Savci nasich lesu-Vlk obecny Traditional Geocache

Vlk obecný (Canis lupus) je jedním z nejkontroverznějších zvířat. Patří k nejnenáviděnějším a zároveň nejobdivovanějším šelmám světa. Původní obyvatelé Severní Ameriky, ale například i germánské a slovanské národy v Evropě vlky uctívali a respektovali. S rozvojem západní civilizace však začali lidé vlky pronásledovat tak jako žádné jiné šelmy. Postupně se tato inteligentní a plachá zvířata stala obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii.
Původně žil vlk v téměř celé Eurasii a Severní Americe od pásma severských tunder až po jižní polokouli. Nyní je však jeho areál v důsledku pronásledování podstatně zmenšen. V České republice trvale zatím obývají pouze Beskydy. Jeho většímu rozšíření do dalších částí republiky brání zejména ilegální lov.
Vlci žijí a loví ve smečce. Potravou jim jsou především jeleni a divoká prasata, v menší míře také srnci a další drobnější živočichové. Příležitostně loví i ovce, pokud nejsou dostatečně zabezpečeny. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je vlk chráněným druhem a je klasifikován jako kriticky ohrožený.
Hmotnost je podle poddruhu 16‒65 kg, v Evropě průměrně 35‒45 kg, samci jsou těžší než samice. Výška vlka je 66‒81 cm.Je to největší psovitá šelma s variabilní barvou srsti, od bílé přes rezavou a šedou k černé, u nás nečastěji šedá s hnědavými tóny, břicho bělavé.
DNejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže za dobrých povětrnostních podmínek svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. V lesnatých oblastech s nízkou hustotou velkých kopytníků je čich jistě nejdůležitějším smyslem, který vlkům umožňuje vyhledání kořisti a lov. V otevřených planinách nebo v tundře však může být stejně důležitý i zrak. Ostrosti, s jakou vidí člověk, se vlci nevyrovnají, sítnici jejich oka však pokrývá řádově 4‒5x více tyčinek než sítnici lidskou, což má význam především pro noční vidění. Vlci dokáží velmi dobře zachytit i nepatrný pohyb a v oblasti šedých odstínů rozlišují mnohem lépe než lidé. Schopnost rozlišovat barvy mají vlci pouze v oblasti modrého až zeleného spektra (420‒550 nm).
Páření vlků probíhá v období mezi koncem ledna a dubna, v závislosti na zeměpisné šířce. Čím severněji, tím později páření začíná. Během tohoto období se rodičovský pár zdržuje mimo smečku, aby nebyl rušen ostatními. Rodičovský pár (také nazývaný plemenný, dříve „alfa") je také téměř vždy jediný pár ve smečce, který má právo se rozmnožovat
Mláďata se rodí po 59 až 63denní březosti, většinou v dubnu nebo v květnu. V jednom vrhu bývá zpravidla čtyři až šest vlčat, ale může být více nebo i méně. Velikost vrhu závisí především na množství kořisti v místě, které smečka obývá. Čím méně kořisti se v oblasti vyskytuje, tím méně mláďat se narodí.Většina mláďat nepřežije první rok života - úmrtnost bývá okolo 60 %. Mláďata dospívají až ve třech letech. Vlk se může v přírodě dožít 12 až 15 let.