Tato keš je součástí série Oslavanské kopce a návrší s bonusovou keší V zaražených
Geomorfologicky patří Kocoury k Českomoravské vrchovině, kterou od Boskovické brázdy odděluje řeka Oslava a tvoří bránu na vysočinu. Odsud až po Náměšť nad Oslavou tvoří řeka překrásné meandry, které jsou lemované četnými zříceninami. Pěším turistům doporučuji červenou trasu z Náměště n. O. pod Senorady a dále po zelené nebo žluté do Oslavan.
Podivná pověst, nebo skoro pohádkový příběh se pak vztahuje k nejvyšší hoře nad Oslavany - Kocoury. Tento kopec neovládají, podobně jako Náporky již perkmoni, ale je součástí rozsáhlé říše skalních skřítků, která se táhne proti proudu Oslavy, daleko na západ až do Čech. Hora patří od nepaměti k těm, co tvoří hranici mezi Vrchovinou a nížinami na východě. Hora byla strážním kopcem skřítků, byla jejích nejvýchodnější výspou, vstupní branou do hor. Odtud střežili své království hor, Vod a lesů, království pokladů ukrytých v hlubinách leme. Kdo tuto horu zná, prošel jí, ví, že na ní je sedm samostatných vrcholů. A právě k nim se vztahuje náš příběh a snad i název kopce.
Bylo to někdy po husitských válkách. Všude bylo bezvládí, chaos, krajina byla zpustošena, lidé žili v bídě. Hordy různých lapků, neštítící se ničeho, bloudily krajinou a opakovaně působily zlo, na již beztak zuboženém obyvatelstvu. V tu dobu se na hoře, kde tehdy byly husté lesy, usadila taková nekalá společnost, které přepadala nejen pocestné na známé Libické cestě, okrádala rolníky a řemeslníky v údolí, ale chystala se také na přepadení kláštera, kde předpokládali velké bohatství.
Náš příběh se stál počátkem září, v podvečer. Tehdy se do údolí za další loupeží a snad i přepadnout klášter, vypravila celá, v tu dobu sedmičlenná, loupežnická tlupa. Již cestou, ještě na náhorní planině, přepadli loupežníci skupinu lidí, kteří směřovali na mši do kostela. Tenkrát se na toto bezpráví už skřítci nemohli dívat. Lapky zakleli do oněch sedmi vrcholů, které na hoře jsou. Velký poklad, který za celou dobu loupežníci nashromáždili, byl ukryt údajně ve velké okované truhlici, někde na vrcholu hory. Hlídat ho měl černý kocour. Ten byl prý již mnohokrát v těchto místech spatřen. Hodně lidí se již pokoušelo poklad hledat, ale dosud marně. Zůstali zde po nich jen četné odvály. Černý kocour střeží poklad zatím dobře.
Dnes se této hoře říká V kocourách. Je-li to proto, že zde poklad loupežníků hlídá černý kocour, či podle toho, že vrchol kopce se svými sedmi hřbety připomíná hřbet kocoura, který má i sedm životů, nevím. Vypráví se však, že za nocích, když začnou dout od západu podzimní větry, tak je na vrcholu kopce občas slyšet ve větvích stromů podivný koncert - jakoby kocouří.
Všechno může být ale úplně jinak. Zaslechl jsem také, že název V kocourech pochází od kvetoucích jív (kočičky), které hojně dříve rostly na jižních stráních této hory až k řece Oslavě.
Nyní k samotnému pokladu. Využijte parkovacích míst a nezajíždějte autem do lesa. Potom jděte k lesu a pak můžete pokračovat direktem podle GPS na cílové souřadnice. Zejména v houbařské sezóně dávejte pozor na mudly, keš se nachází nedaleko od cesty.
Nezapomeňte si opsat bonusové číslo!
Zdroje:
Kolektiv autorů. Oslavany 900 let od první písemné zprávy 1104-2004. Kresby Josef Macholán. Vydalo město Oslavany a Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska, 2004. 296 s.
REJL, Luboš. OSLAVANSKÉ POVĚSTI. Kresby Josef Macholán. Vydal Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska a město Oslavany, 2001. 80 s.