Zakladatelem dnešních lázní byl Kristián Filip hrabě Clam-Gallas, majitel frýdlantského panství, který v letech 1776-1818 nechal otevřít nové
prameny. Starý pramen byl zasypán, nově navrtané prameny dostaly jména Mariin, Kristiánův a Eduardův a vyvěraly přímo u lázeňských
budov. Libverdskou kyselku si pro její blahodárné účinky nechal posílat nejen saský panovník kurfiřt August I., ale i Albrecht z Valdštejna na svá
četná válečná tažení. Ke konci 18. století byl vybudován lázeňský park, kde byl roku 1798 odhalen pomníček zakladatelům lázní i sedlákům, kteří postoupili pro zřízení lázní své pozemky. Na začátku 19. století nechal Kristián Filip pro sebe zbudovat promenádu a empírový zámeček, v němž v letních měsících pobýval, pavilón nad Mariánským pramenem, klasicistní budovu dnešního ředitelství lázní. Díky jeho podpoře vznikla v roce 1819 v obci samostatná škola. Jeho pokračovatelem byl syn Kristián Kryštof. V roce 1836 byl Libverdě udělen Statut léčivých lázní. Dvoukřídlá kolonáda byla vybudována v roce 1847. V témže roce byla také postavena silnice, která spojila lázně s Raspenavou a Frýdlantem. Nový lázeňský dům (dnes Ostrava) byl otevřen v roce 1868. Později, na začátku 20. století byl postaven tenisový kurt, hrací kout pro děti, byl zprovozněn rybník na koupání. Obec v tu dobu měla okolo 800 obyvatel a byla schopna poskytnout hostům kvalitní ubytování v penzionech a hotelích, které se stále renovovaly. O zábavu se v lázních starala lázeňská kapela, hrající od roku 1783. Libverda byla známa také svou expedicí léčivé vody „libverdská kyselka“, které se např. v roce 1910 prodalo 200.000 lahví. Plnírna fungovala ještě v poválečném období, v roce 1952 byl provoz zastaven. Dnes je pramen volně přístupný veřejnosti v pitné síni na kolonádě.
Místo a legenda:
Těžko si už někdo vzpomene na poutavé vyprávění našich
prapraprababiček. My vám však dneska jeden takový příběh
povyprávíme. Za dávných časů řádil v těchto končinách loupeživý rytíř
se svými kumpány. Nikdo mu neřekl jinak než Černej Honza. Jedenkrát
zavítal i do Libverdy podívat se na ten zázračný pramen, známý
široko daleko mezi lidmi. Když však spatřil, že si ho páni sobě ohradili,aby z něho
nesměl pít obyčejný lid, rozčílil
se převelice. A velel kumpánům rozbít ohradu, zapálit
stavení, které bylo poblíž a studánku zasypat. Chlapi
raubíři se na to vrhli jako diví. Což o stavení – shořelo
hned, však bylo jen dřevěné – i ta ohrada padla, ale se
zasypáním pramene bylo ouvej …
Loupežníci snaživě zaházeli pramen hlínou, ale kouzelná
voda prosakovala dále. Vykopali tedy nedaleko jámu,
aby hlínou z ní zasypali ten pramen jak se patří … ale co
čert nechtěl, jak tu jámu kopali, začal z ní prýštit druhý
pramen, ještě vydatnější než ten první. Rozzuřil se tenkrát
Černej Honza a rozkázal kopat zas ještě o kus dál a hloub, aby zaházeli pořádně
oba prameny. Loupežníci kopou, kopou, už mají oba prameny skoro zaházené,
když tu najednou i z té třetí jámy vyrazí prudký proud a prýští do výšky, jako když
vodotrysk pustíš. A tu Černej Honza vzkřiknul: „Jeden pramen jsem zaházet chtěl
a dva docela nové vyrazily. To bych taky mohl kopat do soudného dne a nakonec
mi to tu začne stříkat ze všech stran.“ A tak se krutý mordýř stal objevitelem
dalších dvou pramenů libverdské kyselky.