Skip to Content

<

A přece se točí!

A cache by sojak Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 12/23/2013
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Keš věnovaná průkopníkům věd o Zemi. Pokud by nebyli, jen těžko bychom na výchozích souřadnicích mohli obdivovat krásnou zmenšeninu naší Země v takovém provedení, v jakém ji tu najdeme. 


A přece se točí!

Ve středověku většina společnosti měla za to, že středem vesmíru je Země, navíc Země, která byla považována za placatou. Její placatost jaksi vzala za své, když na začátku šestnáctého století výprava Fernão de Magalhãese obeplula Zemi. Roku 1522 se ze sedmi lodí vrátila jedna jediná, kapitán výpravy a většina jeho posádky během náročné plavby a během střetů s domorodci a nepřáteli zemřela.

Zeme

V polovině šestnáctého století navíc přišli Mikuláš Koperník, Galileo Galilei a Johannes Kepler se staronovou myšlenkou, že středem vesmíru není Země, ale Slunce. Svými názory nasměrovali astronomii  na novou cestu, kterou můžeme v kostce shrnout do věty, kterou údajně Galileo pronesl po církevním soudu, při kterém svoje výzkumy a přesvědčení popřel: „A přece se točí!“ Zda tuto větu opravdu vyslovil, nebo ne, to už se dnes asi nedozvíme, víme ale, že svými postoji, znalostmi a výzkumem Galileo přispěl k odmítnutí slepé důvěry k autoritám (např. církvi) nebo jiným myslitelům ve věcech vědy a k oddělení vědy od filosofie a náboženství. To jsou hlavní důvody jeho označování jako „otce vědy“. Galileo byl vroucím katolíkem, jeho spisy o koperníkovském heliocentrismu, který začal podporovat roku 1604, však pobouřily některé představitele katolické církve, kteří věřili v geocentrický model sluneční soustavy. Někteří argumentovali, že heliocentrismus je v přímém rozporu s biblí, přinejmenším jak byla interpretována církevními Otci, a s vysoce ceněnými starými spisy Aristotela a Platóna.

Stojí za zmínku, že některé Galileovy názory byly publikovány i dlouho před ním. Buridan (asi 1300 - 1358) hájil zákon setrvačnosti a oponoval tím stoupencům aristotelovské koncepce. Oresme (asi 1325 - 1382) cca 170 let před Koperníkem uvažoval o oběhu Země kolem Slunce. Ač se s problémy s některými církevními představiteli setkávali také, rozhodně ne v takové míře jako Galilei. Na rozdíl od nich však Galilei psal některá svá díla i v italštině, čímž se dostávala mimo úzký okruh vzdělanců a vedla tak ke špatným interpretacím. Teologové se tak mohli obávat i toho, že v důsledku zaměňování „nebe“ ve významu astronomickém a náboženském může být podkopána víra v řadách nevzdělaného lidu.

Nakonec se spor zaměřil na otázku zemské rotace. Kardinál Bellarmino v roce 1615 Galileovi řekl, že pokud by se jeho názor ukázal jako správný, musel by se opustit stávající výklad biblických pasáží obsahujících výroky o pohybu Slunce na obloze. Nicméně dokud přesvědčivý důkaz chyběl, trval na držení se stávajícího pojetí. V dopise karmelitánu Foscarinimu, který zastával Galileiho pozice a obhajoval je z teologického hlediska Belarmini připomíná, že heliocentrizmus je zatím pouhou hypotézou, pokusem jak vysvětlit určité fenomény. Proto je třeba o ní mluvit jako o hypotéze a ve sporných případech dát přednost Písmu. Pokud by se skutečně prokázala platnost této hypotézy, pak budou teologové vyzváni k reinterpretaci toho, co bylo do té doby pokládáno za učení bible. Bellarmino se tedy (na rozdíl od mnoha jiných) nedomníval, že by nehybnost Země byla součástí víry. Na základě vědeckého důkazu byl ochoten od ní upustit. Galilei v dopise z roku 1613 zase vyzývá k opatrnosti v interpretaci Písma ohledně přírodovědeckých otázek, protože je psáno neodborným jazykem. Na jedné straně Galilei považoval za důkaz něco, co důkazem nebylo a na druhé straně mnozí teologové chápali rotaci Země jako tvrzení odporující Písmu, ačkoliv odporovala především konvenčnímu chápání přírodních jevů, jak je formulovala aristotelovská fyzika.

Existuje i názor, že v případu Galilea nejde ani tak o spor mezi náboženstvím a vědou, ale spíše o nedorozumění v tom, co spadá do kompetence přírodních věd a co do kompetence teologie. Že mezi přírodními vědami a náboženstvím nemůže být rozpor, tvrdil i Franci Bacon, který je považován za jednoho z tvůrců vědecké metody a kterému je připisován výrok: „Kapka vědy způsobuje nevíru. Celý pohár přivádí ke zbožnosti.“

Pochopení tohoto sporu, pokud je vůbec možné, vyžaduje věnování pozornosti ne pouze politice náboženských organizací, ale také politice akademicko-filosofických organizací. V roce 1611 je Galilei slavnostně přijat Římským kolegiem, kde se nacházela jezuitská observatoř. Vede disputaci a předkládá výsledky svého pozorování, které jsou zčásti přijaty, další část je odmítnuta pro jejich neprůkaznost. Tato disputace se odehrála zcela na vědecké úrovni. Problémy začaly až dva roky poté, kdy Galilea obvinili dva dominikánští kazatelé, že jeho heliocentrická teorie přímo odporuje bibli. Galileo se brání a v písemné obhajobě adresované svému spolupracovníkovi formuluje metodu výkladu Písma: dojde-li ke střetu mezi doslovnou výpovědí bible a vědeckými závěry, musí ustoupit doslovná interpretace bible jistotě rozumu. Takto Galileo převrací metodu používanou teology: ti naopak ve sporných otázkách dávali přednost doslovnému výkladu bible. Před Galileovými problémy s jezuity a s dominikánským mnichem Carccinim, který jej kritizoval z kazatelny, slyšel jeho zaměstnavatel, jak je proklínán za protiřečení Písmu svatému profesorem filosofie Cosimem Bascagliou, který nebyl ani teologem ani knězem.

Prvním, kdo se Galilea zastal, byl benediktinský opat Benedetto Castelli (Castelli zůstal Galileovým přítelem, navštěvoval ho na sklonku Galileiho života, po měsících úsilí k získání povolení od inkvizice, aby tak vůbec mohl činit.), který byl také profesorem matematiky a bývalým Galileovým žákem. Na oplátku mu Galileo napsal Dopis vévodkyni Kristýně. Zde už ukazuje svou nelibost nad nekompetentností teologů v oblasti astronomie. Popuzení odpůrci na nic nečekají a udají ho Římské inkvizici.

Otec Lorini dokazoval, že Galileiho doktrína není jen kacířská ale „ateistická,“ a naléhavě se dožadoval intervence inkvizice.  Fiesolský biskup ve vzteku vykřikoval proti koperníkovskému systému, veřejně urážel Galilea a pomlouval ho u velkovévody. Arcibiskup Pisy tajně přikázal najít a chytit Galilea a předvést ho před inkvizici v Řimě. Arcibiskup Florencie formálně odsoudil nové nauky jako nebiblické a papež Pavel V. zatímco objímal Galilea a zval ho jako největšího astronoma světa na návštěvu Říma, tajně poslal arcibiskupa Pisy, aby posbíral důkazy proti němu. Galileo měl však v řadách církve i své příznivce - benediktýna Castelliho a např. ještě karmelitána Foscariniho, který se snažil jeho teze obhajovat z hlediska teologického.

Heliocentrismus

Hlavním oponentem však byl kardinál Roberto Bellarmino, jeden z největších teologů tehdejší doby. Byl svědomitý, upřímný a vzdělaný, trval však na tom, aby se drželo starého modelu, dokud není ten nový dostatečně prokázán. Bellarmino na rozdíl od mnoha jeho kolegů nelpěl na tom, že nehybnost Země je otázkou víry. Velké množství ostatních teologů však bylo odlišného názoru. Otec Lecazre vyhlásil „to vrhá podezření na dogma o vtělení“. Jiní prohlašovali: „To uráží samé základy teologie. Pokud je Země planetou a jen jednou mezi několika planetami, není možné, aby žádná z těch velkých věcí byla dělána čistě jen pro ni, jak křesťanství učí. Pokud jsou zde jiné planety a protože Bůh nedělá nic nadarmo, musí být obydlené; a jsou jejich obyvatelé potomky Adamovými? Jak mohou odvozovat svůj původ z Noemovy archy? Jak mohou být vykoupeni Spasitelem?“ Ačkoliv tohoto argumentu používali především katoličtí teologové, protestant Melanchthon jej již použil při jeho útocích na Koperníka a jeho školu.

Dne 22. června 1633 inkvizice konala závěrečné slyšení Galilea, jemuž bylo tehdy 69 let a žádal o slitování s poukazem na svůj „politovánihodný stav tělesné indispozice.“ Vyhrožováním mučením, vězněním a smrtí na hranici donutil demonstrační proces Galilea „odvolat, zatratit a zošklivit si“ svou práci a slíbit, že odsoudí jiné, kteří budou zastávat jeho předchozí pohled. Galileo udělal vše, co po něm církev žádala a dodržel tak (nakolik jen můžeme říct) dohodu o přiznání viny uzavřenou před dvěma měsíci. Byl odsouzen a potrestán doživotním vězením, nakonec změněným na domácí vězení.

V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi: „Galileo pociťoval ve svých vědeckých výzkumech přítomnost Stvořitele, který podnítil hloubku jeho ducha, povzbuzoval ho, předesílal a podporoval jeho intuice.“ Dále se o něm vyjadřuje, že „… Galileo, upřímný věřící, se ukázal z tohoto pohledu popisu vědeckých a biblických pravd mnohem citlivější než teologové, kteří stáli proti němu.“ Současný pohled na vědu z hlediska katolické církve ilustruje dokument Druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes, kde se píše: „Když se provádí metodické bádání ve všech vědních oborech skutečně vědecky a podle mravních zásad, nebude nikdy ve skutečném rozporu s vírou, protože věci světské i věci víry pocházejí od jednoho a téhož Boha.

Příběh, že Galileo, když se po odvolání zvedl z kolen, řekl „Přece se točí!“ (Eppur si muove!) nemůže být pravda; říct něco takového před úředníky inkvizice by znamenalo takřka jistě rozsudek smrti. Rozšířená domněnka, že celý incident si vymyslel až roku 1757 novinář Giuseppe Barreti, je však také falešná. Španělské plátno, datované někdy mezi léta 1643 a 1645, zobrazuje Galilea zapisujícího tuto frázi na zeď vězeňské cely. Tady tedy máme druhou verzi této historky, která také nemůže být pravda, neboť Galileo nebyl nikdy uvězněn ve vězení; malba však ukazuje stejný příběh „Eppur si muove,“ který koloval už od Galileových časů. Další verze se domnívá, že Galileo pronesl tuto větu před arcibiskupem Ascaniem Piccolominim ze Sieny, vzdělaným mužem a sympatizujícím hostitelem, u něhož bydlel v měsících bezprostředně následujících po jeho odsouzení. Galileo prý pronesl tuto poznámku před arcibiskupem, který nejspíš napsal své rodině o této příhodě, která byla později stálým převypravováním překroucena.

 

Umístění keše zjistíte, pokud přijdete na místo se zeměkoulí a správně odpovíte na tyto dvě otázky a správná čísla dosadíte do vzorce.

Z jaké horniny je podstavec českotřebovské zeměkoule?

pískovec A= 5, žula A = 8, vápenec A = 9, čedič A = 4

Jakou barvu v ní mají vyrostlice (minerální zrna nápadně větší než ostatní)?

černá B = 5, bílá B = 7, modrá B = 8, nejsou tam vyrostlice B = 6

N 49°54.0(B-1)(A-4)', E 16°27.2(A)(B-5)'

17. 8. 2015 posun souřadnic. Pokud máte vypočtené staré souřadnice, tak od N odečtěte 4 a od E odečtěte 15. Keš prosím vracejte pečlivě na její místo, aby nespadla.

Čtěte prosím hint, aby nám keš co nejdéle vydržela. Díky. Hledat s hintem není ostuda.

Additional Hints (Decrypt)

xrf wr znyn cehuyrqan ybpx-ybpx xenovpxn, wr ir iryxr qhgvar cbirfran mn qengrx an ovyr fxbor, ienprw wv cerfar cbqyr cbcvfh ng fr armgengv, qvxl

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.