PROVAZ
"Provaz," povídá tulák, " je mi tak potřebný jako chleba. Svázaný je mým zavazadlem, v němž nosím všechny své potřeby. Natažený mi slouží k věšení prádla. Je šňůrkou přidržující mi ve větru klobouk, vázankou, která drží pohromadě límec mé košile. Jako opasek drží mi kalhoty. Nahradí chybějící knoflíky mého oděvu a tkaničky do bot, když si je někdy obuji. Je mojí zbraní, kterou chytám králíky do ok a udicí, jež mi dovoluje zázračné rybí lovy. Provaz je hlavní součástí mého dočasného obydlí, poněvadž drží pohromadě stříšku, kterou si upletu ze slámy nebo z větví a listů. Když bydlím v jeskyni nebo horské strži, propletu ho skrze vchod jako dveře. Dává mi čerstvou vodu, když po něm spouštím misku k hladině hlubokých studní. Když nemám tabák, pálím jej ve své dýmce a představuji si že kouřím nejjemnější tabák. Když trpím hlady utáhnu si jím břicho. A díky jemu jsem pánem svého osudu, až bude nejhůř můžu se na něm oběsit ..."