Sklarsky skritek Traditional Cache

Též Turanek, dobrý duch starých šumavských skláren. Zjevoval se v podobě bílé postavy nebo malého zavalitého mužíka s rudým nosem i vlasy. Podle některých pověstí se zjevoval i tam, kde mělo dojít k neštěstí.

Před mnoha staletími vešli skláři, paliči popela (Aschenbrenner), uhlíři (Köhler) a stupaři (Pocherleute) do českobavorského pralesa. Zužitkovali jeho bohatství pro výrobu prostého lesního skla. V lese žili tenkrát přirozeně také rozliční duchové a skřítci. Jeden z nich, malé postavy s břichem jako koule, huňatých hustých a dlouhých vlasů a krátkých nohou, to měl zvlášt težké s živobytím. Vydal se tedy hledat něco lepšího. Při tomto svém putování šel zrovna kolem jedné sklářské hutě. Vklouzl dovnitř a skryl se do topeništní jámy. Teplo tavicí pece mu dělalo dobře a zalíbilo se mu brzy i mezi veselým nárudkem sklářů. Když se v noci sklo tavilo, díval se šmelcířům přes rameno. Durandl byl skřítek chudý. Neměl ani zlato, ani drahokamy. Jeho bohatstvím byl bystrý rozum. Během času se nashromáždila v jeho hlavě všechna tajemství tavby skla a k nim přibyly i vlastní nápady, jak vylepšit základní směs, které se říká sklářský kmen. Tak nabyl pokladu, o který se se skláři rád podělil, pokud se k němu dobře chovali. Učil šmelcíře, jak zelené lesní sklo vylepšit. Bylo teď jasné a průhledné, ne šedozelené a šlírovité. I recepty na barevné sklo pro kostely a katedrály šeptal v noci šmelcířům do ucha. Tak se zrodilo během staletí naše krásné křištálové sklo, zářivé jako ryzí horský krystal křemene, ohnivé jako rubín. Durandl byl pořád mezi lidmi ze skelné hutě. Varoval je také, když hrozilo nebezpečí. Miloval sklárnu a lidi kolem ní. Teprve když se zmocnily výroby skla "věci ze železa", všechny ty stroje a automaty s jejich prskáním a pískotem, rachotem a zápachem, neměl tu už Durandl nijakého stání a v posledních letech ho už nikdo nikdy více nespatřil.

Ale kdo ví. Třeba tady někde jen dřímá pod pařezem. Možná se vám ho podaří zahlédnout, stačí být tiší a pozorně naslouchat okolní přírodě. Jen pozor ať Durandla něčím nerozzlobíte. Odměňuje slušné a pokorné lidi, ale jako všichni ostatní šumavští lesní skřítkové a bytosti, umí také velmi přísně a nelítostně trestat provinilce.