Keška vás zavede západně za obec, směrem na Křečhoř (památník „Bitvy u Kolína“), je střední velikosti, takže můžete umístit CWG, GC nebo TB. Nedávejte, prosím, do krabky předměty z Kinder vajíček. Součástí je propiska i obyčejná tužka. Přikládám 7 fotografií z doby největší slávy ochotníků (vystoupení z „proutnice“), neberte je domů, ale ponechte pro ostatní k nahlédnutí, moc děkuju! Pokud byste měli zájem, napište mi, mám i další. Místo, kde se hrálo divadlo a pramen jsou označeny tabulkou.
!!! POZOR: při couvání zpět na silnici, dodržuj bezpečnost silničního provozu!!!
V obci bylo několik ochotnických spolků. V roce 1921 byl založen „Kroužek divadelních ochotníků“, ve 2. pol. 20. stol. je zmíněn učitel Josef Hora jako župní divadelní důvěrník Sokola a ve 20. letech 20. stol. se uvádí „Loutkové divadlo Sokola“. Ochotníci většinou rozděleni podle politické příslušnosti vystupovali v dolejší Novákově hospodě (členové agrární strany a socialisté). Druhý spolek působil v hořejší Strakově hospodě, složený ze členů DTJ (dělnická tělovýchovná jednota, později Sokol). Na zámku se otevřely možnosti v prostorách sálu určeného k promítání filmů. V únoru 1944 sehráli místní ochotníci Mrštíkovu „Maryšu“, druhou hru nastudovala, pouze z řad zaměstnanců dvora, manželka správce Josefa Kazdy a to Vrchlického „Noc na Karlštejně“. Herci, povětšinou poprvé stojící na jevišti, nepodali dobrý výkon, diváci spíše ocenili výmalbu kulis. V letech 1948 - 1957 fungoval na zámku Divadelní kroužek Svazu československé mládeže, který převzal pomyslnou štafetu po svých rodičích a prarodičích (mj. hru „Marjánka, matka pluku“ aj.). V létě se hrálo v zámeckém parku a před druhou světovou válkou na upraveném prostranství s kulisami v „proutnici“ (např. 22. července 1923 činohra A. H. Řehoře „Jménem Jeho Veličenstva“, v roce 1938 od Svatopluka Čecha „Lešetínského kováře“). Pokud Vás zajímá text, můžete na google zadat „Lešetínský kovář - Česká čítanka“. Se svými hrami zajížděli do okolních vesnic a také třeba až do Konárovic. Na oplátku tyto spolky vystupovaly v obci. Pro úplnost musím zmínit i mnoho divadelních představení, které sehrály žáci místní základní školy při různých slavnostních příležitostech.
V textu byla zmíněna „proutnice“ a „pramen“. Proutnice se svými svažitými stráněmi, je místem s pěknou flórou, kde dominují nádherné vzrostlé stromy, právě v místech, kde byl prostor pro konání ochotnických představení. Bylo to místo kde se pěstovalo ve velkém proutí, tedy vrbičky, z kterých se vyráběly během zimy košíky, nůše, kukaně (v nich slepice snášely vejce), velké koše s dvěma uchy (na piliny nebo plevy - odtud název koš „plevák“) a jiný tovar využitelný pro potřeby venkova. Z proutí se také pletly ploty nebo sněžnice. V západním cípu naleznete drobnou stavbičku v podobě studánky, kde je pramen bezejmenného potoka, který hned od počátku je zaříznut v hlubokém korytě, které pozvolna přechází v mělké a ve své spodní části se volně rozlévá po menší nivě. Napájí rybníček v zámeckém parku, místo zvané „Bažantnice“ a před lety i „Dolní rybník“, dnes již neexistující. Potůček můžete vidět ve, staré části obce, pokud se vydáte od autobusové zastávky na západ, přitéká ze svahu vpravo u domu čp. 21, tam se také vlévá do Radovesnického potoka, který jste měli cestou po pravé ruce.
Přeji Vám pěknou procházku
Ještě poznámka: pokud budete chtít navštívit „divadlo“ a „pramen“ není k nim oficiální cesta, ale zvládnout se to dá bez problémů.
