Arachnofobie je laicky receno abnormalni strach z pavouku. Je to nejcasteji se vyskytujici fobie. Reakce arachnofobiku casto pripadaji ostatnim neprimerene nebo smesne. Lide s arachnofobii se obvykle neciti dobre v jakekoli oblasti, kde by podle nich mohli byt pavouci nebo kde jsou viditelne znamky jejich pritomnosti, jako napriklad pavuciny. Jakmile uvidi pavouka, nemohou se k nemu ani priblizit a toto setkani velice casto provazi zvukove a pohybove projevy pripominajici ritualni tanec indianskeho samana privolavajiciho dest. Tito lide se mohou citit ponizeni, kdyz takova situace nastane v pritomnosti prihlizejicich lidi nebo clenu rodiny.
Pricinou tohoto chorobneho strachu muze byt traumaticky zazitek z detstvi, napodobovani chovani rodicu (pokud se matka boji pavouku, dite se bude vysoce pravdepodobne bat taky) nebo mozna to, ze pavouky mnoho lidi nezna a ani se nesnazi je poznat a najit na nich neco pozitivniho. Mozna, kdyz se o nich neco dozvime, nebudou nam uz pripadat tak osklivi.
Vetsina z nas vi, ze pavouk ma ctyri pary oci, osm nohou a na zadecku snovaci bradavky, ktere produkuji pavucinova vlakna. Take vime, ze pavouci umi tkat pavuciny ruznych velikosti a tvaru, ktere maji tri funkce: zachyceni, znehybneni a zadrzeni koristi. Dalsi funkci pavucin je obtezovani hospodynek neustale se snazicich vymest pavuciny ze vsech koutu sveho jinak uklizeneho bytecku.
My se zkusime zamerit na zajimavosti z radu pavouku.
Pavoukovci s organy produkujicimi pavucinova vlakna se objevili v devonu nekdy pred 386 miliony lety, ale temto zivocichum chybely snovaci bradavky. Pravi pavouci byli nalezeni v horninach z karbonu, pricemz pochazeji z obdobi pred 318 az 299 miliony lety a jsou velmi podobni nejprimitivnejsimu zijicimu podradu, sklipkonosum. Nejvyznamnejsi skupiny modernich pavouku, sklipkani (Mygalomorphae) a dvouplicni (Araneomorphae), se objevily v triasu pred 200 miliony lety.
Pavouci se vyskytuji na kazdem kontinentu krome Antarktidy a temer v kazdem prostredi, krome vzduchu a more. K prosinci 2012 bylo zaznamenano 43 678 druhu a 109 celedi pavouku.
Pavouci se dorustaji ruznych velikosti. Delka tela tech nejmensich nepresahuje 0,37 milimetru. Telo nejvetsich sklipkanu dorusta az do delky 90 milimetru a rozpeti nohou maji az 250 milimetru.
V roce 2008 byl popsan bylozravy druh Bagheera kiplingi, ale vsechny ostatni druhy pavouku jsou predatori. K loveni koristi vyuzivaji ruzne strategie: chytaji ji do lepkavych pavucin; vrhaji na ni lepkava vlakna; napodobuji ji, aby je neodhalila; nebo ji uzenou. Vetsina z nich korist odhaluje pomoci vibraci, ale aktivni lovci maji dobry zrak. Lovci z rodu skakavka (Portia) vykazuji znaky inteligentniho chovani pri vyberu taktiky lovu. Existuji velke druhy pavouku, kteri lovi ptaky a jesterky, ale vetsina pavouku se zivi prevazne hmyzem a ostatnimi pavouky. Kanibalismus neni u pavouku nijak ojedinely.
Role samecka neni uplne jednoducha. Na jedne strane je tu touha po rozmnozovani a na druhe funguje pud sebezachovy. Mohlo by se totiz stat, ze misto hezky straveneho vecera ve dvou da samicka prednost chutnemu soustu a vecer stravi sama s plnym brichem. Samecci na sebe proto upozornuji ruznymi namlouvacimi ritualy, aby je samicky nesezraly. Zatimco u aktivne lovicich pavouku hraji velkou roli doteky samiciho tela, ktere dokazou samici „zhypnotizovat“. Pro skakavkovite, kteri maji dobry zrak, jsou dulezite ruzne posunky a tance.
Samicky z pavucinovych vlaken vytvareji kokony na vajicka, z nichz kazdy muze obsahovat az stovky vajicek. Mladata travi cele sve larvalni stadium uvnitr vajicka, a kdyz se vylihnou, jsou podobna dospelym jedincum, jen jsou mensi. Samicky mnoha druhu se staraji o sva mladat. Nektere samicky napriklad nosi mladata sebou, davaji jim svou korist ci jim dokonce vyvrhuji potravu.
Mala cast druhu je socialni a vytvari spolecne pavuciny, ktere mohou slouzit nekolika malo az 50 000 jedincum. Socialni chovani saha od opatrne tolerance az ke spolecnemu loveni a sdileni potravy. Ackoliv se vetsina pavouku doziva maximalne dvou let, sklipkani se v zajeti mohou dozit az 25 let.
I kdyz jed nekterych druhu je pro cloveka nebezpecny, vedci zkoumaji potencialni vyuziti pavouciho jedu v lekarstvi a v zemedelstvi (jako pesticidy neznecistujici prostredi). Pavouci vlakno predstavuje lepsi kombinaci lehkosti, sily a pruznosti nez umele materialy.
Tak co, uz je to mnohem lepsi a Arachnofobie nas pomalu opouští?
Jiste ze ano, ted uz zbyva jen vylustit jednoduchou sifru a vyrazit do terenu.
Hlavne nezapomente na jedno stare prislovi!
PAVOUCCI NOSI STESTI!
Zde uvedene informace a fotky jsme cerpali z
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana