte v místě, kde najdete 3 červené bludičky. Dovedou vás sem žluté bludičky, dál už pokračují červené. Tak hodně štěstí!
Podekovani a pouzite zdroje:
Povest z listingu byla cerpana z dnes jiz neexistujicich internetovych stranek Ospelovska.
Nase dalsi kese s podobnou tematikou v okoli:
Anicka a velky kun (GC4JNN2)
Jak cert potkal houbare (GC4JNNN)
O zaklete huse (GC4JNQ2)
Prejeme uspesny a mudly neruseny odlov!