Z Čech jsou chalupy pro pastýře archivně doloženy již ze 14. století.
Po zániku společné pastvy dobytka (koncem 19. a počátkem 20. století) se obecní pastouška využívala pro bydlení obecních chudých (žebráků).
Obecní pastoušky byly zpravidla přízemní roubené nebo zděné stavby, vnější úpravou a interiérem podobné příbytkům domkářů. Stály na návsi nebo na konci vesnice . Šlo o obecní útulek pro chudé, z dnešního pohledu jakýsi azylový dům, kde nacházeli ti nejchudší a nejubožejští alespoň přístřeší.
19. století, kdy lidé neznali starobní důchody, nemocenské pojištění ani jiné
sociální dávky, byla pastouška jedinou nadějí chudých a nemajetných. Lidé na vsích, kteří se vyvazovali po roce 1848 z roboty byli v takové finanční nouzi, že byli rádi, že udrželi svá hospodářství. Ani rakouské úřady nevycházely obcím v této otázce nijak vstříc.
A přece v obcích přibývalo rok od roku lidí, jež chudoba a stáří, nemoc a nemožnost výdělku, donutily uchýlit se pod ochranu obce. Každá obec se postarala podle svých možností. Buď poskytla postiženému útulek v pastoušce, nebo jej vyslala tzv. "po číslech" na stravu i byt.
Dokud byl v pastoušce jeden nájemník, byla situace snesitelná. Hůře bylo, když počet obyvatel stoupal na 20 nebo 30. Tehdy mohlo docházet i k šarvátkám.
K jedné bývalé obecní paštoušce vás přivedla i tato keš. Byla postavena roku 1916 a dnes je zní klasický domek. Majitelé domku o kešce vědí , ale nepovědí . PROTO JE PROSÍM NERUŠTE ! A ještě musím dodat : v ,na a pod kontejnerem to není / ve schránce majitele také ne prosím už ji nezkoumejte / hledáte správně ,ale ne ze všech stran , proč ? 
