která vede od hranic s Německem až po hranice s Ústeckým krajem, její délka je cca 110 km. Některé úseky jsou ještě ve fázi plánování či realizace. Předpoklad ukončení je v r. 2015. Námi vybraný úsek vede od Vokova přes Nebanice do Mostova. Doufáme, že se Vám bude líbit alespoň z části jako nám. Nezapomeňte si vzít sebou tužku a hlavně si zapsat bonusové číslo, bude se Vám hodit.
Teď si povíme něco o Nebanicích.
První písemná zmínka pochází z r. 1391. Uvádí se, že již v tomto roce zde stál v obci kostelík. Různé písemné prameny udávají, že se v Nebanicích od konce 14. století nacházelo také panské sídlo, které bylo společně s osadou v 60. letech 15. století pobořeno. Rodina Junckerů, jež v Nebanicích vystavěla malé sídlo, prodala svůj zdejší majetek r. 1521 Christophu Werndlovi z Chebu. Ves až do 18. století mnohokrát změnila majitele. Až do r. 1848 stálo v Nebanicích 25 domů, z nichž bylo 24 poddáno městu Cheb a pouze jedno stavení rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou. Roku 1850, kdy byly zřizovány obecní úřady, staly se také Nebanice samostatnou obcí, k níž náležely ještě vsi Vrbová, Hněvín a Hartoušov. Tento stav trval až do konce druhé světové války. Ze sčítání obyvatel r. 1930 vyplývá, že obec (včetně přináležících vsí) tehdy čítala 435 obyvatel, z nichž se pouze 57 hlásilo k české národnosti. Na základě Mnichovské dohody se obec r. 1938 ocitla uvnitř Německé říše a její zpětné připojení k Československu r. 1945 tak znamenalo vyhnání téměř veškerých obyvatel obce.
Ve 2. polovině 20. století nabyly Nebanice s novým obyvatelstvem nového rázu. Velká část původní zástavby byla zbořena či v rámci socialistického hospodaření přetvořena k nepoznání. Roku 1977 byl stržen také zchátralý barokní zámek. Roku 1976 byly k obci přičleněny vsi Dobroše, Hlínová, Lipoltov, Mostov, Obilná, Odrava, Tuřany a Trpeš. Roku 1990 došlo k opětovné reorganizaci struktury místní samosprávy a vzniku samostatných obcí Odrava a Tuřany s přičleněnými sousedními osadami.