Kostel
Římskokatolický kostel svatého Vavřince v Jilemnici je jednolodní barokní chrámová stavba, s pravoúhle zakončeným presbyteriem a dvěma bočními sakristiemi, s jednou hranolovou věží na západním průčelí a s jednoduchými omítkami. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Určitou technickou a stavební raritou je půdorysné členění: věž není od lodi uvnitř stavebně oddělena, interiér tak v podstatě tvoří jeden celek dělený pouze na výšku. Vstup na vnitřní ochoz (kůr) s varhany je možný ze severní strany pouze zvenku, kdežto schodiště na jižní straně funguje jako přístup z lodi kostela. Kromě bohoslužeb slouží kostel od roku 1990 také pro koncerty duchovní hudby. Základní kámen dnešního kostela byl položen 10. 8. 1729. Projektantem rozměrného barokního chrámu byl Jan Jiří Aichbauer (1680–1737; nevlastní bratr K. Dientzenhofera) a naprostá většina materiálu na stavbu pocházela z blízkého okolí, kámen se dokonce lámal ve vzdálenosti cca 400 m pod tehdejším kostelem Povýšení sv. Kříže, naopak plech se vozil až z Prahy. Na stavbě pracovala řada místních řemeslníků, ale např. tepané kování vnějších dveří je dílem zámečníka z Kartouz. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1735, kompletní výzdoba pak o rok později. Celkové náklady stavby (bez vnitřního vybavení) dosáhly 13.836 zlatých a 30 krejcarů. Zvony v kostele: Nejstarším zvonem v kostele je umíráček z r. 1839, který je znovu zavěšen v sanktusové věžičce nad presbytářem od listopadu 2012. Z původních zvonů v hlavní věži se nedochoval žádný, padly za oběť třem požárům a dvěma válečným rekvizicím. Současné zvony (sv. Vavřinec, 900 kg; Panny Marie, 490 kg; sv. Václav, 340 kg) odlila zvonařská firma Dytrychů z Brodku u Přerova v roce 1975. Zvonovou hranici, na které jsou zvony zavěšeny, dokončili tesařský mistr Josef Rosenberg se čtyřmi tovaryši 3. 5. 1839, ve 20. století se podařilo instalovat i motorový pohon. Kostelní zvony tak každý den po dobu pěti minut vyzvánějí poledne.
Jilemnice
Jilemnice (německy Starkenbach) je podkrkonošské město v okrese Semily. Jde o jedno z měst soupeřících o název „brána do Krkonoš“. Město je spádovou obcí pro střed západní části Krkonoš a Podkrkonoší a přirozeným centrem této oblasti. Zajímavý je půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoliv na živelné osídlení. V roce 1894 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, nejstarší český lyžarský spolek.
Historie
Město Jilemnice je poprvé zmiňováno ve 14. století (písemně doklady o vzniku pochází z roku 1356), kdy tvořilo významné centrum štěpanického panství pánů z Valdštejna. Přesné založení nejde přesně určit (odhaduje se nejpozději kolem roku 1325), protože město několikrát zcela vyhořelo a písemné prameny z této doby se nezachovaly. Město bylo díky své relativně odlehlé poloze uchráněno od válečných konfliktů až do roku 1634, kdy bylo vypáleno Švédy. Významný mezník představuje rok 1701, kdy město přešlo do rukou rodu Harrachů. Ti spojili obě části obce, Valdštejny v roce 1492 rozdělené, a rozvíjejí místní průmysl, zejména sklářství a plátenictví. Město i v tomto období několikrát vyhořelo, mohutné požáry postihly obyvatele v letech 1788, 1803, 1838. Další rozmach města nastal koncem 19. století, kdy Jan Nepomuk František hrabě Harrach nechal vybudovat železniční trať Martinice–Rokytnice nad Jizerou. Rozmach přinesl rozvoj turistického ruchu, díky němuž je město označováno jako kolébka českého lyžování. Rozvoj města pokračoval i v meziválečném období, zastavila jej až okupace a následná vnucená restrukturalizace průmyslu.
Po prvním zavedení okresů v roce 1850 se Jilemnice stala okresním městem. Byla jím prakticky nepřetržitě až do roku 1960, kdy byla přiřazena pod okres Semily.
V 16. století nechali Křinečtí z Ronova v Jilemnici postavit zámek, který později dvakrát rozšířili Harrachové. V jeho budově dnes sídlí Krkonošské muzeum, jehož expozice je zaměřena na historii a národopis západních Krkonoš a také na počátky a vývoj českého lyžování.
Od 26. listopadu 1999 obec užívá vlajku.