Když jsem byl malým pionýrem a chodil do základní školy, učily nás soudružky učitelky mimo jiné o zemědělství.
Na půdě pracovali ti hodní, malí, kteří v potu tváře trýzněni špatným společenským systémem v šatech záplatovaných ale čistých snažili se uživit a ti zlí, velcí, kteří kteří v šantánech utráceli plody práce ostatních.
Tenkrát se mi zdálo správné, že tato nespravedlivost v padesátých letech skončila a družstevní rolnící jdou společně k lepším zítřkům.
Dnes už nejsem ani malý ani pionýr a snad jsem za ta léta posbíral trochu rozumu.
Na místě, kam Vás zavede hledání, uvidíte kolem sebe samá pole.
Kdysi patřila předkovi mého kamaráda, kterému je komunisti zabavili. Po létech je rodina dostala zpět a dnes pomalu zkouší napravit škody po socialistickém hospodaření fyzické ale hlavně morální.
Zkouším si na místě představit, jaký museli mít tenkrát lidé pocit, když byli vyháněni z míst, kde po generace žili a jsem rád, že mi to úplně nejde.
Na Tvoji poctu, Tomáši, a všech, kterým bylo ublíženo.
K vlastní cache. Nevěřte ničemu, co vidíte.