O lázních v Kyselce se nebudu rozepisovat, tyto informace si můžete najít leckde. Protože keš je věnovaná vlečce, zaměřím se na komerční využití Kysibelské léčivé vody.
Prvně místní léčivé vody poskytovaly svým majitelům výdělek od roku 1614, kdy bylo pití vody zpoplatněno. To trvalo až do roku 1687, kdy Černínové povolili místním pít vodu zadarmo. Skutečně začal komerčně využívat vodu až Johann Josef Stiebar z Buttenheimu, který si v Kyselce roku 1793 zřídil továrničku na výrobu kameninových džbánků, do nichž minerálku stáčel a vyvážel až do Vídně. Ten opravdový komerční boom však učinil až Heinrich K. Mattoni, který si hlavní pramen roku 1867 pronajal od majitelů Černínů a brzy začal stáčet minerálku ve velkém a rozvážet po celém světě. Z tohoto byznysu natolik zbohatl, že si již za šest let celé lázně i s okolními pozemky koupil a odstartoval jejich největší slávu.
Brzy po zakoupení lázní začal Mattoni usilovat o železniční spojení s Buštěhradskou Dráhou (BD), aby usnadnil vývoz minerálky a lázeňským hostům přístup do svých lázní. Mattoni byl však natolik obávaný podnikatel, že ze strachu z konkurence mu karlovarští lázeňští páni svým vlivem znemožnili dostat povolení na stavbu dráhy do Karlových Varů. Jindřich Mattoni se však jen tak nevzdával a tak po dohodě s BD naplánoval trať opačným směrem do Vojkovic. Přes velké peripetie se svými vlivnými nepřáteli se mu nakonec podařilo licenci získat a začít se stavbou. Lokálka byla 9 km dlouhá a dokončena byla roku 1895, kdy na ní byl 1.února zahájen provoz. Zvláštností, kterou si nedovedu vysvětlit je unikátní betonový most (jediný, co dráhu překonává) za Vojkovicemi, který byl postaven již roku 1891, zatímco prameny datují zprovoznění dráhy o dost později. Most dodnes plní svou funkci a je ozdobou tratě. Jen by si zasloužil nějakou údržbu. Na trati byly postaveny dvě vlečky: na konci tratě přímo v nádraží Kyselka z Vojkovického zhlaví odbočovala vlastní vlečka do Mattoniho lázní, točící se dlouhým obloukem na ocelový most přes Ohři, za nímž byla postavena točna, ze které kolmo od kmenové vlečky pokračovala kolej podél silnice ke stáčírně Ottova pramene. Z ní vedla dvoukolejná svážnice k samotnému prameni. V přímém směru od kmenové vlečky pokračovala kolej do stáčírny Löschnerova pramene, ze které taktéž vedla k prameni svážnice (druh pozemní lanovky). Točna uprostřed ulice dělala velké potíže v silničním provozu a tak byla časem vyměněna za výhybku, jež rozvětvovala vlečku na 2 koleje a kolej podél silnice byla zrušena a nahrazena závodovou úzkorozchodkou s rozchodem 480 mm (osobně měřeno), jejíž pozůstatky jsou na kraji silnice dodnes patrné a v bývalé stáčírně Ottova pramene (přesněji jejích ruin) jsou její koleje stále zachovány a končí před vytrhanou točnou, přes kterou se vozíky dostávaly na svážnici přímo k prameni. Rozchod této drážky je v různých zdrojích uváděn odlišně (např wikipedia udává 450mm). Druhá vlečka odbočovala v místě stage3 a vedla k mlýnu na potoce Bystřice. Vlečka byla naposledy využívána někdy ve 40. letech a pak byla vytrhána. Dnes po jejím tělese vede cesta.
Osobní doprava to díky trasování trati na druhou stranu od K. Varů neměla lehké. I když na ní byly 2 zastávky, v podstatě jen zajišťovala dopravu lázeňských hostů od rychlíků stavějících ve Vojkovicích do lázní a jakmile se ve 30. letech začal rozmáhat automobilismus a movití hosté upřednostňovali silniční přepravu svých osob před železniční, byla osobní doprava roku 1935 zastavena. V té době už na trati jezdily jen dva páry osobních vlaků. Za první republiky byly ještě snahy o propojení Kyselky s Karl. Vary tramvají, ale nikdy se to neuskutečnilo.
Na trati tak byla dále provozována jen nákladní doprava a to velmi silná až do 90. let minulého století, kdy ještě Mattonka investovala mnoho milionů do rekonstrukce vlečky, při které bylo předěláno kolejiště bývalého nádraží Kyselka na 2 koleje se třemi výhybkami a byla odpojena „okružní“ kolej přímo do stáčírny. Tyto investice však málem přišly vniveč, poněvadž krátce poté nastoupily násilné snahy převést dopravu za každou cenu ze železnice na silnici. Zde se tyto „sabotáže“ projevily tak, že tehdejší ČD prohlásilo přejezd ve Vojkovicích pro vlečku nesjízdný a jelikož nejsou na jeho opravu peníze, na vlečku zakázalo provoz. Na nabídky Mattonky, že opravu přejezdu zafinancuje, ČD nereflektovalo a tak se provoz na vlečce zastavil. Toto a ještě fanatické chování ekologů proti Mattonce kvůli silničním přepravám způsobilo, že vedení Mattonky získalo vůči železnici takovou averzi, že ať přišel jakýkoliv soukromý železniční dopravce s jakkoli výhodnou nabídkou dopravy, byl vyhozen. Nakonec však všechny křivdy přebolely a Mattonka se na železnici po dlouhých 14cti letech opět vrátila. Dnes na vlečku vozí (kvůli zákazu reklamy nejmenovaný) soukromý železniční dopravce ucelený vlak 2-3x týdně, který nejčastěji mívá 16 vozů. Souprava zatím jezdí jen do Prostějova, kde je v Mostkovicích mezisklad. Uvažuje se i o jiných destinacích, zejména o Praze, kam se vozí minerálek nejvíce, ale brání tomu smutný fakt, že v Praze není možné sehnat zavlečkovaný skladový areál. Vlečky v Praze stejně jako ve většině našich měst jsou rušeny jak na běžícím pásu. Doufejme že vlečku čeká dlouhá budoucnost.
Po problémech s mystery částí této keše jsem mystery část zeštíhlel jen na jedinou indícii, kterou zjistíte z listingu.
C = kolik výhybek je v současné době na vlečce Kyselky? Počítejte jen ty, co jsou na konci vlečky v Kyselce, né ty ve stanici Vojkovice. Na trati žádné nejsou (zjišťujte z fotomap nejlépe mapy.cz nebo plánů vlečky, pokud to nebude nutné, nechoďte do kolejí, i když jsou bez problémů přístupné)
Multičást nechávám beze změny:
Stage 1 Začátek vlečky N 50° 18.192 E 013° 00.960 A,W: při pohledu do kolejí směrem na Kyselku je na prvním sloupu kilometrovník (bílá tabule) s čísly ve dvou řádcích: horní řádek A , dolní řádek W
Stage 2 Betonový most N 50° 17.640 E 013° 00.715 B: před mostem je cedule, na které je info o mostě, zjistěte jaké snese nejvyšší zatížení (poslední číselný údaj) = B
Stage 3 Bývalá vlečka do mlýna N 50° 17.520 E 013° 00.497 D: Za vraty je budova, na které je velký dvoubarevný nápis, počet červených písmen = D
Stage 4 Zastávka Velichov N 50° 17.020 E 013° 00.320 E: Bývalá zastávka Velichov, na levé straně je zelený plot zahrádky: počet sloupků plotu mezi vraty zahrádky = E
Stage 5 Jeden z jedenácti přejezdů N 50° 16.865 E 012° 59.827 F: na výstražných křížích je číslo přejezdu = F
Stage 6 Zastávka Radošov N 50° 16.559 E 012° 59.596 G: U tohoto přejezdu bývala zastávka Radošov, počet poštovních schránek u přejezdu = G
Stage 7 Konec vlečky N 50° 15.675 E 012° 59.896 H: mezi železniční rampou a silnicí je zelený plot: počet sloupků plotu (bez krajních a šikmých) = H
Máte-li všechny indície, můžete dosadit do vzorce: n 50° 1(ACD+F+D+G(G+H+C))/B e E+H° WC-3.DE Platí zde klasická matematická pravidla kde XY = XkrátY. Pro kontrolu: sečtená čísla všech indícií (A+B+C+D+E+F+G+H+W) dají 14245 a můžete vyrazit na finálku. Ještě prozradím, že úvodní souřadnice mají s finálními jedno společné: z obou byl kdysi skvělý výhled na oba rozchody vlečky, ale dnes už z nich koleje nespatříte.
