Brixi
Osek
hudební
Co Čech, to
muzikant. Čechy –
konzervatoř Evropy. V hudbě
život Čechů...
Bejvávalo, bohužel!
Ale ještě před 50 lety snad každý druhý mladý člověk měl doma kytaru a
skoro každý uměl aspoň čtyři akordy na Dajánu. Písničky Ježka, Voskovce
a
Wericha nebo Šlitra a Suchého nemohly chybět při žádném táboráku nebo
posezení s kytarou. Vývoj ale šel chtě nechtě kupředu (opravdu?) a tak
už se amatérsky skoro nemuzicíruje. A pokud ano,
tak to není pro většinu našich sdělovacích
prostředků zajímavé. A
co nebylo v
televizi (nebo bylo „jen“ na ČT2 nebo na Vltavě), to jakoby
nebylo vůbec...
Z
historie hudby
Nebudu
zde probírat hudební směry od antiky po modernu. Ale v souvislosti s
dílem F. X. Brixiho a J. Oehlschlägela se asi musím zmínit
aspoň
o období vrcholného baroka, na které jejich sloh navázal, a hudbě
předklasické, kam tyto skladatele řadíme.
Barok
byl v architektuře a výtvarném umění sloh monumentální a vážný. Tomu
odpovídala i většina hudební produkce. Jména jako J. P. Rameau
(1684–1764), G. P.
Telemann (1681–1767), A. Vivaldi (1680–1743), B. M. Černohorský
(1684–1742) a snad i J. D. Zelenka (1679–1745) jsou
naší hudební veřejnosti snad dostatečně známa. A co teprve velikáni G.
F. Händel (1685–1759) nebo J. S. Bach (1685–1750)!
Vezmeme-li v úvahu, že Bach zemřel v roce
1750, Händel 1759 a Telemann 1767 a na druhé straně že první
významný představitel klasicismu J. Haydn začal psát své smyčcové
kvartety v roce 1755 a symfonie od r. 1759, tak nám to na sebe hezky
navazuje: gotika - renesance - barok
- klasicismus - romantismus - impresionismus atd. I když tomuto
schématu značná část naší hudbymilovné veřejnosti stále pevně věří, je
skutečnost přece jen trochu jiná. Klasicismus totiž nevznikl sám od
sebe na
troskách vrcholného baroka. Tak jako v architektuře barok vyústil do
rokoka, tak tomu bylo i v hudbě a vůbec v celé společnosti.
Vznik nového hudebního stylu v
polovině 18. století
Myšlenky
J. J. Rousseaua o návratu k přirozenému životu a jeho podmanivé líčení
venkovské idyly měly dalekosáhlý ohlas, a to i mimo Francii. Umělecké
ideály prostoty a bezprostřednosti, srozumitelnosti a přirozené krásy
byly přijaty obecně a staly se společným vyznáním také pro hudební
tvorbu Evropy druhé poloviny 18. století. Provozování hudby se stále
více přesouvá z chrámu do opery, z klášterních a zámeckých
prostor do koncertních síní. Mění se i charakter hudby. Uplatňuje se
princip periodicity (členění hudebního proudu na pravidelné úseky),
princip kontrastu mezi tématy a tóninami (sonátová
forma), melodika je zpěvnější, do pozadí ustupuje číslovaný
bas a
polyfonie vůbec.
Těžko se to vykládá, lepší je si poslechnout ukázky třeba z díla F.
Bendy a F. X. Brixiho (viz Poznámky).
Češi (a též Italové) se nikdy rádi
nevyžívali v sofistikovaných a pro
skladatele náročných hudebních formách a postupech (i když i to
uměli!), ale jejich
doménou byla výrazná
a hezká melodie s nepříliš harmonicky komplikovaným doprovodem,
naprostá převaha
durových tónin a obliba živých rytmů a tanečních skladeb vycházejících
z lidové hudby. To ostatně
pozorujeme už v
baroku. Protože podmínky doma byly neúnosné (nevolnictví, robota,
náboženský útlak nekatolíků, odvody k vojsku), tak mnoho hudebníků
hledalo obživu za hranicemi
rakouského mocnářství. A uplatňovali se tam velice dobře: ve
šlechtických kapelách, v divadelních a městských
orchestrech, v kapelách hrajících po hospodách a na
ulicích, a ti nejlepší jako skladatelé, kapelníci a organizátoři
hudebního života. V polovině 18. století se obzvlášť proslavil orchestr
v
německém Mannheimu pod vedením Jana Václava Stamice (1717–1757), bez
diskuse
nejvýznamnějšího průkopníka nového hudebního stylu, tamtéž působil i F.
X. Richter (1709–1789); Fr. Benda
(1709–1786) hrál více než 50 let v Berlíně v
dvorní kapele Fridricha II. (m.j. příležitostného skladatele a
výtečného flétnisty), v Itálii dlouho
působil J.
Mysliveček (1737–1781), další Češi (často synové výše jmenovaných) se
významně uplatnili i ve Vídni, v
Paříži a leckde jinde. Ale i v Čechách vznikala významná díla nového
stylu:
skladby F. X. Brixiho (1732–1771), J. L. Oehlschlägela (1742–1788), J.
A.
Koželuha, J. Kř. Kuchaře, K. B. Kopřivy a dalších se porůznu zachovaly
a hrají
se dodnes.
Samozřejmě se na vzniku
nového slohu (též označovaného jako galantní styl)
nepodíleli jen Češi. Vytvářeli ho spolu s nimi (a vzájemně se
ovlivňovali) i Italové (G. B.
Pergolesi 1710–1736), Němci (synové J. S. Bacha C. Ph. E. Bach
1714–1788 a J. Chr. Bach 1735–1782, J. J. Quantz 1697–1773), Francouzi
(J. Gossec 1734–1829) a mnozí jiní.
Dlouho
trvalo, než tato předklasická
hudba byla vzata hudebníky i posluchači
vůbec na milost. To bohužel platilo především u nás, v cizině odedávna
Češi nacházeli
větší uznání. Patří k zásluhám našich hudebníků a hudebních vědců, že
tyto skladby objevovali v archivech, na půdách far a
jinde, rekonstruovali je a také je začali veřejně provádět. Za
všechny bych jmenoval Milana Munclingera (1923–1986), který je uváděl s
orchestrem Ars
rediviva, a teplického
(vlastně krupského) Bohdana Ostroveršenka (1936–2013) (nekrolog
zde),
jednoho ze zakladatelů Brixiho komorního souboru Teplice. Proč asi byli
předklasičtí skladatelé tak přehlíženi, vyjádřil výstižně M.
Munclinger v textu na obalu gramofonového dvojalba Sinfonií F. Bendy:
„Ke
skladatelům, které nelze zařadit do přihrádky
nějakého základního slohu, se chovají někdy historikové trochu
nespravedlivě: označí je za ,připravovatele’ a když pak měří
jejich dílo výsledky, kterých dosáhla následující generace, zjišťují,
co je u nich ,dosud nedokonalé’ nebo co se ,objevuje pouze v náznaku’.
Ale sami umělci si obvykle nekladou úkol být ,připravovateli a
předchůdci’ nového slohu, nýbrž hledají výrazové prostředky a formu pro
hudbu, jak ji v sobě cítí. (...) Je proto mylné hodnotit jeho hudbu
měřítkem vídeňských klasiků (Haydna, Mozarta, Beethovena – pozn.
ownera) a hovořit pak u něho o ,dosud nerozvinuté’ sonátové formě, jíž
,chybí’ vedlejší téma nebo klasické provedení.“
Hudba
v oseckém klášteře
Zakladatelé
a majitelé oseckého kláštera – cisterciáci – nejenom zvelebovali
Osek a jeho okolí (založili třeba jednu z prvních textilních manufaktur
v Čechách – r. 1697), ale starali se i o kulturní povznesení svého
okolí. Provádění hudby bylo na předním místě. J. J. Trautzl
(1749–1834) jako ředitel kůru (chrámového sboru hudebníků a
zpěváků) od roku 1784 organizoval hudební život kláštera. Shromáždil
velké množství skladeb tehdejší doby, které jsou nyní deponovány v
hudebně-historickém oddělení Národního muzea v Praze. Bývalý osecký
archiv obsahuje mnoho duchovních i světských skladeb dobových autorů,
nejvíce F. X. Brixiho a lahošťského rodáka J. L. Oehlschlägela.
V
současnosti se v prostorách kláštera často konají koncerty. Brixiho
komorní soubor Teplice je tu stálým hostem. Slyšet hudbu starou 250 let
v prostorách, kde zněla kdysi, je vždy úchvatným zážitkem, za
kterým stojí za to se těch pár kilometrů vypravit.
Jak
najít keš
Zde jsou dva úryvky z
často hraných skladeb různých
autorů. Nemusí jít vždy o začátek
skladby a ani o nejvyšší hlas, ale v každém případě to jsou témata,
podle
kterého obě skladby lehce poznáte.
Budete
hádat pouze příjmení skladatele. Použijte první tři písmena (diakritiky
si nevšímejte – třeba Šíma bude SIM), dosaďte za písmena čísla
A
B C D E F G
H I J
K L M N O P
Q R S
T U V W X Y
Z
1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24 25 26
a poznamenejte si je.
Bude-li
např. autorem prvního úryvku J. Šíma,
pak SIM = 19 9 13 a číslo 19913 dosaďte
za M. To
samé proveďte u druhého
úryvku – dostanete číslo N.
Potom vypočtěte druhou odmocninu z
výrazu (M + N + 5), číslice
výsledku označte ABCDEFGH
(desetinné čátky si
nevšímejte), dosaďte a vypočtěte:
N
50° (36.064 + 0.GHF)´
E 13°
(40.519 + 0.DEC)´
Ještě kontrola...
...a je to!
Poznámky
-
Po nalezení prosím zase skrýš pečlivě zamaskujte. Opatrně
s
kameny, ať krabku nezdemolujete. A pořádně zašroubujte
víčko, ať se dovnitř nedostane vlhkost. Bude-li sníh, tak vyšlapejte
klamné cestičky v okolí.
-
Neuvádějte
prosím v logu jak jste určovali hudební skladatele, nepopisujte detaily
místa uložení a ani nepřikládejte fotky z okolí
finálky. Naopak uvítám fotky kláštera, rád některou použiji do listingu
(samozřejmě s uvedením autora).
-
Klášter
rozhodně stojí za prohlídku. Připravte se ale na to, že uvnitř bývá
zima i v létě a zvláště půjdete-li na koncert, tak se teple oblečte!
-
Literatura:
- Černušák,
G. a kol.: Dějiny evropské hudby. Panton, Praha 1972
- Texty M. Munclingera na obalech LP desek nahraných souborem Ars
rediviva pod jeho vedením
- Internet: J. J. Trautzl (zde),
J. L. Oehlschlägel (zde)
a další jména uvedená v textu.
- Hudební
ukázky z internetu (slouží
pouze pro studijní účely(!) k ilustraci napsaného textu):
http://www.youtube.com/watch?v=QAqO-0yew3M
(Fr. Benda, koncert e-moll pro flétnu a orchestr – ukázka zde )
http://www.youtube.com/watch?v=qKCMraJ62as (F. X. Brixi, koncert D-dur
pro varhany a orchestr, hudba začne od 1:00 min. – ukázka zde
)
Konec
textu
GC4W17E -
verze 1.3 z 25. 2. 2022
(CC BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl 2014
