Stříbrná Svatba(dříve Silberne Hochzeit):
Východně od konce jírovcové aleje za fulneckým zámkem stojí na jednom pahorku památník, který za dřívějších dob existoval v lidové mluvě mylně pod pojmem "Stříbrná Svatba".
Místo toho se jedná o připomínku předčasně zemřelé dcery manželského páru, jehož se týká další památník, zvaný Zlatá Svatba. Památník nesl podle kronikáře Fritze Eichlera dnes už téměř nečitelný německý nápis tohoto znění:
"Naší vroucně milované dceři, sestře, manželce a matce, Marii z Unkrechtsbergu, rozené Baronesse z Badenfeldu, 1842".
A tak můžeme zahájit výpravu za oběma památníky. Vozidla doporučuji nechat na fulneckém náměstí, místo se najde až na nepatrné vyjímky vždy. Kdo Fulnek nezná (doložen r. 1293, od r. 1483 středisko Jednoty bratrské, od r. 1992 památková zóna), doporučuji obejít náměstí, jež bylo před rokem 1945 uzavřené ze všech čtyř stran. Hlavně nevěřte nikomu, kdo by tvrdil, že za to mohou fašisté. Ano, mohou za nezměrně mnoho, ale že byla centrální část města vypálena, byl nesmyslný akt pomsty vyhecovaných Rusů s plamenomety v rukou. Na náměstí jistě stojí za vidění kašna se sochou sv. Jana Sarkandra z r. 1749 (roh u pošty), Morový sloup Nejsvětější Trojice z r. 1718 (uprostřed) a sousoší sv. Jana Nepomuckého z r. 1769 v protějším rohu a zároveň před tzv. Knurrovým palácem. Za ním je možno vidět Pozdně gotický bratrský sbor, pův. kostel z r. 1407 přestavěn na bratrskou modlitebnu r. 1612, do r. 1621 správcem J. A. Komenský, na špitál upraven r. 1691, nyní Památník J. A. Komenského. Na stejné straně jako pošta je radnice, z jejíž původně renesanční stavby zůstala po vypálení dochována pouze věž z r. 1610, zbytek je dostavěn po r. 1945.
Nyní náměstí opustíme a vydáme se „do kopců“, neboť od této chvíle budeme nějakou dobu vytrvale stoupat. Nejprve krásnou bránou po plochém a pohodlném schodišti k baroknímu kostelu Nejsvětější Trojice z let 1750-1760 s cennou výzdobou a s gotickou farou z r. 1389, jež je pozůstatkem augustiniánského kláštera zrušeného r. 1784. Po přejití „nádvoří“ mezi kostelem a hudební školou vystoupáme 37 kamenných schodů k další barokní památce, městské zvonici, zvané Černá věž, jež původně byla hradební věží nad náměstím. Odtud se stoupá dalším schodištěm-neschodištěm (40 stupňů), vytvořeným ve svahu ze zakolíkovaných fošen. Poslední stupeň končí u štěrkové silničky, na jejíž druhé straně stojí rozcestník s pro nás důležitou modrou turistickou značkou. Silnička nás zavede až před portál tzv. Dolního barokního zámku z doby kolem r. 1750. Bude-li vám to stát za to, obejděte jej zleva po chodníčku až před jeho dlouhou čelní stěnu – když není vegetační období a tedy holé (bohužel náletové) stromy a keře, je vidět protější fulnecké návrší s ruinou barokního kapucínského kláštera (zrušen r. 1950) z let 1670-1683 s kostelem sv. Josefa z r. 1674 a pod ním barokní hřbitov s kaplí sv. Rocha z r. 1632 a s barokní branou. Stoupáme dále, po levé straně se vyloupne tzv. Horní zámek v renesančním stylu ze 16. století. Oba zámky (Dolní a Horní) nahradily hrad, který se na tomto návrší rozkládal.
Modrá značka nás vede kolem hezkého vodojemu k výše vzpomínané jírovcové (nebo říkáte raději kaštanové?) aleji. Ta se projde celá až na její konec a tady už pozor. Cestička s modrou značkou se stáčí ostře doprava (viz DVĚ šipky na předposledních dvou jírovcích vlevo), ale my půjdeme ROVNĚ po již zrušené původní modré. Tudy je třeba jít těžko popsatelně, hlavně podél hustého porostu křídlatek – ale budete-li pozorně sledovat, najdete vpravo od této cesty po nějakých stodvaceti metrech chůze dosti strmě do kopce odbočující úzkou, ale výraznou cestičku. Ta končí na návrší, kde se ukáže prostorný les, což je zároveň nižší (363m.n.m.) z obou vrcholů Zámecké Obory. A již z posledních metrů úzké stezičky na nás kouká STŘÍBRNÁ SVATBA.
Až se zalogujete, nezapomeňte jít hledat i Zlatou svatbu. Po mnohokrát citované „modré“ se sem dá přijít opačnou stranou také z Kletné.
Zde bych také mohl vznést dvě závěrečné PROSBY.
1) Stanovištěm obou Svateb je LES a tedy do jisté míry stále Obora, ač neoplocená. Chovejte se podle toho tak, aby třeba k oplocení nedošlo. Nehlučte a neplašte zvěř, zvláště v jarním období její březosti.
2) Po památníku nelezte - takto keš nenajdete.