Yorick - Lupic ve sluzbach Cerninu Mystery Cache

Tento příběh má své kořeny v dávné minulosti. Píše se rok 1604, ve kterém vymírá rod Pánů z Hradce a sestra posledního z nich si bere Viléma Slavatu. Ten o Jindřichův Hradec nejevil velký zájem a většinu času trávil v Praze. Což se mu 23. května roku 1618 vymstilo. Slavatové vydrželi v Jindřichově Hradci jen necelé století. Koncem 17. století po nich tedy nastupuje rod Černínů z Chudenic. Za vlády Černínovců se v Jindřichově Hradci nežilo špatně, dokonce bylo možno tvořit rezervy, které měly být využity v horších časech.

Roku 1773 přichází pro město veliká rána. Při požáru byla poničena velká část města a Černínové musejí poprvé vážněji sáhnout na vytvořené rezervy. Město se pořádně nestačilo vzpamatovat a roku 1801 přišel další mnohem ničivější požár. Při tomto požáru shořelo 300 domů a umírá 30 lidí. Díky pracovitosti občanů, ale hlavně díky našetřeným penězům, bylo město celkem rychle obnoveno. Naneštěstí tyto dva požáry vyčerpaliy vytvořené rezervy na maximum a rozmach, kterým Jindřichův Hradec procházel, byl už jen hudbou minulosti. Roku 1812 tedy Černínové vymýšlí přímo ďábelský plán jak přivést do města vyšší zisky.

Jan Rudolf Czernin z Chudenic si k sobě tedy povolává nejloajálnějšího poddaného, kterého měl. Byl to Jan Hamerský. Jan Hamerský pocházel z rodu Hamerských, kteří už od Pánů z Hradce vždy stáli po pravé ruce svých pánů a věrně a dobře jim sloužili. Inu při jednání předložili Janovi pakt, který jej nebo spíše jeho syna, zavazoval k velmi netradiční službě.

Jana Hamerského tento pakt zaskočil, ale jakožto oddaný sluha po krátkém váhání slíbil, a tuto skutečnost stvrdil podpisem.

7. dubna 1815 se Janu Hamerskému narodil syn. Tímto tedy splnil první bod. Jan měl velkou oblibu v anglických dějinách, a proto svého syna pojmenoval na české poměry dost netradičně – Yorick.

Postupně plnil i druhý bod podepsaného paktu. Svého syna od 5 let učil zacházet s mečem a nožem. Později jej učil jak vyhrát v jakékoliv rvačce. Naučil jej zacházet s lukem a v 15 letech i se střelnými zbraněmi. Také ho učil dobrým mravům, astrologii, náboženství i matematice a chemii. Vštípil mu bojové taktiky těch nejlepších vojevůdců, ale i banditů. V 17 letech byl z Yoricka dokonalý lupič. Na podzim roku 1832 Jan Hamerský umírá. Na smrtelné posteli dal Yorickovi poslední pokyny…“Buď dobrý poddaný, ale synu můj, prosím! Ať ruce tvé nejsou poskvrněny krví.“

Yorick byl vychováván jako budoucí lupič, a možná proto byl pro ostatní lidi trochu podivínský. Avšak vzdělanost, kterou mu předával jeho otec, nezapřel. Měl velkou zálibu v matematice. Tato věda ho uchvátila stejně jako různé šifry a hra na klavír.

Yorick sám sobě slíbil, že nikdy nikoho nezabije. A rok po úmrtí svého otce byl vyslán na svou první výpravu. Systém byl jednoduchý. Ti nejbohatší kupci obchodovali jen se šlechtou. Ta poté povolala Yoricka a ten počkal, až kupec odjede z Jindřichova Hradce a většinou během noci jej připravil, o co jen šlo. Z důvodu kamufláže tu a tam poslala šlechta Yoricka i na méně výdělečné úkoly. Yorik měl velmi dobrý způsob. Jel ve stopách kupce a počkal si, až zajde slunce a kupec bude nucen přenocovat. Až kupec ztratí ostražitost připlížil se a jako duch okradl nic netušícího kupce. Poté se ještě pod rouškou tmy vracel zpět do panství v Hradci.

První jeho obětí byl 25. června 1833 jeden z nejbohatších kupců v Táboře a to Adam Lichvicovský. Ten obchodoval v Jindřichově Hradci hlavně s drahými látkami. Yorick se za ním vydal a když přišla tma, dal se do díla. Během loupení zjistil, že to není tak jednoduché a bylo jen dílem náhody, že vše dopadlo dobře a on se kolem 10 hodiny večerní vrátil. Tento úspěch šel zapít do místní putyky. Zde oslavoval hrou na klavír, díky které se zde seznámil s Františkem Smetanou. Františka velice zaujala Yorickova vyspělá hra na klavír a tak domluvil na další den setkáním s jeho synem, Bedřichem.

Toto setkání také proběhlo. Yorick zde zahrál Bedřichovi mimo jiné tóny, které jej naučil jeho otec.

Bedřichovi se velice líbili a slíbil, že je použije do své první opery, kterou napíše. Tento slib také vyplnil.

Yorick si po první výpravě uvědomil, že bude potřebovat lepší zázemí. Proto vyprosil v roce 1835 od šlechty dům, ve kterém před každým výjezdem svou výpravu pečlivě plánoval.

Yorick měl velice zajímavý zvyk. Před každou výpravou se šel pomodlit k jedné místní kapličce. Měl posléze aspoň pocit, že mu jeho činy Bůh odpustí. Vždy zde zanechal 3 růže. Růže měly být odkaz na Pány z Hradce, kteří měli tuto rostlinu ve znaku. Roku 1837 sem přesadil lípu, kterou jeho otec zasadil na počest jeho narození. Tentýž rok tuto kapličku na své náklady opravil.

Šlechta Yoricka zaměstnávala celkem pravidelně a i díky němu byl v té době Jindřichův Hradec dobře se rozvíjející město. Nebylo neobvyklé, že Yorick přispěl do městské kasy za měsíc i 2 000 zlatých.

Mezi lety 1840 – 1851 hradecká šlechta začala chápat, že musí vysílat Yoricka i na výpravy proti kupcům vracejícím se z jiných měst. Ne že by kamuflované loupeže a občasné vzdálené loupeže nestačily, ale začaly se šířit zvěsti o spojení tajemného lupiče s Černínskou šlechtou v Hradci. Aby temto zvěstem zamezili, posílali v letech 1842 – 43 Yoricka pouze na kupce vracejících se z Tábora. Definitivně tyto hlasy utichly roku 1851, kdy Yorick podnikl 2 loupežné přepadení až v dalekém Pelhřimově a 3 v Jihlavě.

Ještě ten rok se seznamuje s pannou Vlastou, dcerou jindřichohradeckého kronikáře Josefa Štěpána Claudiuse. Tu si o rok později bere za ženu a téhož roku s ní má syna Josefa.

Spolu se svojí rodinou dále bydlel v domě, který dostal roku 1835. Když si Vlasta brala Yoricka neměla ani tušení o tom co dělá. Když spolu bydleli pod jednou střechou, bylo ji divné, že jeji manžel není často přes noc doma a když doma byl, pořád něco připravoval, měřil a počítal ve své pracovně.

Jednoho dne si jinak ostražitý Yorick zapomněl zamknout pracovnu před tím, než jel plnit dané úkoly. Po návratu domů našel svou ženu, hnanou žárlivostí, v pracovně, kde prohlížela všechny plány loupeží. Vlastě se to nelíbilo, Yorick se jí to vše snažil vysvětlit. Vlasta však byla neoblomná a chtěla aby Yorick přestal loupit. Yorick ji to slíbil, ale jedním dechem dodal, že to bude dlouhá cesta. Vlasta byla spokojena.

V roce 1863 dostal Yorick zvláštní úkol, který se mu vůbec nelíbil. Vrchnost se nepohodla s jedním velmi vlivným občanem Jindřichova Hradce a tím byla ohrožena politická moc panstva. Yorick jej měl najít, okrást a zmrzačit. Ještě však měl občanovi sdělit, že takhle dopadne, každý kdo nezná svoje místo. Tento úkol porušoval nejden bod podepsaného paktu a Yorickovi se moc nezamlouvalo, že by měl být použit jako nástroj moci…Vrchnost však dala zajmout jeho ženu i syna a vyhrožovali jim smrtí, pokud úkol nesplní. Ač nerad, úkol splnil.

Tato skutečnost Yoricka velmi namíchla. Byl odhodlaný se pomstít. Úkoly, které nyní dostával, neplnil a teoretický lup, který měl přinést, platil ze svých rezerv. Místo plánování loupeží na rozkaz, začal plánovat něco mnohem většího. Roku 1867 se naposledy zapojuje do dění ve městě tím, že staví pomník Bedřichu Smetanovi jako dík, že splnil svůj slib operou Braniboři v Čechách.

O rok později se dozvídá o velké stavbě železnice z Prahy do Vídně. Šlechta v Praze nebyla plně rozhodnuta kudy vlastně trať vést. Bylo veřejným tajemstvím, že kdo zaplatí nejvíce a nejdříve, toho čeká odměna v podobě železnice.

Pro Hradeckou vrchnost to byla velká šance znovu obnovit lesk a slávu tohoto města a také příležitost jak ještě více zvýšit zisky. Roku 1869 je z Jindřichova Hradce do Prahy posláno 10 zlatých cihel. Yorick o tom věděl a byl na to připraven. Konečně mohl uhasit svou žízeň po pomstě. Plány, které připravil, konečně využije.

Vůz s cihlami byl dobře chráněn, ale na zkušeného Yoricka si nepřišel. Loupež naplánoval dokonale. Bez jakýchkoliv ztrát na životě odcizil 7 cihel z 10.

Rychle pospíchal zpět do Jindřichova Hradce. Věděl, že vrchnost okamžitě pozná, že tuto loupež spáchal on. Po příjezdu ukryl poklad. Nechal si u sebe jen jednu cihlu pro případ nutnosti. Pak spěchal domů. Vzal ženu, syna a rychle hledal nějaký azyl. Ten našel ve sklepení jednoho z jindřichohradeckých domů. Tam zanechal ženu se synem a pospíchal rychle zpět domů, jelikož v tom zmatku a spěchu, zapomněl na několik velice důležitých věcí. Při cestě zpět do nalezeného azylu už byl ve městě shon a poplach. Stráž, která se měla postarat o Yorickovo chycení, zastihla jej už na útěku. Stačili ho pouze postřelit. Yorick s vypětím všech sil doběhl do nalezeného azylu.

Ještě ten den byl vydán zatykač a celý Jindřichův Hradec byl vzhůru nohama. Aby také ne. Byla vypsána odměna 50 000 zlatých. Hradecká šlechta věděla, že pokud Yoricka nenajde, bude trvat minimálně 7 let, než nashromáždí znovu stejné bohatství.

Ukázalo se, že Yorick s rodinou měl při výběru azylu opravdu šťastnou ruku. Obyvatelé tohoto domu, jej neprozradili a tak bylo velké hledání neúspěšné. Jako poděkování jim Yorick věnoval 1 zlatou cihlu.

Skutečnosti, že do Prahy nedorazila zlatá platba z Jindřichova Hradce, využilo v roce 1870 Veselí a roku 1872 Budějice. Trať do Vídně vede tedy z Prahy přes Veselí do Českých Budějovic.

Zranění, které utrpěl při útěku, se ukázalo jako vážnější, než se zdálo. 29. června 1869 Yorick podléhá zranění. Ještě před tím však předává středně velkou železnou krabičku svému synovi.

Uvnitř krabičky byl návod co má Josef udělat aby našel poklad…Týden po úmrtí Josef se svoji matkou zmizeli a už o nich nikdo neslyšel.

Pro nalezení krabičky obejít musíš 4 místa z mé historie.

Místo první
Hledej tabulku na našem domě (číslice a předložky nepočítej, letopočty ano)

Hint k druhému místu:
15.2.4/6.5.4/15.2.4/1.1.6 – 4.2.1/5.4.5 – 1.2.1/3.1.5/2.2.3/2.3.7/10.1.3/19.1.5

Hint k třetímu místu:
1.1.4/5.6.2/10.4.1/3.1.1/19.3.8/2.1.6/14.1.1/1.1.2/12.2.4 – 19.1.3/6.3.6 - 3.3.1/3.3.2/3.3.3/3.3.4/14.3.5/3.3.6/3.3.7/3.3.8/3.3.9/3.3.10 – 14.4.1/14.4.2/14.4.3/14.4.4/2.5.2/14.4.5

U= 12.5.3/9.4.2
V = 17.2.1/12.5.2/11.1.4/9.4.4/