Klášter františkánů a kostel sv. Františka Serafínského ve Voticích
Dle Pamětní knihy votického kláštera začalo dění kolem kláštera slibem majitele Votic hraběte Sezimy z Vrtby, že postaví ve Voticích klášter, dá-li mu Bůh syna. Syn se narodil a Sezima svůj slib splnil. V roce 1625 získal od papeže i císaře povolení ke stavbě. Původně vyhlédnuté místo na okraji Čeřenské hory zavrhl a dle již zmiňované knihy rozhodl, že klášter bude stát tam, kde jelen složí paroží. To se stalo právě v místech nynějšího kláštera. V roce 1627 začala stavba obytné části a po jejím dokončení v roce 1629 začala stavba klášterního kostela. V roce 1631 jej vysvětil kardinál Harrach. Obě budovy se staly majetkem františkánů, o jejichž řádnou výživu i celé zaopatření i v budoucnu se postaral Sezima z Vrtby již v zakládací listině. Klášterní kostel v těsném spojení s klášterem prožíval i mnohé těžké chvíle. Ještě v třicetileté válce jej dvakrát navštívilo švédské vojsko. V roce 1740 do Votic zavítal známý páter Koniáš pátrat po kacířských knihách a navštívil také klášterní knihovnu, kde v jedné knize provedl opravu. Knihovna byla chloubou celého kláštera a obsahovala mnoho set krásných, velmi cenných v kůži vázaných knih – rukopisů i prvotisků. Klášter byl zásadně přestavěn mezi lety 1766–71, kdy byly malé a zchátralé původní budovy částečně zbořeny, přestavěny a areál byl významně rozšířen. Zbořena byla i původní kaple sv. Anny. Během druhé světové války, v roce 1943 byl do kláštera umístěn okresní úřad za Sedlčan. V roce 1949 byl v klášteře votický okresní úřad. V noci z 13. na 14. dubna 1950 vtrhli do kláštera příslušníci Státní bezpečnosti a františkány odvezli do internace v klášteře v Oseku u Duchcova. S koncem působení františkánů v klášteře byla také zcela zlikvidována klášterní knihovna. Ve votickém klášteře byl potom internát učňovské školy a až do roku 1997 závod Tesla. Následně byl klášter vrácen františkánům. Kostel je od kláštera oddělen a je v majetku Římskokatolické farnosti Votice. V roce 2008 bylo započato s opravou kostela - konkrétně s opravou sanktusní věžičky, které hrozilo zřícení. V roce 2010 byla provedena kompletní oprava kaple Panny Marie Votické a v roce 2011 byla provedena oprava ½ střechy kostela včetně kompletní opravy přilehlého severního chodbového křídla kláštera, kde byla zřízena„Galerie sv. Františka“. V roce 2012 získalo klášter město Votice.
(zdroj: Jiří Maršíček - Občanské sdružení Za záchranu kláštera sv. Františka z Assisi ve Voticích)
obrázek - anonymní malba zachycující františkánský klášter ve Voticích někdy ve 30. až 40. letech 18. století.
pohlednice - pozdrav z Votic - klášter (rok 1914), nakl. václav kubíček, knihkupec a knihař ve Voticích
současný stav - foto luksap1
Klášter je tvořen třemi jednopatrovými křídly (v jižním křídle byl refektář) obklopujícími rajský dvůr, severní stranu tvoří kostel. Je to jednoduchá jednolodní stavba, presbytář je od lodě oddělen vítězným obloukem v podobě tupého hrotu. Na střeše má kostel jen lucernovitou věžičku se dvěma zvonky. Hlavní oltář je barokní z roku 1722, dva boční oltáře jsou novější, třetí se sochou sv. Antonína, byl věnován roku 1663 Janem z Talmberka. V osmiboké kapli z roku 1700 je oltář s obrazem Panny Marie a Ježíškem z doby založení kláštera, zvaný Pasovský. Pod lodí je hrobka rodu Vrtbů. Před kostelem stojí na žulových podstavcích plechové obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka.
Klášter je dodnes symbolem života. Přestože v současné době své místo a využití hledá, má v sobě úsilí a nadšení rozrůstající se skupiny lidí usilujících o jeho obnovu a záchranu. Kaple Panny Marie Votické (výklenek kostela sv. Františka) v sobě nese zprávy o zázračných uzdraveních a mimořádných událostech. Je dodnes místem, kde mnoho lidí cítí své zvláštní zázemí a duchovní atmosféru místa.
Západně od budov kláštera přes silnici stojí kaple Božího hrobu s bývalým řádovým hřbitovem přístupným architektonicky pojatou branou.
Přeji všem příjemný lov :-)