Skip to content

Smirci kriz Libina Traditional Cache

This cache has been archived.

Alex Reviewer: Archivace listingu keše nejen na základě udavačského Mel-Manova bookmarku

More
Hidden : 9/19/2013
Difficulty:
1.5 out of 5
Terrain:
1.5 out of 5

Size: Size:   micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Pod vrchem Libina (309 m n.m.) u Jaroměře stojí kamenný kříž, jeden z největších v ČR, měří 163 cm, ke kterému se váže hned několik pověstí.




  Mezi Semonicemi a Jaroměří, západně od Jezbin, na kopci Libině se líně povaluje několik podlouhlých staveb vojenských pracháren. Pod kopcem pak jižním směrem, na bývalé křižovatce polních - leč v minulosti velice důležitých - cest, se skromně krčí prostý kamenný kříž. Svou prostotou je překrásný. Svým tvarem dokazuje, že si o jeho prastarém původu mohou lidé opravdu vyprávět jen a jen pověsti.
  Jeho povrch je hrubý. Jako byste ještě dodnes pociťovali každý úder nejistého nástroje pradávného kameníka. Kříž vytesal z tvrdého pískovce a zub času na něm v průběhu staletí zanechal jen velice málo stop.
  Stával na křižovatce cesty spojující Rožnov s Jaroměří s cestou ze Semonic přes vrch Libina do Rtyně.
  Hodně touhle polní zkratkou chodili lidé ze Semonic, ale i Čáslavek a Černožic, pokud chtěli dorazit do Rtyně, od konce devatenáctého století ale hlavně do nově vzniklých lázní ve Velichovkách.
  Svou tíhou kříž postupně zapadal do země a když mu navíc pomohla skoro až k zemi ještě zemědělská velkovýroba, neřekl mu nikdo jinak než zapadlý kříž. Dnes již nestojí ani na křižovatce polních cest, jelikož i těch jaksi ubylo. Přesto se našli v Semonicích dobří lidé, kteří ho v místě, na němž od nepaměti stojí, zachránili snad i pro budoucí generace.
  Mnohými byl považován za smírčí kříž, za takový, jaké byly v našem kraji tesány a stavěny až do období třicetileté války. Vznikla tak i mnohá vyprávění o vraždách, které se údajně na tomto místě staly. Tato vyprávění byla doprovázena i skazkami o následném těžkém pokání vrahů. Přesto ale kříž svým starobylým vzhledem nám spíše připomíná až ony bájné doby příchodu křesťanství do naší země.
  Jeho tvar dal vzniknout pověsti, jež sahá až do v propasti času se ztrácejících dob pohanských.
  V oněch časech se rozprostíral na vrchu Libině rozsáhlý posvátný háj. Naši pohanští předkové jej zasvětili bohyni Liběně.
  Za měsíčních nocí zněl háj posvátnými písněmi a nad tmavé koruny stromů stoupal bílý dým z obětních ohňů. Mezi kmeny se kmitaly světlé, vzdušné řízy dívek, které sem přicházely z okolních drobných vísek, aby rituálním tancem poděkovaly své božici za ochranu i za její dary.
  Nádherný přírodní chrám.
  Uprostřed světlé mýtiny čerstvými květy stále znovu zdobená kamenná socha bohyně.
  Když pak se naším krajem ubíral věrozvěst Metoděj, přinášel lidem novou zvěst, zvěst o lásce a oběti Kristově. A kudy kráčel, tudy víska za vískou, tvrz za tvrzí přijímaly nově zvěstované náboženství. Ne všude se to pochopitelně dělo bez odporu. Ale přesto se z našich pohanských předků postupně stávali křesťané.
  Metoděj odešel, jeho učedníci zůstali. A přikázali likvidovat vše, co by jen vzdáleně mohlo připomínat modloslužbu předků.
  Tak padl ostrým sekerám opálených svalnatých chlapíků v bílých plátěných podkasaných oděvech za oběť i prastarý posvátný háj na Libině. Socha bohyně byla roztříštěna na drobné kousky těžkými kladivy. Všechny úlomky pak byly rozmetány po širokém okolí. Na místě Liběnině měl být vztyčen mohutný dřevěný kříž.
  Sotva se však tak stalo, rozpoutala se nad krajem dosud nikým nevídaná bouře doprovázená neuvěřitelně prudkým vichrem. Nebe se rozevíralo klikatými blesky za nepřetržitého dunění hromu.
  Lidé kvapně opouštěli návrší a již jen z uctivé vzdálenosti přihlíželi tomu, jak jeden z blesků zapálil dřevo kříže. Netrvalo to dlouho, shořel až po samu zem.
  Zatímco se pohanští starci radovali, domnívajíce se, že staří bohové jsou silnější, počali věřící připravovat dřevo pro kříž nový. Jenže i ten byl zasažen božím poslem a na prach spálen.
  Nyní teprve bylo rozhodnuto, že kříž musí být zhotoven z kamene. A vybrali pro něj vskutku pískovec neobyčejně odolný. Dlouho na něm v potu tváře kameník pracoval.
  S velkou slávou, ale také s obrovským vypětím, dopravili posléze kamenný kříž na místo, kde uprostřed pohanského háje stávala socha Liběny.
  Hned po jeho vztyčení se však opět počaly dít věci nevídané a neuvěřitelné.
  Kříž nepostál ani chvíli, jako by ani nebyl z pevného pískovce. Půda pod ním ujížděla, jako by to bažina či rašeliniště byly. Několik pacholků ze sousedních Semonic se kolem kříže namáhavě pachtilo. Z dálky to vypadalo jako jakýsi těžkopádný pomalý tanec. Ne a ne zadržet kříž před pádem.
  Dvěma z nich se tahle práce stala osudnou. Těžký kříž je svou vahou přitiskl k zemi. Dříve než se pak okolostojící vzpamatovali, oba dodýchali.
  Teprve teď se lidé konečně dovtípili. Kříž nemůže stát na místě sochy pohanské bohyně. A tak ho tedy přenesli dolů, pod návrší. Zde ho postavili na křižovatku místních cest. Tady teprve dostal smysl. Tady mohl lidem ukazovat nejen správný směr jejich každodenních putování, ale mohl být i orientačním bodem jejich životních poutí. A na tom místě stojí podnes.
  Zakopali ho tehdy opravdu hodně hluboko, to aby stál pevně a odolával plynoucímu času, ale přesto se i nyní ukázalo, že i tak je tenhle kříž přece jen živý.
  Místní lidé vám potvrdí, že se v okolí říká: "Za každých sto let vyroste kříž pod Libinou o tříštičku, pranepatrnou, takovou, co by se za nehet vešla ... "
  A tak kříž roste i dnes. Roste pomalu. A bude růst. Bude růst do té doby, než budou jeho ramena tak vysoko, že panna jménem Liběna pokřtěná z nich uvidí věže biskupského chrámu svatého Ducha v Hradci Králové.
  A to pak prý nastane konec světa.


Additional Hints (Decrypt)

PM: xnfgna RA: purfgahg

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)