Z historických pramenů lze vypozorovat, že trvalé vojsko bylo v Hodoníně ubytováno už v době vlády Marie Terezie. Umístěním vojáků do kasáren se obecní výbor začal zabývat v roce 1865, kdy se konstatovalo, že obyvatelstvu a městu by se tím značně ulehčilo, neboť původní nestálá posádka se často střídala a vojáci byli neukáznění. Nedohodli se a kasárny neschválili. Dohodli se až roku 1867, kdy se obecní výbor rozhodl postavit kasárna pro půl škadrony, poskytne-li zemský výbor subvenci. Teprve roku 1879 byla subvence poskytnuta. Roku 1881 byla celá kasárna úředně hotova. Od roku 1883, kdy byla dokončena velká jezdecká kasárna se v nich vystřídalo mnoho rakouských jezdeckých útvarů. Jako jedni z prvních zde byli ubytováni muži "10. jízdní brigády", kterou dne 7. listopadu 1883 vystřídal "13. hulánský regiment".
Po skončení 1. světové války a po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se změnil i ráz vojenských jednotek. Prvním československým vojenským útvarem na teritoriu byla „Slovácká brigáda“, která vznikla na základě dekretu brněnského národního výboru ze dne 4. listopadu 1918. Brigáda byla tvořena dobrovolníky ze slováckých obcí a jejím úkolem bylo vyčistit jižní Moravu od Břeclavi po Mikulov od pozůstatků rakouské státní moci a zbytků rakouského vojska. Její příslušníci složili přísahu republice na hodonínském náměstí 17. listopadu. Zřejmě však nikdy nebyla posádkou v Hodoníně. Po splnění prvního úkolu působila v roce 1919 na Slovensku a Těšínsku. V roce 1920 byla rozpuštěna.
Prvním útvarem se stálou posádkou v Hodoníně byl od 29. 9. 1920 "Jezdecký pluk 7". Tento pluk se skládal ze čtyř eskadron (lze přirovnat k pěší rotě) jízdy a jedné eskadrony kulometné. Později byly jízdní eskadrony rozděleny do dvou korouhví (srovnatelné s praporem) a každá korouhev měla vlastní kulometnou eskadronu. Kromě toho měl pluk technickou eskadronu a náhradní korouhev. Jejím úkolem byl výcvik mužstva i koní.
Kromě jízdního pluku působilo v Hodoníně od října 1920 pod různými názvy „Vojenské jezdecké učiliště“ až do roku 1925, kdy bylo přemístěno do Pardubic.
U příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka byl pluk přejmenován na „Jezdecký pluk 7 T. G. Masaryka“. Město Hodonín pluku předalo standartu s heslem „Pro čest a vlast vítězně vpřed“. Tuto standartu lze v současné době vídat při slavnostních událostech na Pražském hradu spolu s jinými historickými prapory.
K 1. 1. 1936 byl na základě změn vojenské taktice a způsobech vedení bojové činnosti jezdecký pluk přeorganizován na „Dragounský pluk 7“, podřízený 2. jízdní brigádě v Brně. Pluk byl tvořen opět dvěma jezdeckými korouhvemi po dvou eskadronách. V dragounském pluku byla dále jedna kulometná eskadrona, pomocná eskadrona a náhradní korouhev. Dragounský pluk tak měl 764 osob a 618(?) koní. Dragouni, na rozdíl od jízdy, byli jízdní pěchota. Pohybovali se na koních, ale bojovali pěšky. Dohledatelná historie Dragounského pluku 7 končí za mobilizace v září 1938.
Ještě po II. sv. válce byla zapsána krátká kapitola v historii jezdectva. 1. 9. 1947 byla z Olomouce do Hodonína přemístěna "Jezdecká korouhev 3", podléhající pardubické Jízdní brigádě. 1. 10. 1949 byla přemístěna do Bzence jako "Vozatajský prapor 3" a tam posléze 15. 9. 1950 zaniká.
V této době již v Hodoníně působí pěší a později mechanizované útvary. Jejich historie zase v jiné keši.